Putování po pozoruhodných místech, kde se nic významného nestalo

Putování zahájíme na západní straně kraje Vysočina. Tady se nachází místo zvané

Geografický střed České republiky

Tento bod mohl být určen až po 1. lednu 1993, kdy byly definitivně stanoveny hranice nově vzniklého státu. Geografický střed České republiky vypočítal pomocí analytické geometrie soukromý geodet Ing. Ladislav Fofonka z Prahy. Určil ho jako těžiště plochy ohraničené státními hranicemi. Těžiště uzavřeného nepravidelného mnohoúhelníku, v tomto případě České republiky, lze spočítat jako vážený průměr těžišť trojúhelníků, do nichž rozdělíme celou plochu. Ing. Fofonka rozdělil Českou republiku na 2.834 trojúhelníků a každý definoval souřadnicemi vrcholů, těžištěm a velikostí plochy. Na základě výpočtů a geodetických měření určil, že střed České republiky leží v obci Číhošť u Ledče nad Sázavou na Havlíčkobrodsku.

Takto určený geografický střed neboli těžiště České republiky má souřadnice  49.7437572N, 15.3386383E a nadmořskou výšku 527,9 m n. m. Od roku 2006 ho připomíná na severovýchodním okraji obce malý kamenný pomník s deskou, na níž je znázorněna mapa ČR a je zde vyznačen její geometrický střed. Nedaleko stojí kruhový dřevěný altán s informační tabulí a popisem výpočtu geografického středu.

Střed České republiky však může být stanoven i jinak podle způsobu jeho určení v různých místech. Proto můžeme najít prostý pamětní kámen, označující střed Česka, i na náměstí T. G. Masaryka v Golčově Jeníkově (49.8171606N, 15.4766247E). V tomto případě byl střed ČR definován jako průsečík středního poledníku a střední rovnoběžky mezi krajními body republiky. Tento nenápadný bod však není zdaleka tak známý jako ten v Číhošti.

Poměrně honosný a historický pomník najdeme poblíž Lišova na Českobudějovicku. Označuje místo, které je pojmenováno latinsky jako

Locus perennis

Locus perennis neboli Věčné místo je základní nivelační bod České státní nivelační sítě. Pomník zakrývající tento bod (a tímto zakrytím jej chránící) stojí v bývalém rulovém lomu 100 metrů jižně od silnice I/34 v úseku České Budějovice-Lišov. Lišovský bod byl jedním ze sedmi hlavních bodů přesného výškového měření Rakouska-Uherska prováděného v letech 1873–1896 vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni. Nivelační bod byl vybudován v roce 1877 spolu se zajišťovacím bodem. Zaměření obou bodů a jejich připojení do sítě bylo provedeno v letech 1877–1878. Tehdejší nadmořská výška bodu byla určena podle hladiny Jaderského moře v Terstu na 565,1483 m. Dnes je stanovena na 564,7597 metrů nad mořem podle hladiny moře Baltského.

Základní nivelační bod u Lišova nyní slouží spolu s později vybudovanými jedenácti dalšími podobnými body k výškovému zajištění České státní nivelační sítě. Vlastní geodetický bod má podobu vyhlazené vodorovné plošky ve skále o rozměrech 15x15 cm. Podle dnešní klasifikace je bod stabilizován v hornině zvané biotitický granulit.

Geodetický bod je kryt kamenným pomníkem, který vytvořil v letech 1889 až 1890 českobudějovický kamenický mistr Anton Panoch na základě návrhu kapitána Františka Netuschilla. Pomník se skládá ze tří bloků: spodního nízkého kvádru se čtvercovým půdorysem, středového vyššího kvádru (oba dva tyto hranoly mají uprostřed otvor pro uložení pamětních listin a pro přístup k bodu) a vrchního hranolu s jehlanovitým zakončením. Celková výška pomníku je 2 metry.

Středový kvádr nese latinský nápis patrný z obrázku. V českém překladu zní: „Stálý bod (věčné místo) přesné nivelace provedené v Rakousku-Uhersku při evropském měření stupňů poledníkových a rovnoběžkových. Zřízeno roku 1889“.

Dne 12. května 1890 byla do pomníku uložena pamětní listina. Další pamětní listiny byly do pomníku vloženy při jeho odkrytí v letech 1905, 1927, 1940 a 1946. V roce 1946 byly dosud vložené listiny vyzvednuty a uloženy v archivu. Do pomníku byly vloženy pouze fotokopie těchto listin. Další listiny byly vloženy v letech 1963, 1969, 1971 a 1978.

Samotný pomník je chráněn od roku 1958 jako kulturní památka a jeho okolí bylo v roce 1972 prohlášeno za chráněné území.

Třetím a patrně nejčastěji zmiňovaným takovým místem je tzv.

Astronomický střed Evropy

Tento bod je definován jako průsečík 50. rovnoběžky severní šířky a 15. poledníku východní délky. K tomuto bodu se váže pravý sluneční čas, sloužící především k určení středoevropského časového pásma. V praxi je tedy tento bod významný tím, že středoevropský čas platí jen a pouze v tomto jediném bodu, v ostatních částech republiky se středoevropský čas liší. Časová odchylka může být od několika desetin sekund až po jednotky minut a závisí na vzdálenosti právě od tohoto bodu. To znamená, že poledne je v tomto bodě skutečně ve 12 hodin, zatímco na nejvýchodnějším místě České republiky je již o 15 minut více a v nejzápadnějším místě o 12 minut méně.

Bod zvaný astronomický střed Evropy byl přesně zaměřen v den podzimní rovnodennosti 23. září 1995 a naposledy byl přeměřen a s konečnou platností Českou astronomickou společností potvrzen v roce 2000. Kromě určení přesného času se využívá i k provádění astronomických výpočtů jako je určení času východu a západu Slunce, Měsíce, a dalších nebeských těles nebo o přesné určení tzv. astronomického poledne. Proto je tento bod každodenně zmiňován v předpovědích počasí právě v souvislosti s východem a západem Slunce a Měsíce. Není však zmiňován svým názvem, nýbrž opisem. Uvádí se tedy, že zmíněné časy platí pro 50˚ severní šířky a 15˚ východní délky, ale nezmiňuje se, kde se to místo vlastně nachází. Výše uvedeným měřením bylo zjištěno, že astronomický střed Evropy leží východně od Kouřimi, přibližně v polovině cesty mezi městem a někdejším vrchnostenským dvorem Votelež. Jelikož se nachází na soukromém pozemku v polích za městem, byl původně označen pouze žlutou tyčí. Ta však byla při orbě traktoristy často poškozena nebo povalena. Teprve v poslední době je kolem nové tyče s informační tabulkou vytvořen ostrůvek, aby byl bod lépe chráněn.

Protože pro svou polohu je astronomický střed Evropy pro veřejnost těžko přístupný, byl na Mírovém náměstí v Kouřimi roku 2010 postaven pomník tohoto bodu podle návrhu Jaroslava Poula. Tvořila jej drátěná zeměkoule sestavená z rovnoběžek a poledníků na dvou sloupcích, stojících nad mramorovou deskou s mapou ČR a vyznačenou Kouřimí, nad kterou se vznášelo železné závaží zavěšené na ocelovém lanku. Toto řešení se zakrátko ukázalo jako nevhodné, protože se stalo cílem vandalů a závaží na lanku muselo být nahrazeno pevně ukotvenou tyčí. Bohužel na obvodovém nápisu je hrubá chyba, protože astronomický střed je zaměněn za geografický střed Evropy, což neodpovídá pravdě. Současně zde chybí informace, že tento bod se ve skutečnosti nenalézá zde, ale v polích 1,5 km za městem.

Zmíněný 15. poledník východní délky vstupuje na území ČR zcela nenápadně u osady Andělka ve Frýdlantském výběžku a stejně nenápadně vede až ke Kouřimi. Dále k jihu si všimli v Trhovém Štěpánově, že prochází západně kolem jejich města a rozhodli se to připomenout postavením jakéhosi pomníku v podobě kovové konstrukce při pravé straně silnice II/126 vedoucí z Trhového Štěpánova do Vlašimi. Pomník je tvořen ukazatelem na železné tyči ve výšce 2 metrů, který nese označení „Zde prochází zemský poledník“, s vyznačenými rovnoběžkami a dvěma poledníky. Jeden z nich je označen 15°, nad ním je růžice označující směr větru. Výše je ukazatel světových stran a nad ním korouhvička s motivem kříže. Pomník vznikl podle návrhu Ing. Uhlíře a jeho výrobu realizovali Josef Korn s Michalem Koutným. Jeho barevné provedení je dílem Josefa Veseckého a Josefa Veselého. O umístění pomníku se zasloužili místní hasiči z Trhového Štěpánova a jeho slavnostní odhalení se uskutečnilo 30. dubna 2006 v 15 hodin.

Dále poledník pokračuje poklidně až do Jindřichova Hradce, kde došlo k pozdvižení, protože údajně narazil do proboštského kostela Nanebevzetí Panny Marie a v místě z toho vznikla turistická atrakce. V Kostelní ulici je v dlažbě průběh poledníku vyznačen kovovým pásem s nápisy v několika jazycích a pro toho, kdo se nedívá na zem, je na nejbližší zdi ještě pamětní deska s vysvětlujícím textem.

Před touto úpravou prý byl poledník vyznačen v dlažbě obrubníkem, ale nikdo už neví, kdy naši předkové s tímto nápadem přišli. Turisticky vyhledávané místo je navíc opředeno kolující legendou, která praví, že si při překročení tohoto místa máte něco přát. Jestli se vám to vyplní, je ale otázkou. Odborníci za pomoci družicového měření totiž zjistili, že je to skutečně jen turistická atrakce. Každý slušně vychovaný poledník totiž směřuje přesně od severu k jihu a ten v Jindřichově Hradci to nesplňuje. Navíc to skutečné místo, kudy patnáctý poledník městem probíhá, je o více než 100 metrů západněji, a to v prostoru mezi Nežáreckou bránou a tokem Nežárky. Za městem už poledník v poklidu mizí za rakouskou hranicí.

To 50. rovnoběžka severní šířky takový rozruch nepůsobí. Bez povšimnutí projde jižním okrajem Prahy poblíž soutoku Berounky s Vltavou a jedinou její připomínku najdeme v městské části Písnice, kde je její průběh vyznačen na chodníku v Libušské ulici. Pomník této rovnoběžce najdeme i v Dolních Libchavách u Ústí nad Orlicí při silnici I/14 a její průběh je vyznačen také ve Starém Městě u Bruntálu na chodníku při silnici II/450 směrem na Bruntál. Dál už rovnoběžka míří k polskému Krakovu a ukrajinskému Charkovu.

Snad největší péči věnovali 50. rovnoběžce v Říčanech, kde je připomínána hned na několika místech. To nejpozoruhodnější najdeme v místní části Radošovice u rekreačního rybníka Jureček. Při značené cestě tu stojí 2,8 m vysoký kamenný obelisk, dílo sochaře Zdeňka Hůly, jehož průzorem rovnoběžka prochází. Obelisk je doplněn několika informačními tabulemi, které vysvětlují průběh rovnoběžky nejen městem Říčany, ale i západní a východní Evropou, Asií a Severní Amerikou.

 

 

 

 

Použité zdroje: