Podzemní jezero a ocelové dveře pod Troskami

Hrad Trosky s sebou nese i svá dodnes neobjevená tajemství. Jedno z nich je legenda o podzemním jezeru ke kterému vede chodba vyhloubená v pískovcové skále tři sta metrů od úpatí kopce, zakončena železnými vraty.

Trosky
Trosky
© Radovan Smokoň 04/2007

Dávná legenda rozšířená především mezi místními obyvateli  žijící v okolí  zříceniny hradu Trosky traduje, že se pod hradem nachází podzemní jezero. K tomuto jezeru vede chodba na jejímž konci jsou vybudována železná vrata uzavírající vstup do dómu podzemního jezera. Co je na tom pravdy jsme se rozhodli prozkoumat. Shromáždili jsme veškeré dostupné informace z různých zdrojů, neboť z předchozích  zkušeností z podobných míst víme, že některé chodby jsou úmyslně zasypané pískem aby nebyly odhaleny náhodnými návštěvníky. Je proto důležité vědět v jakých místech a jak hluboko a jak daleko hledat. Tyto informace jsou dodnes bedlivě střeženy mezi zasvěcenými osobami a tak jejich odhalení široké veřejnosti je velice nepravděpodobné a je věcí cti každého, kdo tuto informaci má aby ji předal jen lidem kterým věří a kteří si ji ponesou ve stejném duchu dále.

Železná mříž
Železná mříž
© 2015 Martin Hošek

Po několika týdenních přípravách jsme sestavili průzkumný tým, jehož cílem bylo prozkoumání chodeb současně s jejich zmapováním. Dalším cílem bylo poodhalit tajemství legendy a pátrat po železných vratech a nahlédnout za ně. A tak získat odpovědi na hlavní otázku. Je skutečně pod Troskami ukryté legendární podzemní jezero? Nebo se jedná o lidovou báchorku jako v jiných případech. Např. v jedné vsi podle místních obyvatelů je ve starém lomu nad obcí v hloubce necelých 50m spadlý tank z 2. světové války. Po jednodenní expedici jsme zjistili, že lom nemá avizovanou hloubku kolem 50m, ale pouhých 18m. A na jeho dně jsme neobjevili žádné známky po tanku, jen jedno staré jízdní kolo, pár pneumatik a nějakou tu zvědavou rybičku. Tuto pravdu jsme si z tohoto krásného místa odvezli s sebou a nechali tajemství i dalším generacím.

Podzemní jezero
Podzemní jezero
© 1996 Jiří Čížek

Vraťme se, ale k naší expedici. Zahájili jsme výzkumnou akci brzy ráno a naložili veškeré potřebné vybavení pro průzkum podzemí. Jednou z hlavních věcí byl vysavač pro odsávání velkého množství jemného písku, elektrocentrála, kabely a svítidla, slaňovací výstroj, dýchací přístroje a další nezbytné věci pro bezpečný průzkum. Po příjezdu na místo jsme veškeré vybavení přenesli k ústí podzemních chodeb. Byli jsme na místě poměrně brzy a tak naše akce nebyla nikým sledována a nevzbudili jsme zbytečnou pozornost. K tomu přispěl i fakt, že se vstup do jeskyně nachází na odlehlém místě mimo hlavní cesty.

Vybaveni nezbytnou technikou jsme sestoupili k ústí jeskynního systému, které se nalézá přibližně 380m jihozápadně od hradu Trosky. Po nezbytných přípravách na místě byl sestaven průzkumný a záchranný tým. Akce mohla začít a průzkumný tým se vydal do podzemních chodeb. Prostor hlavní chodby byl cca 160 cm vysoký a 45 cm široký. Bylo velmi náročné tímto úzkým prostorem protáhnout sebe natož techniku. Po několika metrech se hlavní chodba rozdělovala na dvě. Tým se vydal levou chodbou. Chodba se mírně svažovala a průchod byl stále náročnější. Postupovali jsme velmi pomalu a po několika desítkách metrů jsme narazili na skálu, kterou tato cesta končila. Stále jsme pečlivě sledovali množství O2 a CO2. Přístroje byly nastaveny tak aby nás upozornily, pokud by se některá hodnota vychýlila od normálu. Provedli jsme malou sondu do podloží a ujistili se, že je zde skutečně konec chodby. Ta byla vytvořena přírodou a nejevila známky lidského zásahu.

V podzemní chodbě
V podzemní chodbě
© 2020 Jiří Vlky Čížek

Vrátili jsme se na rozcestí a vydali se druhou chodbou. Dno chodby bylo také pokryto jemným pískem. Výška se snížila na cca 40cm a bylo nutné postupovat plížením. Tento způsob postupu byl velmi pomalý a některé průlezy byly tak úzké, že bylo nutné se plížit s rukama nad hlavou. Po několika desítkách metrů jsme objevili první menší dóm ve kterém jsme se shromáždili. V místě jsme nedetekovali žádné nebezpečné plyny a úroveň kyslíku a CO2 byla stále standardní. 

Z dómu vycházely dvě chodby. Jedna vysoká asi 170 cm a druhá plazivá. Rozhodli jsme se že pro rychlejší průzkum vytvoříme dvě dvoučlenné skupiny. První skupina se vydala  do plazivé chodby, druhá do té "pohodlnější".  Tato chodba byla vytvořena uměle a byly zde jasně viditelné známky po nástrojích. Na zemi byla  vrstva jemného bělostného písku do kterého jsme se lehce bořili. 

Zatímco první skupina po necelé půlhodině avizovala slepé rameno, my jsme měli více štěstí. Pokračovali jsme chodbou, která se pomalu zvětšovala až na průchozí výšku se šířkou necelý 50cm. Celý prostor byl uměle vyhlouben v pískovci, který neobsahoval žádná větší křemenná zrna. Po několik desítkách metrů se chodba prudce svažovala. Provedli jsme malou sondu do podloží a pod 40 cm vrstvou písku jsme objevili pevnou pískovcovou skálu. Rozšířili jsme sondu na celou šířku chodby a na 1m do délky. Po nějaké době odstraňování písku jsme objevili schody. Dá se předpokládat, že byly v celé délce chodby až k rovině  po cca 20m. My jsme ale museli s průzkumem přestat neboť se jednomu členu výpravy udělalo nevolno. Vrátili jsme se pod širé nebe a spekulovali co asi bude dále, zda nalezneme legendární dveře a podzemní jezero. Kdo ví, snad někdy jindy.

Příběh se zakládá na skutečné události, která byla doplněna pravděpodobným vývojem kdyby se pokračovalo v průzkumu. Skutečný průzkum končil v prvním dómu po plazivé chodbě. V dnešní době je vchod do jeskynního systému uzavřen mříží a bez povolení báňského úřadu je nepřístupný.