Divadlo J. K. Tyla v Plzni s přilehlými městskými sady a Městskou besedou

Divadlo J. K. Tyla

Budova byla vystavěna podle návrhu architekta Antonína Balšánka v letech 1899-1902 nákladem jednoho milionu korun. Divadlo v sobě mísí prvky novorenesanční se secesními. O jeho výstavbu se zasloužil plzeňský stavitel F. Němec a o výzdobu této veřejné budovy se zasadili přední čeští malíři a sochaři. Projekt ocelových konstrukcí zpracovala mostárna plzeňské Škodovky, která konstrukce i zhotovila. Budova je umístěna hlavním průčelím úhlopříčně ke křižovatce Husovy a Klatovské ulice. V těsné blízkosti najdeme další významnou stavbu, kterou je synagoga.

Divadelní osově symetrická budova na přibližně obdélníkovém půdorysu je třemi dvojicemi schodišťových rizalitů rozčleněna na tři části. Na hlavní vstup navazuje vestibul a dvě proti sobě umístěná hlavní schodiště do foyer ve 2. podlaží. Nad foyer je plochá střecha, upravená jako terasa. Ve střední části budovy, kryté nízkou sedlovou střechou, je hlediště určené původně pro 1000 až 1150 diváků. Zadní části budovy dominuje kupole neckového tvaru. Nad zadní částí jeviště byla taneční síň krytá plochou střechou s terasou. Díky umístění budovy ve svahu mohla být v zadní části objektu vytvořena další dvě nadzemní podlaží v úrovni suterénu přední části. Ke střední části objektu z obou stran přiléhají terasy, na které navazuje parková úprava okolí.

Sochařská a plastická výzdoba je soustředěna zejména na hlavním průčelí. Průčelí po obou stranách završují velká alegorická sousoší Drama a Opera od Ladislava Šalouna. Okna ve 2. podlaží vyplňuje figurální plastická výzdoba Láska a Žárlivost od A. Procházky, Nadšení a Obětavost od S. Suchardy a Hrdinství a Osud od Fr. Stránského. V hlavním i obou bočních podlažích jsou nad okny 2. podlaží osazeny medailony význačných osobností umění od F. Rouse (Štěpánek, Tyl, Kollár, Bendl, Palla) a od V. Amorta (Hálek, Škroup, Smetana, Guldener, Jeřábek). Příjezd k hlavnímu portálu v průčelí je kryt balkonem, který je přístupný ze společenského salonu v 1. patře. 

Pokud chcete navštívit interiér divadla, máte dvě možnosti. Můžete si zakoupit vstupenky na některé z představení. K vidění je činohra, balet, muzikál či opera. Druhou možností je zajet do Plzně v den, kdy se koná komentovaná prohlídka divadelní budovy. Prohlídky se konají zhruba 10krát za rok, jejich přesné termíny naleznete na webových stránkách divadla. 

Městské okružní sady

Kousek od divadla najdete část plzeňských sadů. Jedná se konkrétně o Smetanovy a Kopeckého sady. Často nacházejí své využití v letních měsících, kdy se zde konají různé kulturní akce. Okružní městské sady jsou nedílnou součástí městské památkové rezervace a od roku 1958 se také pyšní titulem kulturní památky. 

Sady Kopeckého

Nesou jméno podle Martina Kopeckého, který v letech 1828-1850 působil v Plzni jako purkmistr. Kopecký stál u neúspěšného pokusu založit lázně u minerálního pramene na Lochotíně. Záměr vybudovat v Plzni lázně srovnatelné s lázeňskými městy severozápadních Čech sice nevyšel, zůstal po něm však park na Lochotíně a komplex lázeňských budov, z nichž jedna pak nesla jméno Síň přátelství (dnešní tzv. Pavilonek). Později se toto místo stalo oblíbeným cílem vycházek a plesů. Vzhledem k významu a velikosti plzeňských trhů, na něž se sjíždělo mnoho prodávajících i kupujících, bylo důležitým krokem zlepšení jejich organizace a veřejného pořádku. Tržiště bylo díky návrhu Kopeckého nově uspořádáno do pravidelných ulic tvořených dřevěnými boudami a stánky, které byly v noci osvětlené a hlídané.

Velkou pozornost věnoval také zlepšení hygienických podmínek a čistoty ve městě. Otevřené odpadní „rejnky“ nechal nahradit uzavřenými kanály, nařídil odstranění smetišť z příkopů a zavedení okapových svodů místo chrličů, které dosud odváděly vodu ze střech mnoha domů proudem na ulici. Zavedl také veřejné posluhy, kteří se měli starat i o čistotu náměstí. Urychlil také odstraňování městských hradeb a otevírání ulic města do nově vznikajícího prstence okružních sadů.

Za jeho působení byla vybudována nemocnice, za podpory mnoha dobrodinců a pod záštitou místodržitele hraběte Chotka otevřena dětská opatrovna pro předškolní děti námezdně pracujících rodičů a v roce 1843 byla otevřena nová budova pro hlavní školu v dnešních Kopeckého sadech (dnes konzervatoř). Byl také dobudován systém silnic. Kopecký kromě toho podporoval myšlenku vzniku železnice z Prahy přes Plzeň, inicioval prý rovněž založení porcelánky na Lochotíně a vytvoření Měšťanského pivovaru.

Tohoto významného purkmistra v parku připomíná jeho socha. Na podstavci stojí: ,,Martinu Kopeckému, zasloužilému měšťanostovi, svému zvelebiteli a ozdobiteli města věnuje vděčná Plzeň". Vedle sochy je také menší fontána, historická meteorologická věž a plno zeleně. 

Smetanovy sady

Pojmenovány jsou po Josefu Františku Smetanovi, přírodopisci, historikovi, doktoru filozofie, profesoru plzeňského gymnázia. Josef František Smetana byl autorem první česky psané knihy o astronomii a popularizátorem astronomie v době národního obrození. Stal se klíčovou osobností politického, kulturního i vědeckého života českého národního obrození v Plzni. Parku dominuje právě socha J. F. Smetany.

Po zasypání městských příkopů na začátku 19. století tu vznikla arciděkanská zahrada. V roce 1811 byla přeměněna na vojenské cvičiště. Následně však císař František I. při své návštěvě nařídil městu, aby zde zřídilo botanickou zahradu gymnázia. Roku 1846 zde se svolením arcivévody Štěpána vzniklo Štěpánovo náměstí a zahrada gymnázia byla zrušena. Za radního Kleissla kolem roku 1861 byly založeny tzv. zahrádkové sady s ploty. V místech dnešního divadla J. K. Tyla byl 27. května 1880 poprvé spuštěn vodopád. Později tu vznikl i okrasný rybníček. Kromě pomníku J. F. Smetany v parku stojí také pomník J. K. Tyla z 2. poloviny 20. století.

Měšťanská beseda

Historicky významnou budovou, která se nachází u Kopeckého sadů a jistě byste ji neměli opomenout při procházce sady, je Měšťanská beseda. Stavba byla dokončena roku 1901. Architektem novorenesanční budovy je Alois Čenský. Měšťanská beseda s několika společenskými sály a salonky, Kinem Beseda, Divadélkem JoNáš a proslulou secesní kavárnou je jedno z nejvýznamnějších společensko-kulturních center v Plzni. Jedná se o třípodlažní budovu na obdélníkovém půdorysu zasahující hluboko do vnitrobloku, která je umístěna v souvislé zástavbě jižní strany Kopeckého sadů.

Měšťanská beseda nebyl původně název budovy, ale název spolku plzeňských měšťanů. Spolek se ke konci 19. století rozhodl postavit prostornější a reprezentativnější budovu pro svou činnost. Vítězný návrh budovy od Aloise Čenského byl vybrán ve veřejné soutěži. Samotná stavba Měšťanské besedy začala v roce 1900 a již v roce 1901 byla otevřena veřejnosti, aby se rázem stala centrem kultury. Spolek vlastnil budovu až do svého zániku v roce 1950.

Měšťanská beseda hrála významnou roli např. během událostí spojených s vyhlašováním samostatného státu v roce 1918. Již od září zde hrálo loutkové Feriální divadlo. Po prohlášení samostatnosti se zde také konaly porady plzeňského Národního výboru. Během 2. světové války byla budova svědkem smutnějších událostí, např. v lednu 1945 byla v budově prováděna evidence mužů povolaných na zákopové práce do polského Těšína. Mezi významné návštěvníky budovy patří T. G. Masaryk, F. Křižík, K. Klostermann, F. X. Šalda a další.

 

Použité zdroje:

Galerie