Osm zastavení v anglickém parku u zámku Uherčice

Barokní francouzská zahrada

Zahrady byly nedílnou součástí barokních aristokratických sídel. Zásady jejich vzhledu a uspořádání byly vymyšleny ve Francii za vlády Ludvíka XIV. Po roce 1700 pronikla móda francouzských zahrad také do střední Evropy. Nově byly zahrady tvořeny přísně stříhanými boskety, tedy stěnami z keřů, broderiemi a květinovými partery, tedy ornamentální výsadbou nízkých keřů a květin v kombinaci s plochami barevných štěrků či písků.

Přehlednou a racionální zahradní kompozici, doplněnou symetrickou sítí cest, sochami a vodními prvky, bylo možné najít od začátku 18. století také v Uherčicích. Zahrada, založená patrně v době hraběte Františka Josefa Heisslera z Heitersheimu jeho dvorním zahradníkem Janem Stränigerem, se rozkládala na jihovýchodním nároží zámeckého areálu. Měla obdélný půdorys, na východní straně zakončený oválem, kterým procházela hlavní osa, na konci parteru přecházející v cestu s alejí. Zahrada zůstala v Uherčicích v téměř nezměněné podobě až do začátku 19. století, kdy se stala součástí nově vybudovaného anglického parku.

Podle plánu z dvacátých let členily zahradu šachovnicově vytyčené cestičky, v jejich středu se nacházel bazén. S francouzskou zahradou úzce souvisely doložený altán a barokní oranžerie, ve které se uchovávaly citrusy a jiné exotické rostliny, vynášené v letních měsících přímo do zahradního parteru a na zámecká nádvoří. Na sklonku dvacátých let 19. století francouzská zahrada zanikla.

Okolní krajina a pavilon v Doubravě

Na přelomu 18. a 19. století zasáhla Moravu móda krajinných, tzv. anglo-čínských parků, která přišla do srdce habsburské monarchie z Francie a německých zemí. V duchu filozofie Jeana Jacquese Rousseaua začaly francouzské partery nahrazovat zdánlivě nahodile vysazované keře, shluky stromů, palouky, vodní prvky, křivolaké cesty a často také drobné romantické stavby. Parkové úpravy se nejdříve omezovaly pouze na ohrazené zámecké parky, o něco později začaly pronikat i do okolní krajiny. Typickým příkladem je Lednicko-valtický areál, budovaný v prvních desetiletích 19. století knížaty z Liechtensteinu.

V letech 1801–1802 vznikl podle návrhu architekta Antona Ortnera také pavilon za hranicemi uherčického parku, postavený na křížení dvou alejí v takzvané Doubravě nedaleko obce Korolupy. Stavba, inspirovaná pavilonem z vídeňského Prateru, tvořila dnes už zaniklou pohledovou dominantu aleje, vedoucí do lesa ze zámeckého parku. Její zasazení do okolní krajiny připomíná svým charakterem nevelké stavby, spojené se stavební činností rodu Collaltů, jako je například lovecký letohrádek Aleje nedaleko dalšího rodového sídla v Brtnici.

Oranžerie a skleník

Téměř u každého venkovského aristokratického sídla se už v době baroka nacházely oranžerie, ve kterých se během zimních měsíců uchovávaly cizokrajné rostliny. Stejně tomu bylo i v Uherčicích. V dřevěné oranžerii, která se původně nacházela poblíž francouzské zahrady, pěstovali zahradníci hraběte Tomasa Vinciguery z Collalto už před rokem 1770 tři sta čtyřicet keřů pomerančovníků a citronovníků, vavříny, jasmíny, fíky, zarděnice, mučenky, aloe, růže a muškátovníky, zásobující panskou kuchyni vyhledávaným kořením.

Barokní oranžerie zůstala v Uherčicích až do poloviny 19. století, kdy hrabě Antonín Oktavián z Collalto rozhodl o výstavbě nové fíkovny a přesunutí oranžerie na současné místo. Podezděnou dřevěnou fíkovnu, přistavěnou ke zdi prvního nádvoří, vystavěl roku 1844 stolařský mistr Jindřich Stumvoll ve spolupráci s místním tesařem Ferdinandem Pragerem. Je pravděpodobné, že zanikla až v roce 1870, kdy byla na popud hraběte Emanuela z Collalto zásadně rozšířena dosavadní oranžerie, přestavěná dačickým zednickým mistrem Františkem Sikou na současný skleník. Exotické ovoce, pěstované ve skleníku, bývalo v 19. a 20. století využíváno majiteli zámku a během jejich nepřítomnosti prodáváno do cukráren a lahůdkářství ve Znojmě, Dačicích či Slavonicích.

Obelisk

Novou anglickou zahradu, založenou roku 1801 na místě původní bažantnice hrabětem Odoardem z Collalto, navrhl jeho mladý dvorní architekt a absolvent vídeňské akademie Anton Ortner. Ten se ve stejné době podílel také na přestavbě interiérů v uherčickém zámku. V krajinném anglickém parku se od začátku počítalo s několika romantickými stavbami, jako tomu bylo ve většině středoevropských zahrad.

Naprostou nezbytností byl například obelisk, vztyčovaný podle egyptských a římských vzorů na vyvýšených a pohledově zajímavých místech. Základy obelisku v uherčickém parku byly vyzděny na podzim 1801. Zdá se však, že samotný obelisk vznikl až roku 1808, kdy byla vyplacena poměrně vysoká částka místnímu zednickému mistrovi. Památník vznikl podle Ortnerova plánu. Od začátku na něm byly pozoruhodné postranní arkády, které odkazují na soudobé architektonické vzorníky. Obelisk s postranními křídly byl přibližně ve stejné době vystavěn také v parku kancléře Metternicha na Kynžvartu. V roce 1821 se u žlutě natřeného obelisku, nazývaného v soudobých pramenech pyramida, nacházel také vodotrysk a zřejmě i přináležející vodní nádrž. Poškozený a staticky narušený obelisk byl zrestaurován do své původní podoby roku 2016.

Zvířata v zámeckém parku

Anglický park u zámku v Uherčicích přechází téměř ze všech stran do volné krajiny. Z tohoto důvodu byl a je domovem řady zvířat, které v něm hledají útočiště. Až do roku 1990 spadalo okolí Uherčic do ostře sledovaného hraničního pásma s Rakouskem, což nerušený život zdejších zvířecích obyvatel velmi ulehčovalo. Z okolních lesů a polí se do parku čas od času zatoulají rodiny srn, divoká prasata, kuny, lišky či jezevci. Mezi stromy v parku hledají potravu a útočiště také nejrůznější hraboši, dále zajíci či bažanti, kteří byli v původní bažantnici na místě parku cíleně chováni už v 18. století.

Vzhledem k nepříliš vzdálenému národnímu parku Podyjí, kde přebývá mnoho druhů vzácných opeřenců, je zámecký les, podobně jako celé pohraničí, také významným hnízdištěm či přechodným bydlištěm řady ptáků. Mezi nimi je možné zahlédnout datla černého, holuba doupňáka, lejska bělokrkého, skřivana lesního, ťuhýka obecného, žlunu šedou a zcela výjimečně i výra velkého. Uherčice leží v krajině mezi Podyjím a přírodním parkem Česká Kanada, což ovlivňuje výskyt čím dál vzácnějších brouků a dalšího hmyzu. Listím a trávou v parku se prodírají zlatohlávci zlatí, nosorožíci kapucínci, střevlíci, roháči obecní a v jarních či letních měsících vzduchem poletují hnědásci rozraziloví, modrásci hořcoví nebo ohniváčci černočární. Půdy, sklepy a místnosti zámku v Uherčicích jsou také evropsky chráněnou lokalitou, kde se vyskytuje vzácný druh netopýra – vrápenec malý. Stačí se jen na chvíli zastavit a potichu se rozhlédnout kolem sebe.

Umělá zřícenina rozhledny

Nejvyhledávanější stavbou zámeckého parku v Uherčicích je umělá zřícenina hrádku, která se tyčí nad takzvanou Klampferskou loukou. Zřícenina, vystavěná patrně roku 1803 podle plánů architekta Antona Ortnera, má podobu středověké válcové věže s gotickým portálem. Od začátku sloužila jako vyhlídka, z níž si bylo možné prohlížet zámek, jeho okolí a většinu romantických staveb v parku.

Móda umělých zřícenin přišla do střední Evropy z Anglie, kde měli romantičtí čtenáři v oblibě strašidelné takzvané gotické romány. Na umělé ruiny bylo možné v závěru 18. století narazit v anglických parcích v Německu a o něco později také v celé habsburské monarchii. Tou nejslavnější umělou zříceninou u nás je známý Janův hrad nedaleko Lednice, vybudovaný knížaty z Liechtensteinu. Kromě této vyhlídky navrhl architekt Anton Ortner v Uherčicích i další, dnes už zaniklé romantické stavby – gloriet, Dianin chrám, stojící na nedalekém návrší, poustevnu či altán, přenesený roku 1810 do parku z francouzské zahrady. Procházku anglickým parkem ozvláštňovalo i několik dalších prvků, například terasa, vybudovaná kolem vzrostlého dubu, nebo několik mostků, postavených přes potok Blatnici, který park lemuje.

Stromy v parku

Anglický park, který ve dvacátých letech 19. století nahradil barokní francouzskou zahradu, následnou anglo-čínskou zahradu i původní bažantnici, se v současnosti rozkládá na ploše bezmála tří hektarů. Zanedbaný a opomíjený zámecký lesopark se dočkal částečné obnovy v roce 2016. Rostou zde listnaté stromy i jehličnany – borovice, smrky, modříny, tisy a douglasky tisolisté, pocházející původně ze severní Ameriky. Celkem běžnou skladbu jehličnanů doplňují poněkud zajímavější a druhově rozmanitější listnáče.

Přímo před zámeckou věží roste ohromný, několik set let starý ořešák černý, pocházející z Ameriky a na Moravě poprvé vysazený roku 1803 v Lednici. Tento strom je zapsán na seznamu památných stromů. Ořešák není jediným exotickým stromem v parku. Během 19. století zde knížecí zahradníci, zejména pak Jan Müller, působící v zahradě ve dvacátých letech, vysadili například jerlín japonský, dnes rozměrnou červenolistou ruj vlasatou nebo krásný liliovník tulipánokvětý, pocházející opět ze severní Ameriky. Z běžných domácích stromů rostou v parku hojně zastoupené buky, javory, duby, jasany, lípy a klokoče zpeřené, jejichž stáří v některých případech opět dosahuje i několika set let.

Studánka a renesanční štěpnice

Cestou kolem potoka Blatnice, která lemuje dnešní Klampferskou louku, dříve zatopenou rybníkem, je možné dostat se k zámku a prohlédnout si jeho monumentálně působící severní fasádu, v níž se nachází zámecký sál. Vedle cesty, téměř v obci, vyvěrá pramen vody, nad nímž byla na začátku 20. století vystavěná jednoduchá, částečně zděná dřevěná stříška.

Mnohem zajímavější je však vysoká renesanční ohradní zeď nad ní, lemující někdejší renesanční štěpnici. Zeď je v nárožích doplněna hranolovými a válcovými baštami, které připomínají způsob ohrazení císařského letohrádku Neugebäude, vystavěného na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 16. století nedaleko Vídně inženýrem Pietrem Ferraboscem a učeným umělcem Jacopem Stradou. Renesanční štěpnici se zahradou nechali zřídit pravděpodobně Streinové ze Schwarzenau, vlastnící Uherčice v období renesance. Vzhledem k tomu, že renesanční přestavbu zámku, která proběhla právě za působení tohoto rodu, ovlivnily traktáty italského architekta Sebastiana Serlia, lze předpokládat, že se zde mohla nacházet i stříhaná okrasná zahrada, která byla zřejmě vůbec prvním zahradním projektem v Uherčicích a zahájila tak tradici, na jejímž konci stojí současný anglický park.

Použité zdroje: