Turistické cíle v okolí obce Bílá Voda

Hrad byl vystavěn buď zeměpánem nebo biskupem, sloužil jako protiváha sousednímu hradu Rychleby. Dochoval se pahorek jádra, zbytky předhradí a příkopu.

Pseudomanýristická radnice z r. 1724 postavena architektem Michaelem Kleinem.

Renesanční radnice byla postavena v polovině 16. stol. V letech 1821-1822 a 1911-1912 přestavěna. Původní renesanční podobu si zachovala pouze radniční věž zřejmě z r. 1552, která patří k nejlépe dochovaným renesančním věžím v celém Slezsku.

Hrad byl vystavěn v poslední čtvrtině 13. století. V roce 1910 při úpravě zříceniny vznikla vyhlídka a byla zarovnána věž. Zachovala se obvodová hradba, zbytky bergfritu, dvou budov a věžovité brány.

Současný barokní zámek nechal, zřejmě na místě staršího sídla, v r. 1668 postavit Jan Henryk Heymann von Rosenthal. Ve 30. letech 20. stol. majetek odkoupila Výmarská republika. Od r. 1945 ve vlastnictví polského státu. Dnes je v soukromých rukách a slouží agroturistice.

Barokní morový sloup z r. 1723, původně při kostelíku sv. Valentína.

Barokní socha Panny Marie na sloupu z r. 1777.

Pískovcová barokní socha světce, kterou dal vytvořit hrabě Karel Otto Salm. Stalo se tak po roce 1747, kdy zdědil Bílou Vodu po svém strýci, arcibiskupovi Jakubu Arnoštovi hraběti z Lichtenštejn-Kastelkornu. Na počátku 21. století byla poškozená socha opravena. Památkově chráněná je od roku 1958.

Secesní tančírnu nechal v l. 1906-1907 postavit kardinál Georg von Kopp. Svému účelu sloužila do 50. l. 20. stol. Do r. 1954, kdy ji získal stát, byla v majetku církve. Později se stala téměř ruinou. V l. 2014-2015 byla zrekonstruována a slouží jako informační centrum, kavárna a k pořádání koncertů.

Původně rychta, v r. 1671 povýšena na rytířský statek za Petra Carenzina. Po jeho smrti se často střídali majitelé. V r. 1733 jej získal klášter magdalenitek v Nise. Od r. 1807 v majetku Josefy Oehlové. V r. 1844 jej koupil Josef Latzel. V r. 1945 zkonfiskován.

V r. 1444 se uvádí tvrz rodu von Jerin. V r. 1595 nechal Ondřej Jerin, zřejmě na místě staré tvrze, postavit nové opevněné renesanční sídlo. Posledním majitelem byl Konstantin von Jerin. Po 2. světové válce byl majetek zabaven a upraven na byty.

Místní tradice výroby vápna sahá až do 16. století. Vrcholu dosáhla v 19. století, kdy se Reichenstein stal hlavním producentem vápna ve Slezsku. V r. 2010 byla zpřístupněna zrekonstruovaná vápenka veřejnosti.