Na nádhernou vyhlídku a nenápadný hrad v Českém středohoří
24. červenec 2023 | Jiří Špaček 7.8 min | Výlety
Putování za jednou z nejkrásnějších kruhových vyhlídek na Čechy, za třemi zkamenělými dívkami, do malebného Oparenského údolí a nakonec na nenápadnou zříceninu hradu
Lovoš neohromuje svou nadmořskou výškou, ale přesto působí impozantně. Nevyčnívá z žádného horského hřbetu, ale stojí nad městem Lovosice sám, přesněji řečeno se svým menším sourozencem. Těžko říct, zda je to bratr nebo sestra, protože je někdy nazýván Malý Lovoš, ale častěji Kybička, v každém případě je to však sourozenec nevlastní. Kužel Lovoše (570 m n. m.) je totiž čedičový, zatímco o 90 m nižší Kybička je tvořena ze znělce. Lovoš stojí jako první stráž Českého středohoří na hranici s plochým Polabím nad levým břehem řeky. Už od roku 1948 je součástí přírodní rezervace o rozloze 50 ha. Chráněn je tu listnatý les i stepní květena rostoucí na skalách a suti. Zahrnuty jsou do ní i vrcholové partie Kybičky. Na jejím východním svahu se nacházejí tři pozoruhodné znělcové sloupy zvané Panenské kameny, k nimž se váže pověst o zkamenělých dívkách.
Lovoš s vrcholem vysoko převyšujícím okolí byl odedávna vyhledávaným výletním místem. Proto tu byla už v roce 1892 zpřístupněna turistická chata. V r. 1918 na konci 1. světové války však byla zničena úmyslně založeným požárem. Záštitu nad výstavbou nové chaty převzal tehdejší majitel panství kníže Johann Nepomuk Schwarzenberg. Stavba pojmenovaná na jeho počest Schwarzenberger Hütte byla slavnostně předána veřejnosti 7. září 1924. Při pohledu z dálky je zcela nenápadná, ale její plochá střecha tvoří terasu poskytující vynikající kruhový rozhled. Přímo pod Lovošem leží Lovosice a u nich na labském břehu rozlehlý areál chemických provozů, součást ekonomického impéria miliardáře Andreje Babiše, dále na jihovýchodě vidíme Terezín a Polabí s Řípem, poněkud vlevo Litoměřice s vrchem Radobýlem. Západním směrem jsou rozloženy vrcholky Milešovského středohoří s dominantní Milešovkou a Kletečnou, v dáli Lounské středohoří a hřeben Krušných hor. Na protějším břehu Labe vystupují vrcholky zahrnované do Verneřického středohoří, v pozadí severním směrem pak je Děčínský Sněžník a Buková hora s televizním vysílačem.
Turistická chata, která za 2. světové války sloužila jako německá pozorovatelna, potom dlouhá léta chátrala. Až v roce 1982 byla díky nadšeným lovosickým sportovcům rekonstruována a uvedena do částečného provozu. Nyní je majetkem Klubu českých turistů a poskytuje vyhledávané občerstvení o víkendech celoročně, o letních prázdninách pak kromě pondělí, úterý a středy.
Když se pokocháme výhledem a případně občerstvíme, budeme po modré sestupovat zpět. Asi po 1 km dojdeme k místu, kde se značka lomí vlevo a je tu přístřešek s bodem záchrany. Tady si všimneme odbočky naučné stezky, která vytváří smyčku k Panenským kamenům. Jsou to tři kamenné sloupy, o nichž pověst vypráví, že jde o tři zkamenělé dívky. Proto mají ten zvláštní název, ale proč zkameněly, se nikde nepíše. Z místa je však krásná vyhlídka. Celá odbočka představuje asi 300 m.
Když se vrátíme na modrou, pokračujeme po ní v sestupu, ale jen kousek k rozcestí se žlutou. Té se pak přidržíme a klesáme dále prudce do údolí. Když mineme tzv. Císařské schody, úsek, kde byla příkrá stezka v 19. století vylepšena kamennými schody, brzy podejdeme železniční trať a vyjdeme k rozcestí Oparenské údolí. Tady vyměníme barvu značky a dáme se vlevo pohodlnou cestou po zelené proti toku Milešovského potoka a zanedlouho jsme opět u rozcestí Černý mlýn, od něhož jsme vyšli. Máme opět možnost občerstvení, proto restaurace Černodolský mlýn je v provozu celoročně, lepší je to však odložit až na konec, protože nám zbývá ještě kousek výletu. Ten totiž pokračuje po zelené proti toku potoka k rozcestí Oparenský mlýn. Někdejší mlýn barokního původu slouží po rekonstrukci od r. 2011 jako středisko kulturní a environmentální výchovy mládeže. V dálce před námi přechází údolí Milešovského potoka dálniční most, my však odbočíme vlevo po zelené značce a vystoupíme na ostroh, na němž leží zříceniny hradu Oparno (50.5422947N, 14.0098772E), často také psaného jako Opárno.
Hrad původně zvaný Oparen byl založen před rokem 1344 Smilem z Vchynic, předkem rodu Kinských, který se roku 1354 v přídomku psal seděním na Oparně. Smilových šest synů si roku 1378 rozdělilo dědictví po otci na drobné statky, přičemž hrad se vsí Vchynice připadl synu Smilovi. Ten zemřel bez potomků a r. 1417 tak připadlo Oparno jeho synovci stejného jména, tedy Smilovi mladšímu z Vchynic. Ten se objevoval jako účastník mnoha soukromých jednání v letech 1430–1455. Zemřel nejspíše bez potomků, a majetek po něm zdědil Jan Dlask z Vchynic, po kterém hrad převzal Bohuslav Dlask z Vchynic připomínaný poprvé v roce 1486. Poslední zmínka o něm je z roku 1515, kdy svědčil při dělení majetku Brozanských z Vřesovic. V té době byl hrad rozdělen nejspíše na dva díly, protože při stejné události svědčil také Bohuslav ze Žeberka a na Opárně.
Bratři Jaroslav, Adam, Zikmund a Vilém, snad synové Bohuslava Dlaska, prodali polovinu oparenského statku Albrechtovi Kyšperskému z Vřesovic. Podle prof. Augusta Sedláčka byl při prodeji hrad Oparno označen již jako pustý. Tento díl byl poté spravován z Vchynic a později připojen k Lovosicím. Polovinu Bohuslava ze Žeberka neznámým způsobem získali Bořitové z Martinic. Když v roce 1536 došlo k dělení majetku mezi Volfem a Janem z Martinic, byl hrad uveden jako pustý a od té doby se zřejmě měnil na zříceninu.
Oparno patřilo ke hradům s plášťovou zdí. Na jihozápadě se nacházelo předhradí oddělené od zbytku ostrožny a hradního jádra příkopy vysekanými ve skále. Jádro má tvar obdélníku se zaoblenými nárožími a přibližnými rozměry 40 × 20 metrů. Obíhá ho z větší části dochovaná plášťová hradba s částečně dochovaným cimbuřím. Uvnitř jádra stály minimálně dvě stavby. Z paláce se dochovala klenutá spodní úroveň. Zřícenina nemá žádnou dominantu a stojí na nevýrazném návrší, patří tedy mezi nenápadné hrady Českého středohoří. Jsou z ní ale hezké výhledy.
Po prohlídce hradu budeme pokračovat po zelené a sestoupíme k rozcestí Oparno-pod hradem. Pak podejdeme železniční trať a po několika krocích jsme na místě, z něhož jsme vyšli, tedy u Černodolského mlýna. Okruh spíše horského charakteru měřil 11 km.
Použité zdroje:
- Kol.: Půvabné vyhlídky na Čechy, SW Travel 2006
