Turistické cíle v okolí obce Červený Hrádek

K založení sboru CČSH v Zásmukách došlo 11. 2.1921. Po několika letech provizorií přistoupila obec ke stavbě vlastního svatostánku. Autorem funkcionalistické stavby Husova sboru je architekt Vladimír Wallenfels. Výstavbu vedl architekt Josef Tesař v letech 1931-2. Husův sbor otevřen 6. 6. 1935.

Jednoduchá stavba ve funkcionalisticko-konstruktivistických formách byla pro potřeby sázavské obce Církve československé husitské postavena v letech 1939–41. Potřebám církve slouží dodnes. Dominanta levého předmostí jediného mostu ve městě.

Zbytky obvodových zdí tvrze, založené zřejmě před polovinou 16. století. V r. 1623 zkonfiskována Adamovi Mírkovi ze Solopysk. Od pol. 17. století po požáru pustla, pak byla přestavěna na špýchar. V r. 1986 byla zbořena.

Zřícenina gotického hradu, který byl založen r.1426–7 jako rezidence husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. R. 1437 byl hrad po 4 měsících dobyt královským vojskem a zanikl. Polookrouhlá zemní bašta umožnila použití děl, jedna z prvních svého druhu.

Budovy sklářské osady, vzniklé po roce 1835 nad mlýnem Na Kácku, který zakoupil František Kavalír. Dochovány dvě ze tří hutí, dvě sídla majitelů, původní mlýn a řada obytných domů. Následky poválečné devastace má odstranit projekt, podporovaný Evropskou unií.

Pozdně barokní pískovcová socha sv. Františka vznikla v poslední třetině 18. století, pravděpodobně v roce 1771. Postava ležícího umírajícího světce je v mírně nadživotní velikosti, u nohou mu klečí indián. Podstavec je zděný, je na něm pískovcový alianční erb. Památkově chráněna je od roku 1958.

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatý Jan Nepomucký, svatý Prokop) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Socha sv. Barbory ukrytá na špatně přístupném místě, umístěná na rozsáhlé skále. Barokní dílo z doby kolem r. 1720 na cihlovém soklu, který vyrovnává nerovnost skály. Světice zachycená v esovitém kontrapostu s uvolněnou levou nohou. V pravé ruce drží pohár, levou rukou svírá meč. Na hlavě má korunu.

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1717.

Vrcholně barokní socha sv. Jana Nepomuckého vznikla v první třetině 18. století, někdy po roce 1723. Postava světce je v životní velikosti, celková výška památky je cca 3,5 metru. Na povrchu má socha zbytky polychromie. Podstavec je osmiboký, bez ozdob a nápisů. Památkově chráněná je od roku 1958.

Dílo neznámého autora z doby kolem roku 1750 ohraničuje spolu s dalšími třemi sochami (Panna Maria, svatá Anna, svatý Prokop) symbolický ochranný kříž, jehož ramena se protínají v prostoru někdejšího kláštera v Klášterní Skalici. Pozůstatek krátkého období barokní obnovy proboštství.

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1759 objednaná pro Plaňany místním farářem jako dík za uchránění obce během bitvy u Kolína.