
Kostel je orientovaná trojlodní gotická bazilika. Trojlodí volně pokračuje do stejně vysokého a širokého presbytáře s chórovým ochozem a polygonálním závěrem. V důsledku toho je interiér kostela jeden veliký prostor bez triumfálního oblouku, přerušený pouze čtverhrannými pilíři mezi jednotlivými loděmi. Křížové klenby v kostele jsou moderní náhradou těch původních, zničených při bombardování v roce 1944. Původní je jedině klenba v chórovém ochozu.
Kostelní věž je vysoká 105 m. Na její jižní straně stojí obdélná kaple sv. Matouše z pol. 14. stol. Kaple má sedlovou střechu, ústupkový gotický portál a gotický štít. Je klenutá čtyřmi poli křížové klenby s centrálním pilířem. Tato klenba je nejspíše náhradou té původní z let 1486-1493, zničené v roce 1944.
Na severní straně kostela stojí gotická kaple. Ta je dvěma oblouky otevřená do severní lodě kostela. Vedle ní je tzv. stříbrná komnata. V té jsou vystaveny ceremoniální stříbrné předměty ze sbírek tallinských cechů. Severní stranu kostela dále lemují další dvě kaple a vstupní vestibul. Jejich exteriér je barokní s půlkruhovými okny.
Dřevěný vyřezávaný oltář kostela je od Hermena Rode a pochází z roku 1481. Je to otevírací oltář s bočními křídly na pantech. Dalším zajímavým exponátem muzea je Tanec smrti, malba od Bernta Notke z konce 15. stol. Kostlivci ve výjevu vesele tančí s méně veselými boháči (králi, biskupy a bohatými dámami) Tento ve své době oblíbený námět poukazoval na skutečnost, že smrt se nevyhne nikomu. Malba byla původně v souboru několika panelů o celkové délce 30 m. Do dnešní doby se zachoval pouze první panel. Varhany kostela jsou moderní. Byly vyrobeny firmou Rieger-Closs v roce 1981.
Byl založen někdy kolem roku 1230 vestfálskými obchodníky, kteří přišli do Tallinnu z ostrova Gotlandu. Jeho výstavba byla dokončena kolem roku 1275. Původně šlo o opevněný kostel se střílnami a opevněným vstupem. Teprve od roku 1310 byl chráněn městskou hradbou. Dnešní podobu získal při rekonstrukci v letech 1405-1420, kdy byly odstraněny jeho obranné prvky. Centrální loď byla zvýšena, čímž kostel získal podobu baziliky. Zároveň byl postaven současný široký presbytář s chórovým ochozem. Kostelní věž byla zvýšena v roce 1515. V letech 1523 a 1524 byla vnitřní výzdoba kostela zachráněna během protestanské reformace, kdy byla ničena katolická ikonografie. Davy se dovnitř nedostaly, poněvadž zámky ve dveřích kostela byly zality olovem. V roce 1561 dobyli sever Estonska Švédové. Od té doby byl kostel v rukou luteránské církve. V roce 1577 byla poškozena střecha při ruském obléhání města. Původní gotická střecha věže byla při její rekonstrukci v letech 1682-1695 nahrazena barokní střechou. Dne 9. března 1944 byl kostel zasažen během ruského bombardování Tallinnu a vyhořel. Požáru unikla pouze kaple sv. Antonína. Umělecká díla byla naštěstí schována v bezpečí. Opravy začaly v roce 1953 a byly dokončeny v roce 1981. Další požár 12. října 1982 zničil střechu kostelní věže a poškodil zbylé střechy. K opětovnému dokončení oprav došlo v roce 1984. Kostel od té doby slouží jako muzeum a koncertní sál. Jsou v něm vystaveny exponáty středověkého a novověkého umění..