Brána do pekel a rituály SS. Lovci záhad míří na hrad Housku
11. únor 2019 | Vladimíra Rozmanová 1.9 min
Šlechtické sídlo dobře ukryté v lesnatém svahu na Kokořínsku přitahuje návštěvníky tajuplnými legendami i zajímavou novodobou historií. Pravidelně se tu prý zjevuje postava bez obličeje zahalená v mnišské kápi.
Pravidelně se tu prý zjevuje postava bez obličeje zahalená v mnišské kápi, případně duch švédského vojáka Oronta. V noci je slyšet divný šelest a šouravé kroky. Psi se chovají neklidně, jakoby se něčeho báli. A vůbec nejzlověstnější je kaple s podivnými malbami a „bránou do pekla“, o níž se ve svých spisech zmínil už v 16. století Václav Hájek z Libočan. Houska patří bezesporu k nejzáhadnějším hradům u nás. Důvod?
Snad je to tím, že byl postaven uprostřed lesů mimo důležitých dopravních stezek a neví se přesně, z jakého popudu se tak stalo. Fantazii přiživují i podivné podzemní prostory či freska levoruké lučištnice se zvířecím tělem, která míří na člověka. Z novodobé historie zmiňme alespoň období druhé světové války. Sídlil tu oblastní štáb SS a ve skalách měl vytesané bunkry jako pozorovatelny. Objekt fungoval jako depozitář pro židovské a zednářské knihy. Traduje se, že Hitlerovi muži studovali na Housce okultní literaturu, oddávali se černé magii a dělali pokusy na lidech.
Faktem je, že Houska je jedním z nejlépe dochovaných hradů z dob vlády Přemysla Otakara II. Pravděpodobně plnil funkci správního centra před založením sousedního Bezdězu. Koncem 16. století byl přestavěn na renesanční zámek.
Nahrávali zde Plastic People of the Universe
Před rokem 1989 na Housce pracoval jako kastelán známý evangelický farář Svatopluk Karásek. Díky němu zde mohla v roce 1974 nahrávat undergroundová skupina Plastic People of the Universe.
Hrad Houska je přístupný veřejnosti od roku 1999. Kromě prohlídky prostor láká návštěvníky stylově na „Peklem“ neboli ručně vyřezávané mechanické peklo volně inspirované Danteho Božskou komedií.
