kostel sv. Olafa

Boční lodě mají klenby bez žeber. Jednotlivá klenební pole od sebe dělí žeberní pásy. Lodě jsou od sebe navzájem odděleny čtverhrannými pilíři. Presbytář je taktéž klenutý hvězdovými klenbami. Ty spočívají na čtyřech polygonálních pilířích. Kostelní věž je vysoká 123.7 m. Její výška je daná vysokým osmistranným jehlanem střechy. Patrně tak sloužila k námořní orientaci. Tradice vysoké špice kostelní věže sahá minimálně do roku 1500. Střecha byla během staletí často zasažena bleskem, vždy byla ale obnovena. Na jižní straně přiléhá ke kostelu nedokončená kaple Panny Marie z let 1513 – 1523. Dnes jde o jednu z nejbohatších ukázek pozdní gotiky v Tallinnu. Kaple má polygonální závěr..

Olafu II. (995 – 1030). Spekuluje se o tom že dřevěný kostel tu mohl stát již ve 12. stol, kdy skandinávská osada vznikla. Byl by tak nejstarším kostelem v Estonsku. Neexistuje ale žádný důkaz který by jeho existenci potvrdil. Za nejstarší kostel v Estonsku je tak dnes považován dřevěný kostel postavený na místě dnešní katedrály Panny Marie krátce po dánském záboru Estonska v roce 1219. Kostel sv. Olafa je poprvé písemně doložen v roce 1267. Tehdy jej dánská královna Markéta Sambirie svěřila do správy sestrám ze sv. Michala v Tallinnu. Na začátku 14. stol. byla zahájena stavba nového kostela. Ten byl dokončen roku 1330. Kostelní věž byla dokončena v roce 1364. Kostel vyhořel 11. května 1433, což vedlo k jeho rekonstrukci. Právě v této době získal dnešní podobu trojlodní baziliky. Střední loď byla svou výškou 31 m nejvyšší v Pobaltí. Zděná část věže byla vysoká 57 m. Spolu s velmi vysokou střešní špicí z období kolem roku 1500 byla kostelní věž vysoká 115 – 125 m. Sloužila tak patrně k námořní orientaci. V letech 1513 – 1523 byla postavena nová kaple Panny Marie náhradou za starší kapli. Nebyla ale nikdy dokončena. Během protestantské reformace byla 15. září. 1524 davem zničena bohatá vnitřní výzdoba. V roce 1561 dobyli sever Estonska Švédové. Od té doby byl kostel v rukou luteránské církve. Znovu vyhořel 29. května 1625 po zásahu bleskem. Kromě zdí bylo vše zničeno. Během tří let byl opraven. Nová výška kostelní věže, včetně vysoké střešní špice, byla 135 m. K dalším menším požárům střechy věže po zásahu bleskem došlo také v letech 1693, 1698, 1700, 1707, 1719 a 1736. V roce 1778 byl ve věži nalezen dopis. Ten uváděl výšku kostelní věže před požárem v roce 1625 jako 84 sáhů. V Evropě tehdy ale bylo několik druhů této míry. Podle místního sáhu by byla vysoká 134 m, což odpovídá také dobovým vyobrazením. Jiné sáhy by jí daly výšku 159, 161 a 179 m. To by z ní učinilo ve své době nejvyšší stavbu světa. Jako taková je dnes občas prezentovaná, s velikou pravděpodobností tomu tak ale nebylo. K dalšímu velikému požáru došlo 16. června 1820. Příčinou byl opět zásah bleskem. Oprava trvala dvacet let za podpory ruských carů Alexandra I. a Mikuláše I. Náklady na opravu přesáhly 500000 rublů. Exteriér kostela dostal nové neogotické prvky. Kostelní věž dostala svou dnešní výšku 123.7 m. Střecha věže byla potažena měděnou krytinou. K otevření kostela došlo 16. června 1840. K dalšímu požáru věže došlo 27. července 1931. Od září 1950 patří kostel presbyteriánské církvi. V roce 1954 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce. V období 1944 – 1991 měla KGB na věži rádiový vysílač a pozorovatelnu..