Turistické cíle v okolí obce Ošelín

Chátrající renesančně barokní zámeček obsahují dvě valeně klenuté místnosti původní tvrze, doložené r. 1542 a po požáru r.1680 přestavěné Merklínskými na barokní sídlo. Romantizující úpravy z přelomu 19. a 20. st. (půlkruhová schodišťová věž).

Pozdně barokní zámek, který si dal postavit v roce 1792 bohatý sklářský podnikatel František Koller. Po 2. světové válce užíván Státním statkem Tachov, nyní v soukromém vlastnictví a nepřístupný.

V pořadí třetí židovský hřbitov v Tachově byl v zřízen v roce 1933, zdemolován byl po obsazení města nacisty. Je na něm hromadný hrob cca 600 vězňů, kteří zahynuli při transportu z koncentračního tábora Buchenwald (pomník z roku 1987). Rekonstruován roku 1986, obnoveno 7 náhrobků, dnes urnový háj.

První písemná zmínka o tvrzi je r. 1237, kdy ji vlastnili vladykové Přibyslav a Štěpán z Očína. Zmínky o pánech z Očína se vyskytují do konce 15. stol. V r. 1544 je tvrz je uváděna jako pustá.

Barokní jednopatrový zámek postavený v r. 1786 Františkem Jáchymem ze Širntyngu, který vznikl přestavbou původní tvrze doložené v r. 1497 za Jana Lejtolta z Ebrnic. Po r. 1925 začal zámeček sloužit pro školské účely. Dnes je opuštěny a nevyužívaný.

Na hradišti nad Otročínským potokem západně od Stříbra, které bylo dříve považováno za pozůstatek středověkého hrádku, bylo archeology prokázáno pravěké osídlení z doby halštatské. Zachován pouze kamenný val přetínající ostrožnu.

Barokní sýpka stojí na základech vodní tvrze, zmiňované r. 1414. V majetku pánů z Pernolce, Pehmů z Osova aj. Od konce 15. stol. nebyla trvale obývána a její majitelé se střídali. Poč. 18. stol. byla na jejím místě postavena sýpka. R. 2004 koupena rodinou Turnerů a zrekonstruována na obytné stavení.

Původně gotický hrad z 13. století. Jako první známý držitel se ve 14. stol. připomíná Dobrohost z Plané. V 16. stol. hrad přestavěn na renesanční zámek, po r. 1665 pak v barokním duchu. Poslední majitelé Nostitzové po r. 1822 zámecký areál upravili empírově.

Památník z roku 1959 připomíná upálení šesti členů Jednoty bratrské z Újezda u Domažlic: Jana Šimonovice, Jana a Mikuláše Nadrybů, Matěje Prokopa, Bartoloměje Schranovic a Jana Hrbka. Ty zde nechal popravit 6. 11. 1503 tehdejší majitel panství Kryštof Švamberk. Pomník postavila Obec baráčníků.

Zřícenina hradu, dle Kosmy vyb. r. 1121 Němci (asi Děpold II. z Vohburku) na našem území. Knížetem Vladislavem obležen a dobyt. R. 1427 dobyt husity. V 15. a 16. stol. často zastavován. V 16. stol. stav. úpravy za pánů ze Švamberka. Postupně zpustl.

Královská Prokopská dědičná štola byla ražena jako páteřní. Dříve nesla též název Kašparova štola. Jedná se o nejvýznamnější dílo Centrálního stříbrského revíru, vznikla počátkem 16. stol. V roce 1743 převzal štolu stát (rakouský báňský úřad), v té době měla délku 2,5 km.

Zřícenina patrového zámku, který byl v 18. století postaven přestavbou z hrádku Habarta ze Svržna a Tasnovic z konce 13. století. Od r. 1372 ve vlatnictví kladrubských, ti jej využívali jako úkrytu pro své poklady a i jako vězení.