Historicky významné objekty, které stojí za to vidět ve Znojmě

Meteorologický altánek

Od počátku minulého století se začaly v centrech našich měst objevovat ve větší míře drobné stavby různých slohů z nejrůznějších materiálů, které měly uvnitř v prosklených vitrínách umístěny základní meteorologické přístroje, jako jsou teploměry, vlhkoměry a tlakoměry. Často se v nich nacházely i samozapisující přístroje příslušných prvků, aby bylo možno sledovat jejich vývoj za určité časové období. Stavby měly především dekorativní funkci, současně však informovaly kolemjdoucí o aktuálním stavu počasí a byly tudíž vhodným podnětem k navazování společenské konverzace. Většinou šlo o stavby typu sloupu, někdy jsou též označovány jako meteorologické sloupy. Přístroje v nich byly vystaveny přímému přímému slunečnímu záření, proto zejména údaje o teplotě a vlhkosti nevypovídaly o skutečných vlastnostech okolního vzduchu.

Znojemský meteorologický altánek, postavený ve 30. letech minulého století místním stavitelem Hynkem Šmejkalem, se nachází v areálu městské památkové rezervace jako volně stojící objekt, doplňující jeho charakter. Jedná se o drobnou otevřenou stavbu postavenou na čtyřech sloupech s kopulovým zastřešením, které na rozdíl od volně stojícího meteorologického sloupu alespoň částečně chrání středovou vitrínu s meteorologickými přístroji před slunečním zářením a naměřené hodnoty tak díky tomu lépe odpovídají skutečnosti. 

V letech 1961-1980 využívala tento objekt katedra bioklimatologie VŠZ v Brně k měření teploty a vlhkosti vzduchu v městské zástavbě. Altánek byl osazen dvěma teploměry, termografem a hydrografem. V roce 2005 prošel rozsáhlou obnovou, při níž byla opravena jak jeho vlastní konstrukce, tak i okolní prostranství a původní přístroje byly nahrazeny elektronickými, které poskytují kolemjdoucím informace o okamžité teplotě vzduchu v okolí altánku, nejvyšší teplotě od 7 hodin daného dne, nejnižší teplotě od 21 hodin předešlého dne, změně teploty za poslední hodinu, okamžité vlhkosti vzduchu, tlaku vzduchu a změně tlaku za poslední 3 hodiny. 

Dům Okresního archivu ve Znojmě

Na Divišově náměstí se nachází dům, který je významnou kulturní památkou. Budovu počátkem 17. století nechal přestavět hrabě Althan ze tří starších gotických domů a daroval ji jezuitům, kteří zde měli až do zrušení řádu roku 1773 sídlo své koleje. Po jejím zrušení zde byla kasárna. Později měšťanská hudební škola, kde působil Albert Pek, autor mnoha hudebních skladeb, z nichž nejznámější je Malá ruská suita. Fasáda domu je zdobena sgrafitovou rustikou a slunečními hodinami. Uvnitř budovy v přízemí jsou gotické hřebínkové klenby, pozůstatky původního točitého schodiště a kamenných ostění. Renesanční nádvoří oživuje fontána. Jeden ze sálů v prvním poschodí je zdoben bohatou štukovou výzdobou. Budova je jedním z nejvýznamnějších objektů městské památkové rezervace ve Znojmě.

Jihomoravské muzeum

Muzeum v Minoritském klášteře na ulici Přemyslovců najdete na západním okraji Znojma. Gotická budova někdejšího kláštera minoritů z 13. století dosloužila původnímu účelu v 18. století. Zajímavostí je, že po bitvě na Moravském poli roku 1278 zde byl pohřben Přemysl Otakar II. Od roku 1945 ji využívá Jihomoravské muzeum Znojmo pro přírodovědné, archeologické a historické sbírky. Chloubou botanické sbírky je Obornyho herbář. Kolekce moravských tektilů, tercierní fosilie a zkameněliny druhohorních ryb jsou významnou součástí geologických sbírek. V zoologickém oddělení uvidíte vzácné doklady o výskytu různých druhů fauny regionu. Archeologické pracoviště uchovává bohatý materiál ke všem pravěkým i historickým obdobím. Vyniká v něm soubor keramiky mladoneolitické kultury s moravskou malovanou keramikou. V historických sbírkách je uložena i cenná Květoňova numismatická sbírka českých mincí a unikátní kolekce orientálních zbraní.

Muzeum má pod patronátem další historické objekty. Vyberte si, kam budou dál směřovat vaše výletnické kroky: rotunda sv. Kateřiny, Znojemský hrad, Dům umění, Památník Prokopa Diviše či zřícenina hradu Cornštejn.

Dům umění

Dům umění, původně Slavíkovský palác, sídlí v jedné z nejkrásnějších renesančních budov města. Prvním historicky známým majitelem domu k roku 1363 byl měšťan a sládek Šimon. Prostor domu zaujímal s největší pravděpodobností Šimonův pivovar, tehdy největší ve městě, výnosnější než pivovar Hostanův na Dolní České ulici. V letech 1397 – 1406 dům vlastnil Haymann z Jaroměřic. 

Velká renesanční přestavba a rozšíření domu během roku 1549 jsou spojeny s měšťanskou rodinou "auf der Leiten" (Nastráňských). Rozšířen byl tehdy i sklep na víno. Roku 1560 koupil Hanuš Lëmermaÿer, který nechal dostavět zadní trakt a propojil jej krásným arkádovým dvorem. Nad vstupem na ochoz je také vytesán rodový znak Lëmermaÿerů – dvě jehňata s praporci. Tato rodina vlastnila dům přes padesát let.

Za třicetileté války dům koupil moravský zemský písař Tobiáš Allman rytíř z Almšteinu, potomek významného měšťanského rodu ze Znojma. Jeho manželkou byla Justina rozená Herrová, dcera znojemského rychtáře a pána na Jaroslavicích a Hrušovanech. Roku 1665 Tobiáš dům prodal Jindřichu Slavíkovci ze Slavíkova na Rokytnici. Tento starý vladycký rod z Čech vlastnil ve Znojmě další dva domy na Horním a Dolním náměstí. Roku 1680 však Jindřich umírá bezdětný. Palác se poté stal majetkem městského radního Jana Františka Exela, po němž jej zdědila dcera Františka provdaná za císařského plukovníka Everharda de Blois. Jejich děti dům prodali roku 1764 pekařskému mistru Maxmiliánu Josefu Böglovi. A právě pekařské řemeslo se v tomto domě udrželo až do druhé světové války.

Od 19. století sloužil palác také jako nájemní dům s celkem osmi byty. Dědička Marie Widlová se roku 1883 provdala za drogistu Johanna Pistauera, takže prodejna pečiva v přízemí byla doplněna o drogerii a ještě malinkou trafiku. V 50. letech 20. století byla zahájena projektová příprava na městskou galerii. Ta byla po mnoha peripetiích dokončena v roce 1961. 

Dnes slouží Dům umění výstavním účelům Jihomoravského muzea. Výstavní sály v prvním podlaží jsou určeny k výstavám převážně soudobého výtvarného umění. V přízemí se nachází víceúčelový sál pro příležitostné výstavy, přednášky a konference.

Prokop Diviš

Prokop Diviš je ve Znojmě připomínanou osobností hned na několika místech. Jeho busta je k vidění před Okresním archivem na Divišově náměstí. Model bleskosvodu je k vidění před Louckým klášterem. Prokop Diviš totiž svůj první bleskosvod v roce 1754 postavil v Příměticích, které jsou dnes okrajovou částí Znojma. Diviš studoval ve Znojmě v Jezuitské koleji, pak v Louckém klášteře, kde později i jako premonstrát působil. Původní bleskosvod, který Diviš zkonstruoval, byl 42 metrů vysoký. 

Kaple Olivetské hory

Kaple Olivetské hory se sousoším pocházející z roku 1754 má kardinální význam v zástavbě znojemského Dolního náměstí, jehož celá jižní strana je tvořena fasádami kapucínského kláštera. Kaple je výraznou vrcholně barokní architekturou.

Kapucíni přišli do Znojmo roku 1625. Stavba kláštera byla započata po třech letech na místě několika měšťanských domů v dolní části hlavního náměstí. Umělecká výzdoba kláštera byla nově pořízena až po polovině 18. století díky donaci Marie Gabriely Fürstenberg-Mösskirch datované rokem 1757. Jmenovitě není zmíněno, že by kněžna zaplatila i stavbu kaple Olivetské hory a vznik sousoší. Vzhledem k roku 1754, který je v souvislosti s výstavbou kaple běžně uváděn, je však možné uvažovat o souvislosti s donací. Vzhledem k umístění kapucínského znaku do ústředního místa štítového frontonu je však rovněž možné, že stavbu kaple financovali sami kapucíni.

Kaple je vestavěna do severozápadní ohradní zdi kapucínského kláštera a směřuje svým průčelím na Dolní (Masarykovo) náměstí. Kaple je otevřena půlkruhově zaklenutým obloukem, za kterým je nika se sousoším Olivetské hory. Vrchol oblouku do niky je opatřen štukovou andílčí hlavičkou. V tympanonu jsou dva andílci adorující kapucínský znak. Ústřední výjev je přístupný po třech schodech, jejichž délka se postupně zmenšuje. Samotná scéna Olivetské hory je za nízkou zídkou, na které je dekorativní mříž. Strop je vymalován oblačným nočním nebem s anděly snášejícími se ke scéně Krista na hoře Olivetské – anděl, který se již snesl, je součástí samotného sousoší.

Použité zdroje: