Sousoší dvou chlapců na fontáně připomíná jejich nešťastný válečný osud

V petřínské stráni na okraji Seminářské zahrady stojí od roku 1948 malá fontána. Uprostřed okrouhlého bazénku na kruhovém podstavci si hrají dva bronzoví chlapci. Společnost jim dělá rybka, několik žabek a dvě ještěrky. Sousoší je dílem sochaře Karla Dvořáka.

Karel Dvořák se narodil 1. ledna 1893 v rodině chudého pražského krejčího. Měl výrazné nadání, malířské, sochařské i hudební. Na otcovo přání se však musel vyučit praktickému řemeslu, stal se tedy cizelérem. V letech 1911-1913 působil v cizelérském ateliéru Uměleckoprůmyslové školy a zároveň studoval u sochaře Josefa Drahoňovského. V roce 1913 přešel na Akademii výtvarných umění k Josefu Václavu Myslbekovi, avšak po roce studium přerušila válka, do níž Dvořák musel narukovat. Studia mohl proto dokončit až později, v letech 1917-1919 u Jana Štursy. V roce 1919 se 26letý Dvořák také oženil. Jeho manželkou se stala významná česká herečka Leopolda Dostalová (1879-1972), tehdy již 40letá vdova po pěvci Národního divadla Václavu Klimentovi. Umělecké manželství bylo šťastné a Dostalová nakonec svého o 14 let mladšího manžela ještě o celých 22 let přežila. Karel Dvořák byl od roku 1928 až do konce života profesorem na Uměleckoprůmyslové škole.

V Praze po Dvořákovi, který se podílel na výzdobě mnoha domů a zemřel předčasně již 28. února 1950, zůstala řada sochařských děl. Mezi nimi dominuje sousoší Cyrila a Metoděje osazené roku 1938 na Karlově mostě namísto sochy smetené povodní v roce 1890. Sochu francouzského historika a slavisty Ernesta Denise na Malostranském náměstí zničili roku 1940 nacisté a již nebyla obnovena. Smutný osud měla také socha nazvaná Čtrnáctiletá z roku 1928. Byla umístěna v Kinského zahradě a počátkem 90. let byla ukradena. Náhodný zákazník ji poznal v jednom starožitnictví a tak byla zachráněna pro Galerii hl. m. Prahy, z bezpečnostních důvodů však byla uložena do depozitáře. Dvořák s manželkou byli blízkými osobními přáteli prezidenta Edvarda Beneše a jeho ženy Hany. Jeho dílem je proto také Benešova socha na Loretánském náměstí i jeho busta na rodinné hrobce v Sezimově Ústí.

Dvořákovo nenápadné sousoší s dvěma chlapeckými akty na fontáně v Seminářské zahradě neslo celá léta prosté označení Hrající si děti. Teprve po roce 1989 vyšlo najevo, co bylo skutečnou inspirací toho díla a ujal se nový název – Masarykovi vnuci. Dvořák v něm totiž podle fotografie věrně převzal dětskou podobu dvou synů nejmladší dcery prezidenta Masaryka Olgy.

Olga Masaryková se narodila 25. května 1891 jako poslední dítě v rodině. V roce 1913 se jako 22letá provdala za právníka Vendelína Halíka, ale již po roce manželství skončilo rozvodem. V témže roce vypukla válka a Olga odešla se svým otcem do emigrace. Vrátila se s ním až roku 1918, ale v následujícím roce odešla dobrovolně do Švýcarska. Tam se v prosinci 1920 provdala za významného ženevského lékaře, tehdy 47letého Henriho Revillioda (1873-1956). Ve švýcarském Montreux se jim narodili dva synové, Herbert (*23.8.1921) a Leonard (*26.8.1922). Když vypukla 2. světová válka, byli to už nadějní studenti. Přestože byli švýcarskými občany, nebyla pohraniční Ženeva vzhledem k jejich rodinným vazbám pro ně dostatečně bezpečná a matka s nimi roku 1940 raději odjela do Velké Británie. Tragickému osudu však nezabránila, ani jeden z mladíků se nedožil konce válečných bojů. Mladší Leonard se dokonce přihlásil k britskému královskému letectvu s přáním, aby byl zařazen do československé perutě. To se mu ale nesplnilo.

Pilot Leonard Revilliod se jako nadporučík RAF stal 16. srpna 1944 vinou řídící věže jednou ze šestnácti obětí srážky dvou letadel při cvičném letu nad skotským ostrovem Tiree v souostroví Hebridy. Jeho bratr Herbert zemřel za nejasných okolností 13. února 1945 v Edinburghu na vnitřní krvácení po střelné ráně do břicha. Nikdy nevyšlo najevo, zda šlo tehdy o vraždu nebo sebevraždu. Krutá válka způsobila jejich rodičům nezměrný žal, zůstat však mohla hrdost nad statečným postojem obou synů.

Olga Masaryková-Revilliodová po válce sice ještě Československo navštívila, ale po tragické smrti svého bratra Jana 10. března 1948, kterého přežila o 30 let, již svou vlast neviděla. Zemřela při návštěvě Skotska 12. září 1978 a dožila se tak přesně stejného věku jako její otec i starší sestra Alice.

Jen několik kroků od malé fontány na petřínské stráni stojí od roku 1970 pomník Jana Nerudy z roku 1970. Dílo sochaře Jana Simoty hledí přes Seminářskou zahradu k Malé Straně, kde proslulý básník a novinář prožil šťastná léta dětství a mládí. Socha Jana Nerudy však pod Petřínem stávala už dřív. Vytvořil ji právě Karel Dvořák v roce 1934. Tehdy uplynulo přesně sto let od Nerudova narození a byla myšlena pro jeho pomník. Ten se však tehdy nerealizoval a v roce 1949 sochu koupilo Národní muzeum pro svůj Panteon. Brzy však byla zapůjčena pro prozatímní Nerudův pomník a tak v letech 1950-1967 stála na úpatí Petřína nedaleko místa, kde stávala újezdská kasárna, básníkovo rodiště. Pak se vrátila do Panteonu Národního muzea a v roce 1970 ji vystřídalo na novém místě dílo Simotovo.

Nenápadná fontána připomíná bezstarostné hry dětství dvou nadaných chlapců, kteří ji nikdy neviděli. Chtěli bojovat za svobodu pro vlast své matky, přestože zákony neutrálního státu jim jako Švýcarům účast v ozbrojených silách jiné země zakazovaly a trestaly. Svobody a vítězství se nedožili, osud jim vyměřil pouhých 22 či 23 let.

Jak vidno, i taková malá fontána, kterou Karel Dvořák vytvořil až v roce 1948, dva roky před svou předčasnou smrtí, může skrývat pozoruhodné životní příběhy.

 

 

Použité zdroje:

Galerie