Výlet na jednu z nejkrásnějších kruhových vyhlídek v Českém ráji a skalní hrady pod ní

Když na exitu 57 dálnice D10 u Mnichova Hradiště odbočíme k východu po silnici II/268, uvidíme hned na okraji obce Boseň odbočku k severu do osady Zásadka a zakrátko po pravé straně parkoviště pro návštěvníky hradu Valečov (50.5115675N, 15.0235569E). To a rozcestník Pod Valečovem bude východištěm následujícího výletu. Zřícenina hradu Valečov je vzdálena jen půl kilometru po červené a žluté značce.

Hrad Valečov byl postaven počátkem 14. století na pískovcové skále rozdělené průrvami na čtyři skalní bloky. Ležel jižně od náhorní planiny Mužského a byl budován jako skalní hrad. Prostory vytesané ve skále doplňovaly dřevěné stavby včetně paláce stojícího na třech skalních blocích. Jako opevnění posloužila okolní skaliska s dřevěnými palisádami. Majitelé, kteří se psali jako Valečovští z Valečova, patřili k drobnější nezámožné šlechtě. Ke hradu patřil jen dvůr a dvě vesnice, někteří příslušníci rodu měli však ještě malé vzdálené majetky, dokonce i na Moravě.

Nevelké panství Valečovských bylo prakticky obklíčeno državami cisterciáckého kláštera v Hradišti. Asi i to přispělo k rozhodnutí bratrů Bernarda a Bartoše z Valečova přidat se na husitskou stranu, i když okolní šlechta byla vesměs katolická. Patřili k blízkým přátelům Jana Žižky a bojovali především proti Vartenberkům, kteří se zmocnili většiny klášterního majetku. Teprve roku 1439 za zmatků po husitských válkách, když na Valečově žila už jen vdova Machna se dvěma syny, přepadl zákeřně hrad Jindřich z Vartenberka, vypálil ho a majitelku s dětmi unesl a uvěznil v Děčíně. Propustil je teprve tehdy, když se zavázali mu své panství přenechat. Břeněk a Jan Valečovští získali majetek zpět až po pěti letech, když se přidali k boji Pražanů proti Vartenberkovi, a alespoň provizorně hrad opravili. Nejslavnější z rodu byl však jejich bratranec Vaněk, který se psal Valečovský z Kněžmosta. Bojoval ve vojsku Jiřího z Poděbrad, v roce 1449 se stal purkmistrem na Starém Městě pražském a později získal ještě další významné funkce. Zbohatl a tak si mohl dovolit i nákladnou stavbu nového paláce na Valečově. Ten byl postaven na skalním bloku za starým dřevěným palácem. Stavitel se musel přizpůsobit tvaru skály a tak vznikla budova lomená v tupém úhlu, jejíž zakřivení bylo v patře zmírněno kamennými konzolami a která dodnes dává hradu charakteristický tvar. Po Vaňkově smrti se majitelé rychle střídali až do sklonku 17. století, kdy byl Valečov připojen k panství Valdštejnů spravovanému z Mnichova Hradiště. Hrad ještě nějakou dobu sloužil jako obydlí úředníků, pak však  už byl ponechán osudu a zchátral. Do konce 19. století ještě obývala skalní světničky venkovská chudina.

Dnes zůstaly z hradu jen nevelké zbytky. Dřevěné části zmizely beze stopy. Na předhradí, kde u svisle otesaných skal stávaly hospodářské budovy a stáje, najdeme bývalé vězení zvané Beneška. Je vytesáno ve skále a v horní čtvercové kobce je v podlaze otvor do podzemní hladomorny. Ze zděných staveb se na Valečově zachovaly jen obvodní zdi velkého paláce. Původní gotická část má zdivo o téměř dvoumetrové tloušťce, někdejší roubené patro bylo nahrazeno zděným až v 16. století a jeho zdivo je o polovinu slabší. Hrad je nyní v majetku obce Boseň, která zříceninu udržuje a zpřístupňuje veřejnosti. Zpoplatněný vstup je možný během turistické sezóny, v dubnu a říjnu však jen o víkendech.

Po prohlídce hradu pokračujeme dále po červené značce. V jeho těsné blízkosti narazíme po pravé straně ještě na jedno zajímavé místo. Jsou to skalní světničky vytesané do skály, šlo zřejmě původně o obydlí poddaných z hradu. V 18. století se sem nastěhovala chudina a místo bylo obydleno až téměř do konce 19. století. Pak po několika krocích přicházíme k rozcestníku Valečov–zříc., rozc., kde červená opouští zelenou a žlutou a stočí se vlevo. Po ní pokračujeme severním směrem, projdeme okrajem osady Bunclava a vystoupíme k silnici, po níž dojdeme k rozcestníku Skalka. V tomto místě červenou značku vyměníme za zelenou a pokračujeme dále silnicí vzhůru. Mineme rozcestí Skalka-vrch a stále po zelené stoupáme silnicí k osadě Mužský. Tak je také pojmenován rozcestník, k němuž dorazíme. Centrum malé vesničky, která je místní částí obce Boseň, leží západně, tedy vlevo od silnice (50.5231128N, 15.0410242E).

Mužský je malá vesnice, v níž se vzhledem k její odlehlé poloze zachovala řada cenných příkladů lidové pojizerské architektury. Od roku 1995 je vesnička Mužský jako celek chráněna jako vesnická památková rezervace. Některé usedlosti však byly jednotlivě památkově chráněny již od roku 1958. Nyní k nim přibyly i zbývající stavby, stodoly, zvonička a kovový krucifix na kamenném podstavci na návsi.

Osada leží na svahu kopce stejného jména a jedná se o nejvýše položenou ves Mladoboleslavska. První písemná zmínka o ní pochází již z roku 1400. Ve vsi, která je obklopena ovocnými sady, nejsou chráněny jen stavby. Od roku 1994 je prohlášena za památnou i skupina dvou lip a třiceti jírovců, lidově kaštanů, na návsi, jejíž stáří přesáhlo sto let. Přestože vesnice leží takřka na konci světa, žije tu téměř 40 obyvatel.

Naše zelená značka však stoupá silnicí dál. Na vrcholu stoupání přicházíme k rozcestníku Pod Mužským. Tady ze základní trasy odbočuje krátká odbočka k vrcholu. Je to asi jen 200 m a v místě závěrečného prudkého stoupání je vybudováno dokonce dřevěné schodiště. Zajdeme se tedy na vrch Mužský (463 m n. m.) podívat.

Na vrcholu čedičového vrchu, který vystupuje z pískovcové plošiny a je poznamenán starým lomem, vyčnívá jako varovný prst štíhlý obelisk. Je to vojenský pomník, který připomíná, že 28. června 1866 došlo také na Mnichovohradišťsku k drobnějším bitkám mezi Rakušany a pruskou armádou postupující do Čech od Lužických hor a Drážďan. Ty šarvátky byly předehrou k tragické bitvě u Hradce Králové o 5 dní později. Podle některých zpráv mělo být v těchto místech dělostřelecké stanoviště rakouské armády.

Na čtyřbokém komolém jehlanu, který se skládá především z čedičových kamenů a který je na okrajích zpevněn armaturou, se nachází třístupňový pískovcový obelisk. Do druhého stupně je vložena bílá mramorová deska, do níž je vyznačen letopočet "1866". Na třetím, nejvyšším stupni obelisku je umístěna další bílá mramorová deska, na níž je vyryt nápis:"C. K. BATAIL. POLNÍCH // MYSLIVCŮ // K UPOMÍNCE // NA BITVU // DNE 28. ČERVNA // 1866". Pomník je zde tedy umístěn na památku rakouského mysliveckého praporu č. 29.

To je nyní už trochu vzdálená historie. Dnes tu dva vrcholky, vzdálené od sebe jen několik kroků, poskytují především nádherný kruhový rozhled, asi nejkrásnější na západním okraji Českého ráje. Na západ leží Mnichovo Hradiště a na obzoru za ním Bezděz a vrcholky Českého středohoří. Dále k severu vidíme postupně Ralsko, Lužické hory a Ještěd. Severním směrem leží Jizerské hory s táhlým hřebenem Černé Studnice a západní Krkonoše. Východní stranu zaujímají výrazné vrchy Českého ráje, především Kozákov, Vyskeř, Tábor a Trosky. V bližším okolí probleskuje na jihovýchodě mezi skalami hladina Komárovského rybníka u Branžeže, u nějž leží vyhledávaná rekreační oblast.

Když se vrátíme na základní zelenou trasu, čeká nás krátký úsek s klesáním. Přicházíme k rozcestí Na Krásné vyhlídce, u nějž stojí známá výletní restaurace stejného názvu. Svému názvu dělá čest, neboť se nachází na severní hraně skalní plošiny Mužského a je od ní skutečně nádherný výhled k Ještědu a Jizerským horám. Sama je také zdaleka viditelná. Restaurace byla v nedávné minulosti rekonstruována, je v celoročním provozu a slouží též jako penzion. Máme tedy příležitost k občerstvení a zejména děti potěší hřiště a přilehlý zookoutek s domácími zvířaty.

Po odpočinku se z rozcestí vydáme po cestě k západu, po níž vede společně červená a modrá značka. Hned po několika krocích vidíme vlevo skupinu stromů, v níž se ukrývá trhlinová propast (50.5328092N, 15.0474750E). Byla zdokumentována až v 60. letech 20. století a svou hloubkou přes 23 metrů je nejhlubší v pískovcích Českého ráje.

Po necelém kilometru přicházíme k rozcestníku Studený průchod. Z tohoto místa sestupuje žlutá značka z plošiny Mužského do vsi Olšina a k železniční zastávce Březina nad Jizerou. Důvod podivného názvu rozcestí nám červená s modrou vysvětlí po několika krocích, když projdou přírodní skalní rozsedlinou dlouhou 100 metrů. V úzké soutěsce mezi skalami i v největších letních vedrech nevystupuje teplota nad 10° C. Díky tomu v průrvě roste zajímavé společenství mechů a lišejníků typických spíše pro studené hornaté prostředí. Pak projdeme ještě několika zajímavými skalními partiemi a přijdeme k místu, kde se obě značky rozejdou, avšak jen nakrátko. Zatímco modrá volí pohodlnější cestu, červená odbočí vpravo a prochází po okraji skalního masivu kolem několika vyhlídek. Asi po 300 m se značky opět sejdou, takže si můžeme vybrat. Nyní přicházíme k rozcestníku Drábské světničky, u nějž modrá odbočuje vpravo a kolem skalního masivu někdejšího hradu sestoupí do vsi Dneboh. My se však budeme dále držet červené.

Ve 2. třetině 13. století bylo ve zdejších skalách založeno opevněné sídlo, které bylo později lidově nazýváno Drábské světničky. Dřevěný hrad s věží byl vybudován na sedmi pískovcových blocích a měl strážní funkci. Ve skalách vysokých 15-40 metrů se dochovaly dvě desítky tesaných prostor, zbytky pěti chodeb, tesané základy po 7 dřevěných stavbách a 5 mostních konstrukcích a žlab dokládající ukotvení dřevěné palisády. Největší místností je kaple s tesaným oltářem. Dominantou celé dispozice byla mohutná roubená věž chránící vstup do hradu po visutém nebo padacím mostě. V 15. století byly Drábské světničky až do bitvy u Lipan významnou základnou husitských vojsk. Nyní jsou ve správě Lesů ČR, s. p.

Vzhledem k intenzivnímu turistickému provozu došlo ke vzniku kritického poškození části památkového objektu. Od r. 2020 zůstal proto vnitřní prohlídkový okruh hradu uzavřen a jsou připravovány úpravy, které by umožnily šetrné zpřístupnění. Silné poškození měkkého pískovce a zničení schodů bude vyžadovat např. vybudování bezkontaktních lávek, aby návštěvníci nechodili přímo po obnažených reliktech středověké architektury v pískovcovém podloží. V současné době je zadáno zpracování projektu a se zpřístupněním se počítá patrně až v r. 2026. Zakázána je i horolezecká činnost v okolních skalách. My si proto něco podobného v mnohem menším měřítku prohlédneme o kousek dále. Jen asi po půl kilometru nás totiž červená přivede k rozcestníku Klamorna-vyhl., odb., od nějž vychází asi 200 m dlouhá odbočka ke zbytkům skalního hradu Klamorna.

Zdejší ostroh byl součástí pravěkého a raně středověkého hradiště Hrada a Klamorna. Na skalních blocích bylo ve druhé třetině 13. století vybudováno sídlo neznámého jména, nejspíše plnící strážní funkci podobně jako blízká vrcholně středověká opevnění Drábské světničky a Staré Hrady u Příhraz. Sídlo bylo pravděpodobně obnoveno v období husitských válek. Lokalita byla výrazně pozměněna těžbou kamene v 18.-19. století. Z doby existence původně dřevěného hrádku se dochovaly ve skalním podloží čtyři místnosti a tesaný objekt neznámé funkce, snad zásobnice. Památkově chráněnou lokalitu spravují rovněž Lesy ČR, s.p.

Když se vrátíme na základní červenou trasu, pokračujeme po ní asi 2 km a přijdeme na rozcestí Skalka, přes které jsme už šli. Tady červené značení opustíme a dáme se silnicí dolů. Přijdeme do vsi Zásadka a na křižovatce se držíme vlevo. Mineme turistické odpočívadlo a u kapličky z r. 1794 se k nám přidá červená značka. Po ní zbývá už jen několik kroků k parkovišti Pod Valečovem, z něhož jsme vyšli.

Ušli jsme asi 11 km, ale viděli jsme toho hodně. Z nedaleké skály nám na rozloučenou mává Valečov.

Použité zdroje: