Turistické cíle v okolí obce Rozseč

Sídlo, z kterého dnes je zřícenina, vyrostlo v původním dominiu záhy zaniklého hradu Bukova, které rod pánů z Víckova získal patrně věnem. V r. 1340 se po hradě píše Bernard z Víckova. Pravděpodobně byl hrad opuštěn už v první čtvrtině 15. st.

Barokní zámek byl původně tvrzí ze 13. stol. Karel Pergar z Pergu v letech 1596–1600 přestavěl tvrz na jednokřídlý renesanční zámek. V r. 1636 majitel Alfons de Castro nechal k zámku přistavět další dvě barokní křídla. Dnes soukromý majetek.

Dřevěná vyhlídková plošina byla postavena roku 2004 na kopci Babylon nad obcí Kaly. Pro zchátralost zanikla roku 2017.

Jednoobloukový kamenný most, snad z r. 1593 od stavitele Antonína Vlacha. Při opravách upraven klasicistně. Ve druhé pol. 18. stol. se stal součástí budované císařské silnice na Brno. Provoz na něm ukončen někdy v období Protektorátu. Dnes je v havarijním stavu a vedou se spory o jeho vlastnictví.

Jediná zmínka o hradu je z r. 1365 bez uvedení jména, v té době už mohl být pustý. Archeologický materiál lze rámcově zařadit do druhé poloviny 13. století a první poloviny 14. století. Dochována amorfní část hradby, valy a příkopy.

Dolnoloučský viadukt dlouhý 282 m o maximální výšce 42 m. Budován v letech 1940 – 1953. Původně třináctiklenbový betonový viadukt. R. 1943 stavba přerušena, obnovena r. 1947. Místo nevybudovaných pilířů byl postaven dlouhý betonový oblouk. V provozu od r. 1953.

Železniční most mezi obcemi Sklené a Rousměrov. Šest mohutných oblouků. V závislosti na sklonu terénu mají proměnlivou výšku. Pilíře vyzděny z kamenných kvádrů. Parapet mostu opatřen kovovým zábradlím. Železniční trať zprovozněna roku 1953.

Mezihořský viadukt stojí na trati Brno - Havlíčkův Brod. O stavbě rozhodnuto v roce 1938. Deset betonových oblouků o osmnáctimetrovém rozpětí půlkruhového tvaru je podepíráno pilíři obloženými do dvou třetin své výšky kamenem. Mezihořský viadukt je dlouhý 217 m a vysoký 38 m nad hladinou údolí.

Pozdně barokní budova byla postavena v době vzniku židovského ghetta, někdy mezi lety 1708 až 1720. Budova sloužila jako obecní dům, byt rabína a od roku 1781 jako škola. Před rokem 1929 ji prodala židovská obec do soukromých rukou a poté sloužila k obytným účelům. Památkově chráněná od roku 2004.

Hřbitov z r. 1650, nejstarší náhrobek z r. 1677. Poslední pohřby r. 1943. Dochovala se řada cenných barokních a klasicistních náhrobků.

Nejstarší dochovaný náhrobek datován 1716. Na extrémně svažitém pozemku o výměře 3521 m čtverečních stojí téměř 1000 náhrobků z 18.–20. století. Poslední pohřby koncem 30. let 20. století.

Památkově chráněná návesní zvonice na čtvercovém půdorysu byla postavena roku 1819. Má stanovou střechou s čtyřbokou lucernou a velkou cibulovou bání. V jižní stěně jsou tři hluboké niky, dvě uzavřené prosklenými dvířky. U zvonice je kamenný kříž, který r. 1930 věnovala rodina Musilova.