Kamikadze: Božský vítr, který měl zvrátit vývoj války

O božském větru se začalo mezi Japonci mluvit ve 13. století. Doslova zázrak je totiž hned dvakrát zachránil před nájezdy Mongolů. Ve chvíli, kdy se ostrovní obyvatelé připravovali na nejhorší, silný vítr rozprášil invazní flotilu. Nájezdníci tak neměli možnost se k útoku na Japonce dostat. Tehdy Japonci začali tomuto přírodními jevu říkat kamikaze, což česky znamená božský vítr.

Dnes pod tímto pojmem známe spíše sebevražedné piloty, kteří svým posledním činem ničí a zabíjejí. Přestože je jeho původní význam zcela jiný, málokdo si při slovu kamikaze vybaví spojení s počasím. 

Život obětují mladí a nezkušení

Psal se rok 1944 a válku v Tichomoří výrazně vyhrávala americká strana se svými spojenci. Přestože v prvních měsících se jednalo spíše o japonské úspěchy, ta doba se stala dávnou minulostí. To se samozřejmě snažilo Japonsko změnit a dostat se zpět do sedla. Podle většiny zdrojů přišel se sebevražednými útoky kamikaze původně japonský kapitán Motoharu Okamura, a to konkrétně v červnu 1944.

Jeho nápad byl zrealizován, v srpnu byla na Taiwanu zřízena výcviková základna pro budoucí sebevražedné letce. Samozřejmě se jednalo o program zahrnující především mladé a nezkušené piloty s minimálním přínosem pro armádu, kteří mohli být podle velení obětováni, zatímco starší zkušení vojáci či veteráni byli pro své lety získané zkušenosti ceněni.

Commons.wikimedia.org

Poprvé do akce

13. září 1944. Právě tento den se stal významným pro první dvojici letounů, která odstartovala s jediným cílem – poprvé využít výcvikový program a uskutečnit útok kamikaze. Spojenecké vojenské záznamy této doby ovšem o žádné podobné události nehovoří. Je proto pravděpodobné, že letouny nenašly žádný cíl. Co se s nimi nakonec stalo, je otevřenou otázkou.

Další útok datujeme na 14. října 1944, kdy japonský letoun poškodil americký lehký křižník USS Reno. Není ovšem zcela známo, zda se jednalo o nehodu, nebo skutečně o pilota kamikaze. 

První oficiální kamikaze útok se odehrál během bitvy v zálivu Leyte. Cílem pilotů kamikaze se stal například australský těžký křižník HMAS Australia, malé americké eskortní letadlové lodě USS Kitkun Bay, USS White Plains, USS Kalinin Bay a USS Fanshaw Bay či velké doprovodné nosiče USS St. Lo (tu útok dokonce potopil), USS Sangamon, USS Suwannee a USS Santee. Útoky zaznamenaly vysokou úspěšnost. Pět lodí bylo zcela potopeno a na třicet pět středně či velmi těžce poškozeno.

Invaze do Okinawy

S touto invazí se pojí nejslavnější kamikaze útoky všech dob. Jedná se dokonce o stovky útoků ze strany Japonska na lodě invazní flotily. Přesto se během náletů nepodařilo potopit ani jedinou bitevní loď. Proto o nejúspěšnějším kamikaze útoku mluvíme v případě poškození letadlové lodi USS Bunker Hill.

Útokům se mezi lety 1944–1945 nevyhnuly ani britské letadlové lodě. Ty však byly značně odolnější. Kamikaze sebevražedné nálety pokračovaly až do konce války. 15. srpna 1945, těsně po oznámení japonské kapitulace, provedl jeden z posledních náletů kontraadmirál Matome Ugaki.

Celkově hovoříme až o třech tisících útoků, které potopily nebo nějakým způsobem poškodily až sedmdesát spojeneckých plavidel. Strategie na jednu stranu docílila jistých výsledků, na druhou stranu ale přinesla vysoký počet lidských obětí na straně Japonska a vedla dokonce až ke kritickému nedostatku pilotů. 

Sdílet

Mohlo by vás zajímat