Hrad Houska, místo plné strachu a tajemna
14. leden 2020 | Tereza Marková 6 min
Zámecký vrch v hlubinách Kokořínských lesů kde stojí hrad Houska. Místo, jež je opředeno tolika tajemnými a hrůzostrašnými historkami, že se to nedá ani spočítat. Ale jak se říká: „kdo se bojí, nesmí do lesa“, a tak se na to „strašidelno“ podívejme hezky zblízka.
Wikipedie nám říká, že „hrad Houska je renesančně přestavěný raně gotický hrad“ – a tady to už začíná. Strašidelné hrady bývaly vždy gotické, a vždy byly později přetvořeny do jiných slohů. To by taky odpovídalo i tvrzení Wikipedie, že byl postaven ve 13. století.
Vchod do hradního areálu
Kraj nikoho
Kronika česká, sestavena Václavem Hájkem z Libočan, ale praví, že vše začalo mnohem dříve, již ve století devátém. Přesněji, že zakladatelem hradu byl vévoda Slavibor, otec sv. Ludmily. Původně měla stavba stát na samém vrcholku pahorku, ale protože špička kopce měla podivné podloží, bylo rozhodnuto, že se stavba posune o kousek níž. Zvláštní ale nebylo jen podloží, ale celé místo. Bylo opuštěné, hustě zalesněné, tmavé, nevlídné, bez silnic či kupeckých stezek, bez vody…..prostě jakoby tu ani nežili lidé.
Kříž ve skalním výklenku pod Houskou - copak skrývá podzemí?
Hrad vrostlý do skály
Jenže slovo vévody je zkrátka slovo vévody, a tak roku 878 bylo pod vrškem kopce vystaveno hradiště, které Slavibor věnoval svému synovi Houskovi. Jenže mladý Houska se z toho dlouho neradoval. Stalo se totiž něco nezvyklého. Jednoho dne skála nad pevností pukla a z pukliny začali vystupovat zlé běsy, přízraky, démoni a duchové. Celý kraj smrděl sírou, lidé měli strach vycházet ven a tak se stalo, že jednoho dne hradiště zcela osiřelo. Na dlouhá, předlouhá léta.
Psal se přibližně rok 1270, nastalo období rané gotiky a král Přemysl Otakar II. nechává původní hradiště přebudovat na hrad.
Hradní kaple zevnitř
Bezedná studna
Ale vraťme se ještě na chvíli k oné „záhadné“ puklině ve skále. Pověst říká, že to byla bezedná studna, kterou tato ďábelská cháska procházela sem a tam. Lidé, chtíc zbavit se těch zloduchů, začali studnu zasypávat kamením. Jenže marně. Otvor spolykal kamenů tolik, že by to stačilo na stavbu celého hradu, a průlom tam pořád byl. Rozhodlo se tedy jinak. Bude zakrytý kamennými deskami a na těchto deskách „pro jistotu“ bude ještě postavena trojcípá kaplička. A tak se taky stalo. Rozměrově nevelká kaplička dokázala odolat staletím a stojí dodnes. Co se pod ní ukrývá, už asi nezjistíme, ale pokud byste se do těchto míst chtěli podívat, vězte, že kaple nese jméno „Luňákova kaplička“, a nachází se asi 400 metrů od Housky.
Luňákova kaplička střežící už staletí místo tajemné místo
Ďáblův kámen
To, že toto místo čerty opravdu zavánělo, dokazuje i fakt, že kousek pod hradem, u staré myslivny, je místo, kterému domorodci říkají „U ďáblova kamene“. Tady na skále je dodnes vidět otisk čertovského řetězu a kopyta z doby, kdy taky odpočíval čert nesoucí do pekla příliš tlustého sedláka.
Obranný systém hlídal „něco“ vevnitř
Záhada hradu pokračuje bližším prozkoumáním architektonické stránky stavby. Obranné systémy takových budov vždy směřují ven. Zde ovšem ne! Tady obranný systém hlídá „něco“, co mohlo přijít jedině zevnitř. Že by „něco“, co se nikdy nesmělo ven dostat? Pekelníky nebo snad jinou civilizaci, která svým zjevem čerty jen připomínala?
V hustě zalesněném Zámeckém vrchu se skrývá hrad s nevalnou pověstí (vpravo)
Postava bez tváře
Místní lidé tvrdí, že se v okolí Housky často pohybuje postava v dlouhé, černé, mnišské kápi. Tato postava nemá obličej, a přesto sleduje všechny troufalce, kteří by chtěli hrad navštívit v noci či na něm dokonce přenocovat.
Hradní nádvoří s vnitřním ochranným systémem
Sídlo vévodů i princezen, rezidence i nevěstinec
Vlastníků hradů byla celá řádka. Kromě výše jmenovaných, můžeme ještě zmínit pány z Dubé, Jana ze Smiřic, rod Valdštejnů nebo Kouniců, princeznu a dědičnou kněžnu Anežku Hohenlohe či hraběnku Andrássy.
V roce 1924 koupil hrad československý průmyslník Josef Šimonek, který jej opravil, a až do vypuknutí II. světové války užíval jako letní sídlo rodiny. Vzhledem k tomu, že se Houska nacházela v tehdejších Sudetech, bylo její využití za války výhradně nacistickou záležitostí. Hrad dostal krycí jméno Burgund II a sloužil jednak jako uložiště židovských knih a taky jako nevěstinec pro německé vojáky.
Po osvobození sloužil hrad archivu Národní knihovny ČR a později se v něm plánovalo zřízení sanatoria. K tomuto účelu bylo potřeba vody a tak se udělal pokusný vrt do skály. Voda tam byla jenže ….. byla silně radioaktivní. Taky vás hned napadla spojitost s pekelníky? Kdo ví?
Důvod ovšem může být i ten, že se nedaleko Housky těžíval uran, jehož radioaktivita se mohla do podzemních vod dostat.
Jen pro silné nátury
Po sametové revoluci byl hrad vrácen rodině Šimonkově a úplně poprvé v celé jeho bohaté historii, byl v roce 1999 zpřístupněn veřejnosti. Pro některé lidi jde o zcela běžnou záležitost, ale je hodně takových, kteří udávají nevysvětlitelné věci i dnes. Dokonce i sám kastelán potvrzuje, že nevolnost a mdloby návštěvníků nejsou žádnou výjimkou a do některých částí hradu prý odmítají vstoupit psi. Stejně tak je nemožné pořídit si tam hezkou fotografii nebo video. Nějaká magie zřejmě opravdu na hradě působí a možná nikdy nebude vysvětlena.
Tak tedy vítejte u brány pekelné!
Autor: Tereza Marková
