Nevěrnice z hradu Buchlova nakonec trestu neunikla

Kdo jednou projížděl moravským Slováckem, nemohl si nevšimnout jeho výrazné dominanty, kopce Buchlov, na jehož samém vrcholku se rozkládá jeden z nejmohutnějších a taky nejstarších hradů u nás. Státní hrad Buchlov. Strategické místo, ze kterého jde vidět doslova široko daleko. Za jasného počasí prý až do samotné Vídně.

Zdroj: Mercy / CC BY-SA 3.0

Pohádka s temnou minulostí

Pokud hrad navštívíte a projdete hradní branou, ocitnete se v pohádce. Původní stavba je tak zachovalá, že máte pocit, jako byste se vrátili v čase o pár století zpět, a každou chvíli vás musí přijít  uvítat pravé hradní osazenstvo. Ovšem ne všude byly krásné princezny a veselí šaškové. Toto místo je opředeno nejednou mýtickou pověstí, a taky jednou nikdy neobjasněnou vraždou. Povídá se ledacos. Lidé žijící v okolí vědí prý o nočním dění na hradě svoje. A když se tak večer před hradní branou rozpovídají, tak máte chuť vzít nohy na ramena a utíkat pryč.

I když je Buchlov zcela jistě daleko starším hradem, než se uvádí, první zmínky o něm se datují až někdy do 13. století. Tehdy zde vládl purkrabí Protiva z Buchlova. Bylo to v době, kdy ještě neexistoval jmenný kalendář a lidé se pojmenovávali podle vlastností. Soudě podle jeho jména, to s tímto správcem hradu tehdy jednoduché moc neměli. I když dnes by se toto jméno taky hodilo na kde koho.

Zdroj: palickap / CC BY 3.0

Vražda kvůli milenci?

No nic, vraťme se zpět k dějinám. Protiva z Buchlova vládl hradu a královské lesy tehdy spravoval Albrecht ze Zdounek. V dalších letech a stoletích se na panství vystřídalo více než 20 vlastníků, kteří tam panovali více, či méně úspěšně, delší, či kratší čas. V tu dobu byly války, nesváry a dobývání hradů na denním pořádku. Buchlov nebyl výjimkou. Na rozdíl mnohých jiných pevností, tato nebyla nikdy v celé své historii dobyta. Jestli je to dílo temných sil, nebo tehdejších zdatných stavařů, to nikdo neví. V polovině 16. století přešla vlastnická práva na Jindřicha Prakšického ze Zástřizel a jeho ženu Kateřinu Rájeckou z Mírova. Jeho vláda však netrvala dlouho. V roce 1582 byl Jindřich Prakšický zabit při lovu zvěře na místě dodnes zvaném Smraďavka. Jednalo se o úkladnou vraždu, ale její okolnosti nebyly dodnes úplně objasněny. Prakšický byl prudké povahy a těch, kdo s ním měli nějaký konflikt, bylo více. Ruka zákona ukázala na jeho zbrojnoše, který se tehdy vydal na lov s ním. Ovšem lidé v podhradí na to měli jiný názor. Začalo se šeptat, že vražedkyní byla jeho žena Kateřina, která měla milostný poměr s Vilémem Zoubkem ze Zdětína a svého muže nesnášela. Přesto po jeho smrti chodila dlouho oblečená do černého a truchlila.

Zdroj: Jakub Hlavaty / CC BY-SA 2.0

Pokoj mrtvých

A jak se říká, že na každém šprochu je pravdy trochu, tak i zde se zřejmě šeptanda zakládala na skutečnosti. Šest let po Jindřichově smrti se jeho žena provdala za onoho Viléma Zoubka.  V pozemském životě zůstala nepotrestána za svůj zločin, ale po smrti na ni došlo. Údajně je na hradě Buchlově dodnes a už zase jako truchlící vdova. Černá paní. Lidé o její existenci vědí. Obývá jeden z tamních pokojů, pokoj mrtvých. Tato místnost dříve sloužila k vystavování zemřelých do doby pohřbu. Nyní je v něm vystavena egyptská mumie, která se dostala na Buchlov v roce 1828. U místa, kde leží mumie, je ve zdi temný výklenek, právě v něm je možný úkryt černé vdovy. Někdy se o půlnoci dveře pokoje otevírají a zjevuje se černá postava, která se vydává na pochůzku hradem. Její zjevení však prý přináší zlo.

Jedno je jisté. Před pár lety byli do tohoto pokoje pozvání psychotronici, kteří se zabývají měřením energie na mystických místech. Výsledek nikoho neuklidnil. Pokoj vyzařuje mimořádně silnou negativní energii.

Pravda, nebo mýtus?

Chcete se jít přesvědčit? Můžete...

Autor: Tereza Marková