Mníšek pod Brdy, město, kde legendární „rozpíčky“ křupaly jako lískové oříšky

Pojedete-li z Prahy jihozápadním směrem po D4, budete míjet malé, snadno přehlédnutelné město s názvem Mníšek pod Brdy. Pokud vám toto jméno nic neříká, zkusme to jinak…. Budete míjet Lážov. Už je vám to povědomé? Pokud ani teď ne, tak vězte, že Lážov je městečko, ve kterém se odehrál celý děj, dnes již kultovního knižního příběhu, o dobráckém chlapci Kájovi Maříkovi. Šlo však jen o fiktivní název místa děje, ve skutečnosti se jednalo právě o Mníšek pod Brdy.

Zdroj: Ondřej Kořínek / CC BY-SA 4.0

Dětský hrdina, kterého jsme milovali

Jako mladší generace obdivuje knižní a filmové hrdiny typu Harryho Pottera nebo Jamese Bonda, tak my, dříve narození, uznáváme Káju Maříka, stejně tak jako před časem i naše maminky a babičky.

Poznala jsem ho z vyprávění mé babičky a oblíbila tak, že časem jsem si sehnala a přečetla všech sedm svazků. Dokonce několikrát. Tato kniha mi svým pojetím vracela do duše klid a pohodu.

Zdroj: HTO - Scanned from original belonging to the uploader

Autorčino věnování s podpisem

Moje cesta za ním

Cestou do Příbrami, mi to nedalo a sjela jsem z dálnice, abych se podívala do míst, kde se celý tento báječný příběh odehrává.

Přivítalo mě město, ve kterém žije necelých 6 tisíc obyvatel, mezi nimiž nechybí ani slavné osobnosti jako moderátor Jan Rosák, herečka Zora Jandová nebo zpěvák Tomáš Klus. Oblast s bohatou historií a s krásnými památkami. Kolem jedné z nich právě projíždím. Přímo na náměstí, po mé levici, míjím kostel sv. Václava a v dáli za ním se mezi stromy vypínají věže nádherného mníšeckého zámku. Tato čtvercová stavba má čtyři rohy, ale věže jen tři. Proč je tomu tak? O tom třeba někdy příště.

Zdroj: Ondřej Kořínek / CC BY-SA 4.0

Mníšecký zámek

Hostinec u Káji Maříka

Dnes tu jsem kvůli svému knižnímu hrdinovi. Kousek za náměstím, přímo pod zámkem, je malebná hospůdka, nesoucí jeho jméno. Hostinec u Káji Maříka. Zastavuji a jdu na kávu. Dozvídám se, že tato stavba je bývalým pivovarem, a že právě tento dům byl možná v příběhu Kájovým bydlištěm. Otevírám jídelní lístek s nadějí, že v něm najdu Maříkovic oblíbená jídla, ale mýlím se. Jediné, co nabízí, je Burger Káji Maříka, což se mi k jeho dobové a typicky české postavě, rozhodně nehodí.  Chtěla jsem získat recept na Kájovy zamilované „rozpíčky“, úplně stejně skvělé, jako dělávala jeho maminka a taky se už konečně dozvědět, jestli jeho zamilovaná „jarská“ omáčka byla ve skutečnosti opravdu tou rajskou či nikoliv. Málem jsem odešla s nepořízenou, když v tom na mě volala paní od vedlejšího stolu, že recept má. Prý ho sháněla roky a nakonec se jí to podařilo. Využila jsem situace, běžela pro tužku a papír a recept si za chvíli odvážela s sebou. Jak je to s tou „jarskou“ omáčkou, ale pořád nevím.

Zdroj: Kecalka / Commons.wikimedia.org

Pohled na dnešní Mníšek pod Brdy

Škola, kde to všechno začalo

Vydala jsem se pátrat dál. Mám se vrátit zpět ke kostelu a tam už prý najdu, co hledám. Měli pravdu. Kousek za kostelem vidím budovu s číslem popisným 56. Dnes Městský úřad, kdysi budova školy a zároveň místo, kde vstupem malého Káji do první třídy, začíná celý příběh. Tak to je teda ona! Zpočátku nenáviděná, později milovaná, především kvůli postavě pana řídícího a jeho ženy. Zde se odehrály všechny ty úsměvné historky prostořekého, ale přitom dobrosrdečného lážovského kluka z hájovny.

Zdroj: cs:ŠJů / CC BY-SA 3.0

Lážovská škola, kam Kája Mařík s láskou chodil, a kde prožila svůj život i autorka románu. Dnes Městský úřad Mníšku pod Brdy.

Žena jménem Felix Háj

A jestli vás zajímá, proč zrovna tato budova a proč Mníšek pod Brdy, nabízím vysvětlení.  Sedmidílný příběh napsala Marie Černá, provdaná Wagnerová, jež se narodila v roce 1887 jako dcera ředitele zdejší školy, v níž celá rodina i bydlela. Tady prožila budoucí spisovatelka šťastné dětství i dospívání, byť vedena otcovou přísně katolickou výchovou. Vrátila se sem i po rozvodu svého manželství. Později, když začala psát své knihy, vystupovala pod mužským jménem Felix Háj. Hned vedle vchodových dveří jejího rodného domu, vísí mramorová pamětní deska na počest autorky tak významné knihy. Její život skončil v jejich 47 letech, když zemřela na rakovinu. Je pochována na místním hřbitově, jenž se nachází kousek pod dálnicí.

Na zpáteční cestě jsem se tam zastavila, abych na místě jejího posledního odpočinku zapálila svíčku. Udržovaný hrob, nesoucí symbolické označení číslem 1, je nedaleko vchodové brány, schovaný za hřbitovní zdí. Byly na něm kytky a hořely dvě svíčky. Lidé, i po desetiletích, na dobrotu Káji Maříka a jeho stvořitelky, nezapomněli. V roce 1988 praskla náhrobní deska, která byla vyměněna za novou. Nemalé peníze za to údajně zaplatil neznámý mladý muž, který své jméno prozradit nechtěl.

Zdroj: Richenza / CC BY-SA 3.0

"Skalka" - místo, kde žil lesní Stanislav Rédl, z příběhu známý jako "vzácný pán"

Abychom nekončili smutně, ještě vám dlužím recept na ony proslulé Rozpíčky paní hajné:

Smícháme 350 g hladké mouky, 10 dkg tuku, 1 žloutek a špetku soli. Do toho přidáme vzešlý kvásek udělaný z 10 lžic mléka, 2 kostek cukru a 2 krychliček kvasnic. Zaděláme těsto, které dobře prohněteme. Přikryté jej necháme v teple vykynout. Poté jej rozdělíme na 8 stejných dílů, z nichž každý díl vyválíme na placku o velikosti malého talířku. Náplň připravíme z mletého máku, který jsme v trošce mléka uvařili na hustou kaši, dosladili cukrem, ochutili skořicí a nakonec do vychladlé směsi přimíchali trnková povidla. Tuto náplň naneseme na polovinu placky a okraje těsta dokola potřeme bílkem, aby se nám kraje hezky slepily. Pak ji přehneme napůl a okraje pevně přitiskneme k sobě. Chvilku ještě necháme kynout.  Nakonec povrch potřeme vajíčkem a rozpíčky upečeme pěkně do červena. Obalujeme v cukru se skořicí.

Kája Mařík přece říkával, že maminčiny rozpíčky jsou „báječné, veliké jako točenice a křupou jako lískové oříšky“.

Autor: Tereza Marková

Sdílet

Mohlo by vás zajímat