městské hradby

Horní město se nachází jihozápadně od dolního města, dnešního centra Tallinnu. Opevnění obou měst se setkala na východní straně kopce. Dominantní roli tu dnes hraje opevnění dolního města. To totiž stoupá od jihovýchodu na vrchol kopce. Po výstupu z centra města na kopec Toompea tak dnes narazíme na vysokou hradbu s flankovacími věžemi (ty sloužily k bočnímu ostřelování) a bránou. Toto opevnění je ale otočené proti hornímu městu. Spojení obou měst zajišťovaly dvě cesty, tzv. Krátká noha (Lühike jalg) a Dlouhá noha (Pikk jalg). Brány obou cest mají podobu čtverhranných branských věží. Brána Krátké nohy stojí na okraji vrcholové plošiny kopce. Pochází z let 1454-1456. Sloužila pouze pro pěší, v přízemí má průchod se schodištěm. Brána Dlouhé nohy stojí pod kopcem. Cesta pro povozy dosud prochází jejím průjezdem a stoupá šikmo vzhůru do kopce směrem k braně Krátké nohy. Obě brány jsou dosud spojené hradbou. Stavbu brány Dlouhé nohy přikázal velmistr řádu Livonských rytířů Wilhelm von Friemersheim v roce 1380. Na jejím místě do té doby stála dřevěná brána. Nová brána byla malá branská věž, chráněná vraty a podsebitím. I přesto že byla pod kopcem, sloužila k obraně dolního města proti městu hornímu. V letech 1450-1456 byla branská věž rozšířena a zvýšena do své dnešní podoby. Vedoucím stavby byl zednický mistr Hans Kotke. Věž má tři patra propojená točitým schodištěm. Dřevěné opevnění přiléhající k bráně bylo ve stejné době přestavěno na kamenné. Tento úsek zůstal dlouho v dřevěném provedení patrně proto že byl chráněn horním městem. Od brány Dlouhé nohy pokračuje opevnění dolního města k severu velmi dobře zachovalým úsekem se spoustou flankovacích věží. Prostor před tímto opevněním má dnes parkovou úpravu, původně tu byl příkop a bastionové opevnění. Severnímu cípu opevnění dolního města (nejblíže k námořnímu přístavu) dominuje dělostřelecký rondel Tlustá Markéta (Paks Margareeta) z 1. pol. 16. stol. Jeho průměr je 25 m, výška 20 m a síla zdí 5 m. Od 19. do začátku 20. stol. v něm bylo vězení. Vedle rondelu stojí široký portál brány a na jeho druhé straně válcová věž. Tento celek ze 16. stol. byl předbraním starší Veliké pobřežní brány města, která dnes již nestojí. Od Tlusté Markéty se opevnění stáčí k jihu podél východní strany dolního města, dnešního centra Tallinnu. I zde jsou dobře zachovalé úseky. Teprve dál na jih hradba v některých místech zcela chybí. Právě zde stála Hliněná brána (Viru värav), poprvé zmiňovaná pod tímto jménem v roce 1362. Její jméno je odvozeno od nedaleké lokality, kde se těžila hlína. Brána měla podobu obdélné branské věže vysoké přibližně 22 m. Ta byla chráněna obdélným předbraním se štíhlými válcovými věžemi v nárožích. Pod předbraním protékala příkopem voda, jejíž tok využil s bránou sousedící vodní mlýn. V 19. stol. byla Hliněná brána zbořena. Zůstaly stát pouze obě válcové věže v nárožích předbraní. Ty při stavbě nové široké ulice nepřekážely. Od bývalé Hliněné brány hradba pokračuje podél jižní strany dolního města a poté stoupá na kopec Toompea. Právě zde, na kopci, stojí dominantní dělostřelecká válcová věž Kiek-in-de-kök (Nakouknutí do kuchyně) z roku 1475. Věž dostala své jméno podle toho, že z jejích střílen byl dobrý pohled do kuchyní okolních domů. Jen pár metrů odtud stojí brána Krátké nohy a tím se obvod opevnění dolního města uzavírá. Celkově dosud stojí 26 půlkruhových a obdélných flankovacích věží, čtyři brány a téměř 2 km hradeb. Původní délka hradby dolního města byla 2,4 km. Hradba je vysoká 14–16 m a téměř 3 m silná. Opevnění horního města je dnes patrné v průčelích domů, které byly na jeho hradbách postaveny, a místy také jako terasní zeď. Na západní, severní a východní straně horního města jsou na hradbě vyhlídkové terasy. Severní terasa umožňuje pěkný pohled na opevnění dolního města a na Baltské moře. Především na západní straně města je dosud patrné mladší bastionové opevnění. V parku Toompark je před bastiony část původního vodního příkopu, dnes okrasné jezírko Snelli tiik..

V létě 1219 byl Tallinn obsazen vojskem dánského krále Valdemara II. Král v té době nechal na kopci postavit hrad. V roce 1227 byl kopec obsazen řádem mečových bratří. Rytíři přistoupili k opevňování celého kopce, zároveň byl postaven první kamenný hrad. Do konce 13. stol. vzniklo na kopci vedle hradu hustě osídlené město (horní město). V průběhu 13. stol. vzniklo také dolní město. To získalo v roce 1248 městská práva od dánského krále Erika IV. V 2. pol. 13. stol. byli jeho měšťané osvobozeni od vlády hradního kastelána. První hradba dolního města byla postavena v roce 1265 na příkaz královny Markéty Sambirie, manželky dánského krále Kryštofa I. Tehdejší hradba byla vysoká 5 m a silná 1,5 m. V roce 1310 bylo opevnění výrazně zesíleno dánským králem Erikem VI. Z Tallinnu (dolního města) se vzápětí stalo významné hanzovní město. To bylo do značné míry nezávislé na Livonských rytířích, kterým od roku 1346 patřil hrad a město na kopci Toompea. V průběhu 15. stol. bylo opevnění dolního města zesíleno flankovacími věžemi. V roce 1475 byla postavena věž Kiek-in-de-kök. V 1. pol. 16. stol. byl na severní straně města postaven dělostřelecký rondel Tlustá Markéta (Paks Margareeta). Ten je pojmenovaný po královně Markétě Sambirii, která přikázala výstavbu první zdi v roce 1265. Městské hradbě se pak říkalo Markétina zeď. Rondel tedy zdědil jméno po opevnění města. Proporcemi jméno odkazuje na rondel samotný, nikoli na královnu Markétu. V roce 1561 dobyli sever Estonska Švédi. Ti na konci 17. stol. zahájili výstavbu bastionového opevnění před starými kamennými hradbami města. Toto opevnění ale dokončili teprve Rusové po dobytí Tallinnu v roce 1710. Rozsáhlé bastionové opevnění plně obehnalo dolní a horní město. V případě horního města bylo situováno v rovinách pod kopcem Toompea. V 19. stol. již bylo opevnění města nepotřebné. Především na východní straně dolního města došlo ke zboření některých bran a hradeb. Od roku 1997 je staré město, včetně opevnění, na seznamu Světového dědictví UNESCO..