Hruboskalské město je plné pověstí aneb Proč se skále začalo říkat Čertova ruka
3. prosinec 2019 | Jana Dvořáková 2.2 min | Zajímavosti
Již od prvního okamžiku, kdy vstoupíte do hruboskalského skalního města, na vás dýchne jeho nezaměnitelná atmosféra. Na našem území není mnoho míst, kde by vás obklopovaly do nebe se tyčící skalní věže.
Historie
Soutěsky jsou na krok úzké, ale přitom několik desítek metrů vysoké. Obloha je tak doslova zarámovaná pískovcovými útvary. Tyto skály zde stojí od pravěku, lidé je obývali již před tisíci lety a během středověku zde vzniklo také několik hradů.
Hrady a zámky
Kromě Valdštejna jsou bohužel zaniklé, ale jejich ruiny pamatují zašlé časy a připomínají dávné příběhy. Perlou skalního města i celé oblasti je bezpochyby hruboskalský zámek. I on pochází z dob dávno před tím, než získal svou renesanční a nakonec novogotickou podobu. Byl původně typickým skalním hradem zasazeným do bizarních skal, které přímo vybízejí k vyprávění pověstí, jež se zde měly v nedávných dobách odehrát.
Pověst
Jedna z nich vypráví příběh o hradním pánu a čertu. Dodnes důkaz pravdivosti tohoto příběhu ční nedaleko Hrubé Skály, jedná se o skalní útvar pojmenovaný Čertova ruka. Můžete si ji dobře prohlédnout z vyhlídky Na Kapelu či U Lvíčka, ale i ze dna skalního údolí.
Hradní pán, který se před pěti sty lety také vydal do tehdy pustého skalního města, vyšel prý až v podvečer jednoho teplého letního dne, ne však po hřebeni, ale přímo dolů mezi skály, kam se již snášela noc. Bludná světélka, jak už tomu bývá, vedla pána hlouběji a hlouběji do skalního města, až mezi skalami spatřil oheň a u něj sedící postavu. Došel až k ohni. Jaké však překvapení bylo, když zjistil, že se do plamenů dívá sám pekelník.
Odejít již bylo pozdě, pán si tedy dodal odvahy a přisedl. Čert beze slova rozdal karty a vyzval hosta ke hře. Pán se čertovi vzepřít bál, vzal tedy karty a začali hrát. Jakmile čert neměl zhola nic, hráli o lidskou duši nebo volnost. Pán vyhrál i tentokrát.
Když čert viděl, že je v koncích, velmi se rozzlobil, začal létat od skály ke skále, blesky a hromy létaly kolem, některé skály popadaly a do jedné pak čert zaťal drápy a vztekle uletěl do pekel. Když začalo svítat, pán se vrátil na hrad a podělil se o svůj příběh se svými přáteli. Od této chvíle se skále začalo říkat Čertova Ruka.
Autor: Jana Dvořáková
