Anglický park kolem nového zámku ve Velkém Březně II

Domy vedle zámku

K zámku patří dva vedlejší samostatně stojící domy. S budovou zámku jsou v zadní části (směrem od parku) spojeny jakýmsi podloubím. Jeden z domů, kde bývala zámecká kuchyně, byl postaven zároveň se zámkem. Druhý dům byl postaven o něco déle.

Dům č.p. 159 - bývalá kuchyně

Tento klasicistní objekt vznikal v letech 1842-1844. Jeho architektem byl Ludwig von Förster. Patrový domek otevírají v přízemí segmentová okna s iluzivními štukovými klenáky a parapety, vedle oken podélných průčelí jsou ve štuku provedena slepá kruhová okna. K boku domku přiléhá polygonální přízemní přístavek s žaluziovými okny. Architekt vypracoval projekt zámku i s domky č.p. 159 a 160. Dodavatelem stavby se stal ústecký zednický mistr Josef Püschel, pro kterého nakreslil plány Karel Pissel. Práce na zámku byly zahájeny 12. září 1842 a 24. června 1844 v něm hrabě poprvé přenocoval. Domek č.p. 159, v němž byla kuchyň a pokoje služebnictva, byl nejspíše hotov zároveň se zámkem, na rozdíl od domku čp. 160.

Parter s bazénkem

Parter bezprostředně navazuje na hlavní průčelí zámku a je součástí francouzské zahrady. Vytvořen je na ploše vyvýšené terasy lemované kamenným balustrádovým zábradlím. Uprostřed je umístěn kamenný obdélný bazén s pravoúhle vykrojenými rohy. V krajních částech této plochy je umístěno několik laviček lákajících k relaxaci s bezprostředním pohledem na zámek.

Parter před severním průčelím zámku vznikl v souvislosti s přestavbou zámku za Karla Marii Pavla Antonína Bohuslava hraběte Chotka z Chotkova a Vojnína podle návrhu zahradního architekta M. Betrama po roce 1885.

Parter s bazénkem je vyčleněn ze zámeckého parku a zabírá téměř čtvercovou vodorovnou plochu před severním průčelím nového zámku. Je ohraničen tarasní zdí. Na rozdíl od zámeckého parku, který je koncipován jako anglický krajinářský park, byl parter zamýšlen jako francouzská zahrada s různě tvarovanými a různě barevnými květinovými záhony. Dnes je tato koncepce dochována pouze v torzu.

Středem kompozice je bazének ve tvaru helvétského kříže s krátkými rameny s vodotryskem uprostřed. Kolem bazénku vede cestička vysypaná pískem, která jej spojuje s terasou před středním rizalitem zámku a cestičkami vedoucími z prostoru mezi bazénkem a schodištěm na terasu, směrem na východ a západ s parkem. Ostatní plocha je dnes zatravněna a při bazénku jsou v ní záhony růží. Další záhony pestře kvetoucí flóry jsou mezi rameny kříže bazénku. Při terase středního rizalitu průčelí zámku jsou vysázeny keře bíle kvetoucích hortenzií.

Tarasní zeď

Neorenesanční tarasní zeď vymezuje plochu parteru před zámkem. Jedná se o omítanou zeď z lomového kamene s korunou skládanou z kamenných desek. Na ní je postaveno kamenné balustrádové zábradlí lemující hranu terasy. Vznikla podle projektu stavitele zámku, drážďanského architekta Ernsta Fischera, z roku 1884. Stavbu provedl nejspíše ústecký stavitel Kögler.

Zeď má též funkci opěrné zdi s proměnlivou výškou rostoucí se zvyšující se vzdáleností od zámku. Na východní a západní straně její výška roste z nuly až zhruba do 2 metrů. Na severní straně, kde se čtyřikrát zalamuje a vytváří zde rizalit, si zachovává výšku kolem 2 metrů. Zeď je postavena z lomového kamene a dnes je hrubě omítnuta. Její korunu kryjí poměrně vysoké pískovcové desky. Na těchto deskách je osazeno zábradlí, které je neseno pískovcovými pilířky s nahoře profilovanými sokly.

Rozdělovací objekt

Rozdělovací objekt s jezem je umístěný na toku Olešnického potoka. Tvoří ho systém zídek z lomového čediče s korunou z pískovcových kvádrů, které jsou vložené do koryta potoka a betonový jez na západní straně zděné části koryta. Na pravé straně po směru toku je stavidlem přehrazeno rozdělující stavidlo oddělující Olešnický potok od strouhy směřující k zámku. Rozdělovací objekt je doprovodnou a nedílnou součástí areálu nového zámku ve Velkém Březně. Ačkoli se nejedná o kulturní památku, jde o zajímavý technický pramen dotvářející představu o technických možnostech a řemesle 19. století. 

Přívodní kanál

Kanál vede k západnímu konci zámeckého parku. Tvoří ho dvě části – od rozdělovacího objektu je kanál zpotrubněný, umístěný pod terénem. Na hranici zámeckého parku přechází do otevřené zděné části z lomového čediče, vedoucí do napájeného jezírka. Ani v tomto případě se nejedná o kulturní památku.

Rozárium

Rozárium na počest Marie Henriety Chotkové bylo založeno v roce 2013. Hraběnka Chotková byla v Dolní Krupé zakladatelkou největšího rozária ve střední Evropě. Sbírka čítala 6000 růží, která se proslavila rozličnými druhy. Není divu, že přezdívku „královna růží“ si právem zasloužila. Byla v kontaktu s předními růžaři Evropy  - P. Lambertem, W. Kordesem a mnoha dalšími. V roce 2013 uplynulo 150 let od jejího narození a na její počest firma Kordes vyšlechtila mimořádnou růži světového formátu jménem Rosengräfin Marie Henriette. V rozáriu můžete vidět růže světového formátu od začátku června do poloviny října, kdy probíhá jejich květenství.

Použité zdroje:

Galerie