Pravda o Pražském orloji aneb jak 27 párů očí bdí nad jeho chodem

Uplynulo jen pár hodin od toho, co chlouba naší republiky, Staroměstský orloj, přivítal rok 2020. Kolikrát už vítal Nový rok? Co nám všechno sděluje a kdo nad jeho chodem bdí?

Zdroj: Andrew Shiva / CC BY-SA 4.0

Bylo, je a jistě ještě vznikne spousta různých povídaček, příběhů i zaručených verzí o této jedinečné dominantě Prahy. Po několik století již vědci a restaurátoři bádají nad tím, jak asi vzniklo toto monumentální dílo. Všelijakých podání bylo už nepočítaně.  Až teprve v roce 1962 český astronom a historik Zdeněk Horský vše rozklíčoval a zrod legendárních hodin uvedl na pravou míru.  

Středověké veledílo, jakému není rovno

Pražský orloj je ve své podstatě naprostý unikát, technický zázrak, který už přes 600 let udivuje svět.

Každoročně jej navštíví téměř 700 000 lidí z celého světa. Jeho produkci sleduje každou hodinu tisícovka osob. Jako jediný stroj na celé zeměkouli měří 4 druhy časů současně. Celý jeho chod zajišťuje velmi přesný řídící mechanismus od Ronalda Božka z roku 1865. Orloj je umístěn na jižní straně pražské radniční věže, která je vysoká 65,5 metru a pochází z roku 1364. Není bez zajímavosti, že orloj nebyl prvními hodinami umístěnými na této věži, ale rozhodně těmi nejkrásnějšími a nejhodnotnějšími.

Staroměstský orloj zná každý, ale málokdo mu rozumí

Ještě než se na ně podíváme zblízka, tak si povězme, že orloj nezná pojem „středoevropský letní čas“. Proč? Vysvětlení je jednoduché.  Orloj určuje čas podle skutečného postavení Slunce. V době, kdy u nás platí letní čas, ukazuje tedy o hodinu méně, než je skutečnost. Na správný letní čas jsou nastavovány pouze hodiny po bocích Staroměstské věže. Celému zvláštnímu mechanickému soukolí různých měřidel času, se říká „astroláb“.

Je libo staročeský čas, babylónský nebo raději občanský či hvězdný?

1) Staročeský čas – ciferník se zlatými gotickými čísly najdeme na vnějším okruží. Tento čas dělí den na 24 hodin a první hodina začíná západem Slunce. Našim předkům tedy nový den začínal, jakmile Slunce zašlo za obzor. Používaný byl hlavně ve středověku. Dnes ukazuje staročeský ciferník, kolik hodin uplynulo od posledního západu Slunce.

2) Babylonský čas – je to historicky úplně nejstarší čas a taky na světě už není druhého stroje, který by tento čas měřil. Den má 12 hodin, bez ohledu na roční období. Měří se od východu Slunce po jeho západ, takže dny mají různou délku. Noční čas se neměřil. Na orloji babylonský ciferník najdete podle černých arabských číslic. Pravé poledne je XII nahoře, půlnoc je XII dole. Hodiny se nedělily na minuty.

3) Německý čas - tento čas se též označuje jako středoevropský či občanský a je nejvíce podobný tomu dnešnímu. Ciferník se dělí na 2x 12 hodin a je vyznačen římskými číslicemi. Ukazuje na něj sluneční ručička. Jak už bylo zmíněno výše, letní čas tento stroj nezná.

4) Hvězdný čas – je to jediný čas, který se nevztahuje ke Slunci, nýbrž ke hvězdám. Ukazatel tohoto času je symbol hvězdy na rameni kříže, který je umístěn pevně na prstenci zvěrokruhu, který ukazuje polohu Slunce ke hvězdám. Toto měření slouží především astronomům a astrologům.

Z orloje se dají vyčíst ještě další ukazatelé, ale číst v nich, pokud v tom nemáte praxi, není vůbec jednoduché.

Zdroj: Andrew Shiva / CC BY-SA 4.0

Astroláb

Odkaz orloje: „Člověče pozemský, uvědom si svůj prostor a orientaci, poslechni mne!“

Astronomický ciferník je základní deskou orloje, kterou do dnešní podoby navrhnul a namaloval v polovině 19. století malíř Josef Mánes. Jsou na něm zachyceny práce lidí na středověkém českém venkově, ve vnitřním kruhu pak zvířecí znamení doplněné dětskými postavičkami. Kruhová deska má průměr 220 cm a otáčí se ve směru hodinových ručiček.  Velmi pravděpodobně měl v době svého vzniku orloj pouze tento jeden ciferník, který byl orlojníkem ručně posouván vždy o jeden dílek dopředu.  Ukazuje dny a jejich postavení v týdnu, měsíci a roce. Za rok tedy udělá jednu jedinou otočku. Středová kruhová deska s městským znakem z dob Vladislava II., je nepohyblivá.

Zdroj: Pudelek / CC BY-SA 3.0

Astronomický ciferník

Dvanáct Ježíšových učedníků

Neméně zajímavým prvkem je vystoupení apoštolů. V každou celou hodinu, od 9 ráno do 21 hodin večer, se v okénkách pod stříškou tito pánové objevují. O koho vlastně jde? V levém okénku se jako první ukáže sv. Petr s klíčem, následuje sv. Matěj se sekerou, za ním sv. Jan s kalichem, dál sv. Ondřej, který nese kříž ve tvaru písmene X a sv. Filip s křížem klasickým. Jako poslední jde sv. Jakub Malý s valchařskou holí. V pravém okně uvidíme sv. Pavla s knihou a mečem, sv. Tomáše s kopím, sv. Šimona s pilou, sv. Juda a Tadeáše s kyjem, sv. Bartoloměje s kůží a sv. Barnabáše se svitkem.

Zdroj: Txllxt TxllxT / CC BY-SA 4.0

Apoštolové - sv. Jan a sv. Šimon

Symboly světských vlastností

Zjevující se apoštolové rozpohybují i další figurky, které jsou po stranách orloje. Které to jsou? Velmi symbolickou postavou je smrtka, čili kostlivec.  Jakmile se spustí orloj, kostlivec otočí přesýpací hodiny, které drží v ruce, zastaví čas a zvoní umíráčkem, aby každému z nás připomněl, že lidský život není věčný a všichni jsme tu jen na chvíli. Dále se nám představuje Turek jako symbol rozmařilosti, Lakomec jako symbol neřesti, Marnivec vzhlížející se v zrcadle a taky archanděl Michael. Přehlídku uzavírá kokrhání kohouta, jako symbol pokračujícího života.

Atributy lidských činností

Na řadu přichází nepohyblivé dřevěné figurky a s nimi Filosof s knihou, Hvězdář s dalekohledem, Kronikář s brkem a pergamenem. Figurky umístěné na orloji nejsou původní, ale přibyly až v průběhu století a ty původní byly ještě navíc nahrazeny kopiemi. Jsou vyrobeny z lipového dřeva, které pro tento účel zdarma poskytli lidé z celé naší republiky. Originály jsou majetkem pražského muzea. Apoštolové na orloji však také nebyli hned od prvopočátku, nýbrž až mnohem později. Přesný rok není znám. S určitostí víme, že v roce 1682 tam ještě nebyli. Podle odhadů mohli přibýt po stranách ciferníků v průběhu 18. století.

Zdroj: Txllxt TxllxT / CC BY-SA 4.0

Autorství orloje konečně potvrzeno

První doložené zmínky o orloji pochází z roku 1410, ale dost možná, že bude ještě trošku dávnějšího data. Jde o třetí nejstarší astronomické věžní hodiny světa, ale jediné, které zůstaly dodnes funkční.  Až do roku 1566 se musely každý den nastavovat ručně. Nejpravděpodobnějším autorem orloje je Mikuláš z Kadaně, který za svou práci, která je mimochodem obdivuhodně přesná, inkasoval královskou odměnu. Zhruba celých pět tehdejších ročních platů, záruku na majetek pro něj i jeho dědice a dům v Praze u Havelské brány. 

Zdroj: Karel K. / Commons.wikimedia.org

Pražský orloj v roce 1890

I přes velkou a letitou snahu o opak, se toho dodneška o orloji víc neví, než ví. Jedno je však jisté, velká část součástek v hodinovém mechanismu orloje je v původním stavu, některé opravdu staré 600 let. Při tak úctyhodném stáří orloje, je vskutku s podivem, že stále funguje. Mnohokrát byl obnovován, čištěn, opravován, ale i tak je svou výdrží značnou raritou. 

Povídá se, že to není jen úsilím orlojníků a restaurátorů, ale že nad tímto českým skvostem někdo drží ochrannou ruku. A kdyby jen jednu! Těch dozorčích rukou je dokonce čtyřiapadesát.

Pod stálým dohledem, odbíjí Česku příznivé časy

Je prý pouze jeden jediný den v roce, kdy při troše štěstí můžete spatřit ony tajemné síly, které dohlížejí nad bezchybným chodem orloje. Příjemná podívaná to věru ale není. Tím dnem bývá 21. červen po hodině duchů.

21. června roku 1621 bylo na Staroměstském náměstí postaveno dřevěné lešení. Lešení smrti. Právě ten den se zde konala poprava 27 vůdců stavovského povstání, kteří se veřejně vzbouřili proti utlačování Čechů. Poprava to byla mimořádně zlá a krutá. Na rozhodnutí tehdejšího obávaného a neoblíbeného českého krále Ferdinanda II., sťal kat Mydlář hlavy třem šlechticům, sedmi rytířům a sedmnácti měšťanům. Byl to tak vyčerpávající výkon i pro zkušeného kata, že posledním třem už neměl sílu setnout hlavy a tak byli oběšeni. Krvavé podívané přihlížely davy lidí, z nichž mnozí omdlévaly hrůzou. Mezi popravenými byl i významný slovenský lékař Jan Jessenius, který jako první provedl v českých zemích veřejnou pitvu.

Aby té hrůzostrašné podívané nebylo málo, tak hlavy všech popravených šlechticů byly vyvěšeny na Staroměstské mostecké věži. Až teprve po dlouhé době směli příbuzní své mrtvé pohřbít v jejich domovech a dopřát jim klid.

Zdroj: Unknown / Commons.wikimedia.org

Praha 21.6.1621 – poprava 27 českých pánů

Popravení čeští pánové na svůj český národ nezapomněli ani po své smrti. A tak právě ve výroční den se každoročně opět schází všech 27 mužů na Staroměstském náměstí, aby tiše postáli na místě, které jim vzalo život, a pak se mlčky, pomalým krokem přesouvají k jižnímu průčelí Pražské radnice, kde pozorně sledují chod orloje.

Je-li všechno v pořádku, pak je to znamení, že se českému národu daří dobře a jeho tišší ochránci se zase na rok v klidu a pokoji rozejdou. Avšak pokud se v jeho chodu objeví byť i sebemenší chybička či nepřesnost, pak je to znamení, že Češi zažívají špatné časy. V takové chvíli začnou pánové truchlit, jakoby opět prožívali muka posledních chvil svého života. Smutní a zklamaní bloudí v temných ulicích Starého města, aby se za rok přesvědčili, zda se už jejich milovaným Čechům bude dařit lépe.

Zdroj: ŠJů / CC BY 4.0

Staroměstská radnice a kaple

Autor: Tereza Marková

Sdílet

Mohlo by vás zajímat