Přírodní rezervace Cornštejn - evropsky významná lokalita

Druhová rozmanitost

Skalní podloží, které je tvořeno jak kyselými, tak bazickými horninami zde velmi často vystupuje na povrch. Díky kombinaci rozmanitých geomorfologických, geografických a mikroklimatických podmínek se na tomto území vyvinula jedinečná společenstva s pestrým druhovým složením. Na skalách najdeme velmi řídkou vegetaci, na prudkých svazích světlé doubravy a na mírnějších svazích se k dubům připojuje habr. Prudší svahy s hlubší půdou pokrývají jedinečné suťové lesy. 

Přírodní rezervace Cornštejn byla zřízena pro ochranu vzácných druhů přírodních stanovišť, chráněných druhů rostlin a živočichů. Z rostlin je předmětem ochrany ohrožený druh oměj vlčí mor, z hmyzu kriticky ohrožený jasoň, roháč velký a tesařík obrovský, z ptačích druhů se jedná o rorýse obecného a jeho přirozené hnízdiště ve skalních stěnách a hradbách hradu Cornštejna. 

Z druhů, jež jsou významné z celoevropského hlediska, se zde vyskytuje brzy na jaře kvetoucí sněženka podsněžník, dále vzácný a kriticky ohrožený motýl jasoň dymnivkový či ve střední Evropě vzácný červeno-černo-bílý motýl přástevník kostivalový. Z ptačích druhů, které jsou chráněny celoevropskou směrnicí na ochranu volně žijících ptáků, se zde vyskytuje datel černý, lejsek bělokrký a žluna šedá.

Pokud se budete dobře dívat, je možné spatřit tu i druhy flóry zapsané na červeném seznamu. Vyskytuje se zde jedle bělokorá, v keřovém patře lze spatřit klokoč zpeřený, brslen bradavičnatý či žlutě kvetoucí dřišťál obecný a dřín obecný. Z bylin se zde nachází lopuštík skloněný, jehož typickým biotopem jsou hradní zříceniny. Okolo cestiček na zřícenině roste drobná, k zemi přitisknutá, tráva tužanka tvrdá. V suťových lesích se vyskytuje například huseník převislý, ve světlých lesích bíle kvetoucí plamének přímý, žlutý křivatec rolní a brambořík nachový.

Cornštejn Autor: © Dana Kaiserová 7/2024

Věkově i prostorově různorodé lesní porosty s četným zastoupením starých a proschlých stromů jsou vyhledávaným biotopem mnoha druhů ptáků. V dutinách stromů hnízdí holub doupňák nebo brhlík lesní. Z jižní a jihovýchodní Afriky sem přilétá hnízdit žluva hajní. V hradbách Cornštejna a ve skalních štěrbinách nad přehradou hnízdí rorýs obecný. Ze zvláště chráněných druhů brouků se zde můžeme setkat se střevlíkem Scheidlerovým, tesaříkem obrovským nebo roháčem obecným.

Hlavním předmětem ochrany přírodní rezervace jsou lesní společenstva. Pět procent rozlohy zaujímají lesy přírodní, které byly v minulosti využívány člověkem, ale tyto zásahy již nejsou patrné a neměly vliv na přirozený vývoj lesa. Je v něm proto množství mrtvé dřevní hmoty. Nejvyšší podíl mají lesy přírodní (75 %), které byly využívány člověkem v nedávné minulosti a intenzivněji, nicméně aktuálně v nich žádné zásahy neprobíhají. Poslední významnou lesní složkou přírodní rezervace jsou lesy přírodě blízké, ty zabírají 20 %. Zde smí probíhat nahodilá těžba a odvoz mrtvého dřeva i v současnosti. Lesy kulturní a nepůvodní se v této lokalitě téměř nevyskytují. Tato podoba lesů vyhovuje mnoha ohroženým rostlinám a živočichům. Péče o oblast proto spočívá v udržení těchto míst v bezzásahovém režimu.

Kdo ještě bydlí na zřícenině Cornštejn?

Zřícenina hradu Cornštejna je v krajině výraznou strukturou nejen pro lidské návštěvníky, ale i pro volně žijící živočichy. Nabízí jim podobné zdroje jako kdysi lidským obyvatelům, především mimořádné úkrytové možnosti, dobrý přehled o okolní krajině, případně specifickou potravní nabídku.

Jako úkryt slouží hradní zřícenina například netopýrům. Ve sklepech se ukrývají v době zimního spánku. Obvykle jich tu během pravidelné kontroly je nalezeno zhruba deset, v mimořádně chladných zimách zde úkryt hledá až třicet jedinců. Zjištěno zde bylo již osm zimních druhů, z nichž nejčastější je netopýr černý. Mimo zimování využívají netopýři hradní návrší i jako vhodné místo sociálních kontaktů v době podzimních migrací, kdy zde najdeme zejména netopýra hvízdavého. Jiným zajímavým úkrytem je kamenitá stráň na jihozápadním úbočí pod hradem. Ta je útočištěm několika druhů plazů. Mimořádně vzácným hadem, který se zde občas vyhřívá a zřejmě i klade vejce, je užovka podplamatá. Jde o rybožravého hada, kterého můžete zastihnout i při lovu v mělkých prohřátých vodách Vranovské přehrady. Kvůli kontrastnímu zbarvení na hřbetě bývají někdy tyto užovky zaměňovány se zmijí, která se ovšem v okolí Vranovské přehrady nevyskytuje. Jako vyhlídkový bod využívají Cornštejn nebo vysoké stromy na šíji jeho meandru různé druhy ptáků. Krkavce, čápy černé nebo vzácnější dravce zde ale můžete spatřit spíše mimo hlavní turistickou sezónu. 

Neobvyklou potravní nabídku představují některé rostlinné druhy, které jsou díky odlesnění a zvláštnostem horninového podkladu vázány právě na hrad a jeho těsné okolí. Asi nejzajímavějším zdejším potravním specialistou je motýl jasoň dymnivkový. Dospělý motýl připomíná nemotorného běláska a spatřit jej zde můžete obvykle na přelomu května a června. Housenky se živí běžnou hajní rostlinou dymnivkou, ale pouze na slunných místech, jakými jsou například hrany lesa kolem zříceniny. Jasoň dymnivkový je kriticky ohroženým druhem naší přírody, okolí Vranovské přehrady patří k několika posledním místům na Moravě, kde tento zajímavý motýl dosud přežívá.

Členitý terén a pestré horninové podloží poskytlo vhodné podmínky pro řadu zajímavých druhů rostlin. V jarních měsících zdobí skalnaté partie mimo jiné například tařice skalní, v létě třeba rozchodník bílý a ostrý. Zdejší lesy s příchodem jara oživí prvosenka jarní. Na začátku léta zde roste tajemná lilie zlatohlavá.

Boltcovitka bezová Autor: © Dana Kaiserová 7/2024

Zdejší lesy jsou rájem pro milovníky hub. Nalezneme zde řadu houbaři ceněných a vyhledávaných druhů. Jsou jimi hřib dubový, kozák habrový nebo hřib sametový. Při sběru hub nesmíte zapomenout na muchomůrku růžovku, holubinku nazelenalou nebo stroček trubkovitý. V některých letech pozorní houbaři mohou nalézt jedlou hřibovitou houbu šiškovec smrkový, který svým kloboukem šišku skutečně připomíná. V zaříznutých údolích na odumřelém dřevě roste boltcovitka bezová. Tato drobná rosolovitá houba roste i v Asii a je častou přísadou tamních pokrmů. Na starých dubech v pozdním létě vzácně vyrůstá pstřeň dubový, známý jako jelení jazyk. Velmi zajímavou skupinou zde rostoucích hub jsou pavučince. V mládí připomínají hřiby, pozornému houbaři však neunikne, že na rozdíl od nich mají na spodku klobouku lupeny, podobně jako muchomůrky. Konzumace pavučinců se nedoporučuje i přesto, že v některé starší literatuře jsou vybrané druhy uváděny jako jedlé. Z jedovatých hub zde můžete narazit například na muchomůrku zelenou či citrónovou. 

Použité zdroje: