
Jádro zříceniny hradu tvoří torzo paláce, sevřené mezi pozůstatky dvou věží, z nichž starší je zřejmě východní věž, resp. její spodní část, která nemá nároží armovaná kvádry.
Vrchol hradního kopce byl zřejmě do poloviny 14. století ohrazen mohutnou zdí včetně dlouhého skalnatého nosu na východě, kde, podle polygonálního ukončení, mohla být kaple, nebo odtud byla kontrolována cesta vedoucí těsně pod hradem. Nad cestou v severní hradbě (s dochovaným ochozem) je drobná hranolová bašta, která je z vnitřní strany uzavřená. Ve výstupku hradby vedle východní věže byla studna, která je dnes zasypaná. Bránu chránila západní věž. K bráně vedl stoupající dřevěný most ze snížené plošiny na západní straně. Ta byla nejpozději na konci 15. století obehnána kamennou hradbou s hranolovou věží se vstupní branou v jihozápadním koutě. Cestu k bráně chránila podkovovitá dělová bašta, navazující na zeď původního předhradí. O něco později bylo do svahu postaveno ještě předbraní (fragmenty zdí). V 2. polovině 16. století při rozšiřování hradu bylo předhradí posunuto až pod úpatí jižního svahu a bylo doplněno třemi oblými baštami, z nichž jedna stála vedle nové první brány, další dvě nárožní bašty vystupovaly daleko z hradby. Na jižní straně byl před hradbou ještě příkop a val. Za bránu gotického předhradí byla vestavěna budova (s dnes nejasným využitím) a cesta k jádru hradu procházela dlouhým průjezdem a úzkým koridorem. Patrně posledními stavbami byla hospodářská stavení v renesančním předhradí a zřejmě i oddělení prostoru před vstupem do palácového jádra - před východní věží tak vznikl po schodišti přístupný dvorek, jehož součástí byla i studna (ať už staršího data vzniku, nebo renesanční).
Fügediho hrad založil Aba Velký z hlohovecké větve rodu Abovců. Hrad byl součástí dominia Matúše Čáka Trenčanského, který ho obléhal a získal roku 1316. Po jeho smrti r. 1321 se stal hrad královským majetkem; roku 1363 se na hradě uvádí královský kastelán. Roku 1394 hrad od krále Zikmunda dostal za věrné služby Ctibor ze Stibořic. V čase vzpoury proti králi se kastelán hradu postavil na stranu revoltujících, a tak musel Ctibor ze Stibořic roku 1403 dobývat vlastní hrad. Roku 1414 převzal panství po smrti svého otce jeho syn Ctibor. Od roku 1436 následoval v majetnictví hradu rod Országhů, který hrad vlastnil do roku 1567, kdy vymřel po meči. Országhové hrad rozšířili a nově opevnili. Roku 1583 hrad získali Erdödyové, kteří jej zvlášť neužívali a prováděli jen jeho nejnutnější údržbu. Roku 1703 byl hrad výrazně poškozen za povstání Františka Rákocziho II., ale byl opraven a nadále obýván. Roku 1762 vyhořel. Ještě roku 1770 byla opravována hradní kaple. Dle znázornění na obrazu z Červeného Kamene vypadal hrad roku 1797 ještě poměrně neporušeně, včetně střech. O sto let později byl již úplnou zříceninou, s jedinou dochovanou zdí paláce. V současnosti provádí údržbu hradu členové občanského sdružení Renova o. s., kteří od roku 2007 usilují o záchranu památky.