Vily v Teplicích v ulici Lípové a Pod Doubravkou

Bývalá budova gymnázia

Vila v Lípové ulici č.p. 796 byla postavena v neorenesančním a neobarokním stylu roku 1874 na zakázku města jako školní budova gymnázia. Tato jednopatrová obdélná samostatná školní budova prošla přeměnou v roce 1894. Začala být využívána jako obytná tovární vila, při čemž zůstala zachována štuková výzdoba interiéru, dřevěné vyřezávané obložení i neobarokní schodiště.

Vila byla umístěna podél cesty, která ve své době spojovala samostatně se rozvíjející lázně Teplice a vedlejší vesnici Šanov, která se stala dalším rychle se rozvíjejícím lázeňským centrem. Postupem času tyto části splynuly a kolem nich se rozvinula další zástavba vil a činžovních domů v podobném stylu. V roce 1894 získalo gymnázium novou budovu, vystavěnou A. Siegmundem na nedalekém skalnatém kopci nad Šanovem, přičemž dnes v této budově sídlí obchodní akademie. Budova byla následně prodána továrníku Martinu Grohmannovi. Stavební úpravy dle jeho přání prováděl teplický stavitel David Ferber. Vila se stala honosnou díky nové výzdobě a úpravě – bylo zhotoveno dřevěné vyřezávané obložení, štuková výzdoba stropů, reprezentativní centrální schodiště a hala. Za druhé světové války zde sídlily německé úřady. Po válce získalo budovu do vlastnictví město. Od roku 1946 po současnost slouží vila jako knihovna. Pro potřeby knihovny musela být budova patřičně upravena, a to zejména v interiérech patra, kde jsou půjčovny a studovna, sklady a depozitáře, které jsou částečně i v suterénu.

Jedná se o vilu s představeným balkónem, spočívajícím na dvou hladkých sloupech po obou stranách. Balkón má balustrádové zábradlí. Jižní část budovy obíhá v přízemí terasa, lemovaná po obou stranách schodišti, přičemž jde o původní hlavní vstup. Hlavní jižní průčelí je sedmiosé, s centrálním mírně vystupujícím jednoosým rizalitem a trojitým sdruženým oknem. Boční průčelí jsou pětiosá, dvorní severní průčelí pětiosé, s mírně vystupujícím středním rizalitem o třech osách.

Na první pohled si pozorovatel všimne, že nad rizalitem uličního průčelí se zvedá atiková balustráda s dvěma postranními sokly, které nesou dvě sochy. Ty představují ženské alegorie učenosti. Centrální tříosý rizalit má boční osy se širokými, v patře sdruženými okny, ve střední ose přízemí je dvorní vstup. Nad ním je v prvním patře široké trojdílné okno s půlkruhovým záklenkem a původní vitráží, která pochází z roku 1894. Vila má nízkou valbovou střechu a je krytá plechem.

Vila představuje cenný a dobře dochovaný příklad hodnotné reprezentativní architektury z druhé poloviny 19. století, sloužící veřejným, v tomto případě konkrétně vzdělávacím, účelům. Zásadním způsobem se vila proměnila na konci 19. století v souvislosti se změnou využití pro bydlení, kdy byla vila obohacena o honosnou a kvalitně provedenou vnitřní výzdobu. Budova, dokládající rozvoj stavební činnosti v této části města v druhé polovině 19. století, je rovněž výrazným prvkem urbanistické struktury dané lokality.

Klasicistní vila

Vila v Lípové ulici č. p. 853 je na svou dobu velmi honosnou stavbou, patří k ní dále zahrada, obklopující ji na všech stranách, a oplocení, nacházející se na jižní, západní a severní straně. Vila, pocházející z druhé poloviny 19. století má bohatě členěné fasády, zejména honosné vstupní průčelí.

Jedná se o třípodlažní zděnou budovu mající čtvercový půdorys, který je ve středu jižní, východní a západní strany rozšířen o rizalit. Vila koresponduje s terénem, do něhož je patřičně zasazena. Dolní část fasády tvoří suterén, který je ozdoben kvádrovou bosáží s hrubým povrchem. V krajních osách je okno s hlavním klenákem, střední část suterénu zakrývá schodiště, přiložené k průčelí. 

Uprostřed budovy je vstup tvořený dvoukřídlými dřevěnými dveřmi, jejichž křídla tvoří čtyři skleněné výplně nad sebou. Nahoře je vstup ozvláštněn nadsvětlíkem. Vstupní otvor lemuje šambrána, v horním oblouku profilovaná a doplněná pravidelně rozmístěnými klenáky. Hlavní klenák je proveden na způsob voluty. Stejné orámování mají i velká okna, nacházející se po obou stranách vstupu. Před fasádou stojí čtyři sloupy, umístěné na horní podestě schodiště a nesoucí balkón v prvním patře. Sloupy stojí na hranolovém soklu, dřík mají v horních dvou třetinách kanelovaný.

Nejvyšší okna lemují arkády z pilířů s profilovanou římsovou hlavicí a profilovanou archivoltou. Po obou stranách střední osy se nachází herma, podpírající trojúhelný fronton. Jde o čelně situovanou postavu mladé ženy, dole přecházející v pilastr. Levá herma má horní část těla nahou, od beder dolů visí bohatě nařasená rouška, zavázaná pod pupíkem na uzel. Žena má obě paže ohnuté v lokti před tělem, ruce spočívají pod ňadry tak, že pravá ruka leží na levém předloktí a levá ruka pod pravým předloktím. Dlouhé vlnité vlasy, učesané na střední pěšinku, splývají na záda. Pravá herma je provedená stejně, pouze pozice rukou je obrácená. Obě ženy mají na hlavě posazenou polokruhovou hlavici, zdobenou vejcovcem, která nese kladí. Nahoře je profilovaná římsa, dole se zubořezem. Nahoře je voluta, na které je posazena ženská hlava s rouškou, pod níž nahoře vyčnívají vlasy. Za hlavou je velká mušle.

,,Trojitá" vila

Tato zajímavá vila byla postavena v roce 1906. Stavbu navrhl německý architekt je Max von Loos. Jednopatrová secesní vila pravého nároží souboru tří vil je rozložená na členitém půdorysu. Celý objekt má bohatě členěnou secesní fasádu a secesní prvky v interiéru. Objekt je jednou ze dvou krajních částí souboru tří na sebe navazujících vil, koncipovaných jako jeden celek. Jde o hodnotné dílo významného, v Teplicích působícího architekta, a to z jeho secesního období. Soubor vil je cenným dokladem rozvoje stavební činnosti v této části města na počátku 20. století a zároveň je výrazným prvkem její urbanistické struktury

 

Použité zdroje: