Opomíjený zámek Maleč s Památníkem Fr. L. Riegra a Fr. Palackého

Tok řeky Doubravy, v kraji láskyplně nazývané Doubravka, se u Chotěboře zařezává do hlubokého skalnatého údolí pod hradem Sokolov, zvaným též Sokolohrady. Za Dolním mlýnem se peřejnatý tok uklidní a od Libice teče stále severozápadním směrem. Klikatí se zvlněnou krajinou pod jihozápadními svahy Železných hor a míří do přehrady u Pařížova.

V tomto turisticky pozapomenutém kraji leží starobylá ves Maleč, doložená již v roce 1278. Leží na Blatnickém potoce, který se záhy vlévá zprava do Doubravy. Současná obec Maleč se šesti připojenými osadami má přes 600 obyvatel.

Již v roce 1278 je ve vsi zmiňován dvůr rytíře Vintíře. Po vyvrácení nedalekého hradu Sokolova v 15. století tu vyrostlo nové rytířské sídlo, doložené roku 1515 jako majetek Jiřího Přibka z Otaslavic. Na jeho základech byl v roce 1602 vystavěn pozdně renesanční zámek, který v roce 1687 zakoupil Augustin Norbert Voračický z Paběnic a nechal ho barokně upravit. Další úpravy provedli po roce 1827 Auerspergové, kteří zároveň zámek empírově rozšířili.

Původně šlo o jednokřídlou jednopatrovou pozdně renesanční stavbu vyvýšenou dvouetážovým rizalitem. Do současnosti se z ní dochovala štuková výzdoba stropu v hlavním salonu. František Xaver z Auerspergu nechal přistavět jedno boční křídlo a celý objekt zvýšil o jedno patro. Zároveň došlo ke sjednocení fasád. V okolí zámku se rozkládá anglický park obehnaný zdí ve stylu tudorovské novogotiky.

Významně se do historie zámku zapsal rok 1862. Tehdy jej totiž koupil se zdejším velkostatkem František Ladislav Rieger (1818-1903), rodák z mlynářské rodiny ze Semil, významný český právník, spisovatel a především politik. O 9 let dříve se Rieger oženil s Marií Palackou (1833-1891) a stal se zetěm proslulého českého historiografa a politika Františka Palackého (1798-1876). Palacký, který roku 1860 ovdověl, pak posledních 14 let života často pobýval v rodině dcery a zetě na zámku v Malči a pracoval tu na svém zásadním díle „Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě“, které sepisoval v české i německé verzi.

Když roku 1876 František Palacký zemřel, byl pohřben vedle své manželky do rodinné hrobky na hřbitůvku u kostelíka Nanebevzetí Panny Marie v Lobkovicích, které jsou nyní součástí města Neratovice. Lobkovický zámeček s velkostatkem totiž zdědila Marie Palacká po svém otci, významném advokátu Janu Měchurovi a Palacký tu také rád pobýval a pracoval.

Správcem hospodářství a zámku v Malči se stal Václav Červinka (1844-1929), který pocházel z vlastenecké rodiny. V roce 1874 se za něj provdala tehdy 20letá Riegrova dcera Marie. Marie Červinková-Riegrová (1854-1895) vstoupila významně do dějin české kultury jako spisovatelka a především libretistka. Psala povídky, ale nyní je známa především jako autorka libret k operám Dimitrij a Jakobín, která zhudebnil Antonín Dvořák. Dvořákovy návštěvy v Malči dnes připomíná jeho busta u klavíru v zámecké knihovně, která je zařízena též jako hudební salonek. Marie Červinková-Riegrová však v pouhých 40 letech podlehla mrtvici a byla pohřbena do rodinné hrobky na Vyšehradě. Její manžel ji přežil o 34 let.

František Ladislav Rieger měl celkem tři děti, kromě Marie ještě syna Bohuslava a dceru Libuši. JUDr. Bohuslav Rieger (1857-1907) proslul jako právník a sňatkem s Marií Červinkovou, sestrou správce zámku a hospodářství Maleč, ještě úžeji propojil oba rody. Třetí ze sourozenců, Libuše, se provdala za JUDr. Albína Bráfa (1851-1912), který působil jako právník, novinář a také český vysokoškolský profesor ekonomie. Libuše Bráfová-Riegrová (1860-1930) se věnovala etnografii, působila v českém ženském emancipačním hnutí a stala se významnou mecenáškou umění a charity a spolkovou činovnicí. Její jediný syn Václav se po otcově vzoru připravoval na dráhu právníka, avšak zemřel předčasně již v 19 letech.

František Ladislav Rieger zemřel ve svém pražském bytě 3. března 1903 a byl pohřben do rodinné hrobky v arkádách hřbitova na Vyšehradě. Po celou dobu své politické kariéry se stavěl za zájmy českého národa, i když jeho názory, stejně jako názory jeho tchána Palackého, byly pochopitelně poplatné své době. Zejména po roce 1861 se orientoval na spolupráci s českou šlechtou a v dobách obzvláště nepříznivých se uchyloval k pasivní rezistenci. Snažil se vždy o prosazování českých zájmů v rámci Rakousko-uherského císařství a sám dosáhl v roce 1897 svého povýšení do šlechtického stavu. Na vrcholu své politické kariéry byl označován za Vůdce národa. Jeho snahy měly brzy rozhodnější pokračovatele, avšak v jiných podmínkách. Již 15 let po jeho smrti se mnohonárodnostní říše rozpadla a Češi nalezli své místo v samostatné Československé republice.

Zámek Maleč zůstal v držení Riegrových potomků až do roku 1948, kdy byl vyvlastněn komunisty. Měl však větší štěstí než většina venkovských zámků a unikl „péči“ některého státního statku nebo zemědělského družstva, která často končila návrhem na snětí památkové ochrany a demolici. Zámek v Malči byl využíván kulturněji a v 70.-80. letech 20. století tu dokonce byla krátce muzejní expozice české hudby s pracovnou Františka Palackého. V roce 1995 získala objekt v rámci restitucí doc. PhDr. Věra Macháčková-Riegrová (1919-2017). Nyní je zámek v soukromém vlastnictví jejího syna Václava Macháčka-Riegra, příslušníka čtvrté generace potomků Františka Ladislava Riegra. Ten nechal zámek opravit, zrestaurovat jeho interiéry i zbylý mobiliář a vybudoval v něm expozici Památníku Františka Lad. Riegra a Františka Palackého s pracovnami obou těchto významných postav našich dějin.

Od července roku 2018 je zámek přístupný veřejnosti, a to vždy o víkendech od počátku června do konce září. O státních svátcích, které nepřipadnou na víkend, však otevřen není. Prohlídka, která se často koná za přítomnosti majitele, je doprovázena audiozáznamem odborného textu historika prof. Jiřího Štaifa z Univerzity Karlovy v oduševnělém přednesu Jana Hartla.

Památník Františka Palackého a Františka Lad. Riegra se však nachází také v Praze. Je umístěn v tzv. MacNevenově paláci v Palackého ul. 719/7 na Novém Městě pražském. Tento dům vznikl renesanční přestavbou dvou starších gotických domů a současnou pozdně barokní podobu dostal kolem roku 1770 při přestavbě podle projektu Ignáce Jana Palliardiho pro irský lékařský rod MacNevenů. Koncem 18. století získal dům sňatkem zámožný advokát Jan Měchura a pak se dědil převážně v ženské linii. Postupně tu žily rodina Měchurova, Palackého, Riegrova a Bráfova. V roce 1908 byl dům ještě rozšířen o dvorní křídlo podle projektu Matěje Blechy. Libuše Bráfová, nejmladší dcera Fr. Lad. Riegra, se před svou smrtí roku 1930 zasloužila o to, aby byt, v němž zemřeli jak František Palacký, tak František Lad. Rieger, byl zachován v původní podobě a mohl sloužit jako muzejní expozice. Majitel zámku v Malči je sice také spoluvlastníkem MacNevenova paláce, avšak samotný Památník spravuje jako svou stálou expozici Národní muzeum. Ta je veřejnosti přístupná dva dny v týdnu na základě rezervace. Není však o nic známější než nenápadný zámek v Malči u Chotěboře, i když nad portálem domu je již od roku 1885 umístěna Myslbekova busta Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra připomíná pamětní deska v sousedství vchodu.

 

Použité zdroje: