Po stopách soch v severočeských Teplicích

Socha Erató

Jedná se o klasickou historizující plastiku jedné z devíti múz. Společně s protějškovou sochou Terpsichoré byly vytvořeny pro niky po stranách lodžie 1. patra budovy divadla, postaveného v r. 1874. Nyní umístěna na hranolovém soklu a plintu na velkém nádvoří zámku. Socha vznikla jako součást sochařské výzdoby prvního teplického divadla, které bylo dostavěno v roce 1874. Šlo o soubor soch devíti múz. Socha Erató byla umístěna v nice po straně lodžie v prvním patře divadelního průčelí, protějšek jí tvořila socha Terpsichoré. Po požáru divadla, ke kterému došlo v roce 1919, byly obě sochy přemístěny do teplického muzea. Po přestěhování muzea do zámku v roce 1947 byla socha umístěna na zámecké nádvoří. Socha má jednoduchý hranolový sokl. Erató stojí v čelní pozici s odlehčenou levou nohou na deskovém podstavci. Je oblečená do řízy, kryjící ruce po loket a dole splývající ve svislých záhybech. Sukně je dvojitá, nařasení vrchní části směřuje k pravému boku. Přes horní polovinu těla je přehozen pruh řasnaté látky, přecházející přes levé rameno k pravému lokti. Tato látka je přivázána k zadní straně vavřínového věnce na hlavě postavy. Pod oděvem se rýsuje levé koleno, dole jsou vidět části chodidel, obutých do sandálů. Přes tělo je zavěšen pás s lyrou, která visí u ženina levého boku. Pravá paže je lehce ohnutá v lokti vedle těla. Také levá paže je ohnutá v lokti, ruka přidržuje rozevřenou knihu, opřenou o trup a paži. Žena má dlouhé vlnité vlasy, splývající na ramena a záda, na hlavě je vavřínový věnec, uprostřed s šesticípou hvězdou. Jde o sochu dobré kvality provedení, dokládající vývoj sochařství v období poslední třetiny 19. století. Zároveň má i historickou hodnotu jako hmotný doklad dřívější existence prvního teplického divadla, zničeného požárem v roce 1919, jemuž tvořila součást sochařské výzdoby.

Doktor Hugo Dux Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Doktor Hugo Dux

Socha nazvaná Doktor Hugo Dux, hlava československých dadaistů odkazuje k historickému propojení kulturní scény Teplic s význačnými uměleckými směry a avantgardními tendencemi, konkrétně se jedná o vazbu na dadaismus. Vazba Teplic na dadaismus je zmíněna v česko-anglické publikaci Dr. Hugo Dux. Publikace Židovské osobnosti Teplicka s odkazem na dobový tisk zmiňuje, že r. 1920 vystupovali němečtí dadaisté Richard Huelsenbeck, Raoul Hausmann a Johannes Baader v Teplicích-Šanově. Při bouřlivém večírku jmenovali němečtí dadaisté židovského lékaře z Teplic, dr. Hugo Duxe, který byl pravděpodobně pouze nedělním malířem nebo se jako umělec neprojevoval vůbec, nejchytřejším občanem Teplic a hlavou československých dadaistů. Návrh sochy Jana Hendrycha pracuje s odkazem na tuto událost, ale současně i s jejím ne zcela jasným výkladem, dlouho nejasná totožnost Hugo Duxe, výklad jména Dux (Duchcov), záměna lékaře s umělcem apod. Navazuje tak na principy dadaistické tvorby, jimiž jsou hra, mystifikace, náhodnost, spojitost nespojitelného, humor. To se odráží také ve stavbě připravované sochy. Plastika kombinuje zdánlivě neslučitelné prvky a odkazy, je to jednak motiv svatojakubské mušle, charakteristický pro fontány, spolu s ladným ženským tělem, přičemž tato kombinace je aluzí na Botticelliho Zrození Venuše. Hlava stojící ženské figury je však mužská, v náznaku připomíná Hugo Duxe, jak je doložen na portrétní fotografii s dobovou oficírskou čepicí a knírem. Kombinací zdánlivě neslučitelných prvků vytváří Jan Hendrych jak portrétní sochu konkrétního člověka, tak především podobiznu historické spojitosti města Teplice s avantgardním směrem, dadaismem. Socha je odlita z vysoce kvalitního francouzského betonu fondu, který lze patinovat tak, že připomíná bronz. Dynamický rukopis Jana Hendrycha odkazující k inspiraci barokními sochami koresponduje s barokní architekturou Zahradního domu i morového sloupu Nejsvětější trojice, který je vidět od místa v těsné blízkosti Zámeckého náměstí, kde je socha osazena. Neideologický, hravý a až humorný nádech sochy pak kontrastuje s faktem, že na stejném místě byla roku 1971 osazena socha „prvního dělnického prezidenta“ Klementa Gottwalda od sochaře Josefa Malejovského.

W. A. Mozart Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Socha W. A. Mozarta

V parku za teplickým zámkem stojí socha v nadživotní velikosti 350 centimetrů. Socha má bohatou minulost. Vyrobil ji německý sochař Franz Metzner, který se narodil ve Všerubech u Plzně. Po zhotovení sochy nebyla hned umístěna na určené místo, jelikož jich bylo ve hře několik. Franz Metzner byl známý sochař, který se narodil v Čechách, ale byl německé národnosti. Kvůli této kombinaci upadl on a jeho umění několikrát v nemilost. Roku 1920 byla za dramatických okolností odstraněna jeho pětimetrová socha Josefa II., neboť byla pro lid symbolem habsburské nadvlády. Za 2.světové války měla být mimo jiné použita pro výrobu válečného materiálu. Na její místo před teplickou radnicí byla o několik let později umístěna  sice o metr a půl menší, ale o nic méně monumentální socha W. A. Mozarta, která byla původně určena pro Stavovské divadlo. Po konci druhé světové války byla socha, kvůli původu autora, přesunuta do Zámecké zahrady, odkud však musela být počátkem šedesátých let opět odstraněna, tentokrát na dlouhých dvacet let. Nakonec bylo dílo umístěno na své, doufejme, poslední stanoviště, a to za teplický děkanský kostel. Neexistuje žádný důkaz, že W. A. Mozart Teplice kdy navštívil, byť jimi pravděpodobně alespoň projížděl. I kdyby ne, jeho socha procestovala město opravdu křížem krážem.

Použité zdroje: