Výsledky hledání míst

Zbytky pravděpodobného tvrziště po tvrzi příslušníků rodu pánů ze Švábenic, která zřejmě zanikla již na počátku 15. století.

Náznaky opevněného hradiska jsou kulturní památkou. Oblast osídlena od mladší doby kamenné. V 5.- 4. tisíciletí př. n. l. rozsáhlé sídliště, později opevněné. První průzkum lokality provedl r. 1850 Julius Suchý. V letech 1949-1956 zde probíhal systematický průzkum.

Výšinné opevněné hradisko a jedno z nejstarších poutních míst, jež je hluboce spjato s moravskou historií. Doklad velkomoravského výšinného opevněného sídliště s dochovanými relikty opevnění, osídleného nejpozději od pol. 9. stol., je kulturní památkou.

Hradisko na výběžku nad řekou Hanou bylo opevněno valem (částečně dvojitým) a příkopem. Místo bylo podle nálezů obydleno již v ml. době bronzové (1. tis. př.n.l.), další nálezy jsou z doby halštatské (7. - 6. stol. př.n.l.). Opevněné místo bylo využíváno v období válek ještě v 17. a 18. stol.

Reliéf hrádku, který měl podobu klasického jednoduchého sídla se zaobleným jádrem, které obtáčel příkop a val. Dnes nejsou po zástavbě žádné stopy. Písemné zprávy nejsou známé. Podle nálezů keramiky místo datujeme do 14.-15. st.

Rozhledna vystavěna v roce 2006. Výška 19 m. Na kamenné základně je dřevěná věž pláštěná dřevěným šupinovým bedněním.

Hradišťany jsou rozsáhlé opevněné místo na stejnojmenném kopci a ačkoli bylo zkoumáno již nestory české archeologie J. E. Vocelem a K. Hrašem v 19. století, nevíme o něm takřka nic. Nalezena byla pouze keramika knovízské kultury a dvě neolitické sekerky.

Zaniklé hradiště nad obcí Markvarec bylo vybudováno v pravěku ale dosud se nepodařilo určit do jaké kultury patřili jeho obyvatelé. Do současnosti se zachoval jen několik desítek metrů dlouhý pozůstatek valu s příkopem.

Výšinná archeologická lokalita v nadmořské výšce 282 m nad mořem byla osídlena již od doby halštatské až do doby hradištní. Nachází se na nevysokém svahu východně od obce a její existence souvisí s ostatními podobnými místy v Poohří.

Barokní zámek postavený ve 2. pol. 18. stol. za Bedřicha z Elvenichu, snad s využitím staršího panského sídla, které zde stálo. Zámek dodnes zdobí vikýř a barokní portál se zvlněným záklenkem.

Postaven v 70. nebo 80. letech 18. století Marklovskými z Pernštejna. Tvořen nevelkou patrovou obdélnou budovou s mělkým středním rizalitem. Celý objekt utilitárně upraven a modernizován.

Pozdně barokní zámek byl přestavěn v 18. stol. ze starší tvrze, kolem je park o rozloze 4,8 ha. Dnes je zámek majetkem Muzea jižního Plzeňska v Blovicích. Stálá expozice muzea je zaměřena na zakladatele muzea Fr. Raušara.

Po hradu zůstaly jen teréní náznaky. Hrad byl zřejmě dřevěný. Na obou koncích jsou zbytky příkopů. Keramika je datována do 13.-14. st.

Renesanční tvrz Ledvických z Chanova přestavěná na sýpku. Postavena před r. 1550 po připojení k Teplicím r. 1590 ztrácí rezidenční funkci. Tvrz je mohutná obdélná dvoupatrová stavba s klenutými sklepy.

Reliéfní zbytky hradu na ostrožně nad soutokem Želetavky a Budíškovického potoka, jehož historie je spjata se vsí Louka. Prvním doloženým majitelem byl v polovině 14. století Filip z Menhartic. Již v roce 1406 se ale hovoří o hradu jako o pustém.