Zámeček Château de Sceaux nedaleko Paříže
3. duben 2026 | Dana Kaiserová 5.1 min | Cestování
Menší sídlo ministra financi Colberta nedaleko Paříže s rozlehlým parkem se nápadně podobá zahradám u zámku Versailles. Není to náhoda, mají společného architekta. V parku u Château de Sceaux najdete plno krásných soch, velkou vodní plochu a fontány, dokonce celou kaskádu fontán.
Chateau de Sceaux
Honosné venkovní sídlo v městečku Sceaux bylo postaveno pro Jeana Baptistu Colberta, který byl ministrem krále Ludvíka XIV. Proslavil se zejména díky prosazování politiky ,,collbertismu", jehož principem bylo upřednostňování vývozu z Francie před dovozem do země. Colbert se obrátil na přední královské architekty a řemeslníky, aby navrhli sídlo hodné jeho postavení, zejména na bratry architekty Clauda a Charlese Perraulta a Antoina Lepautra a na předního malíře Charlese Le Bruna.
Jean-Baptiste Colbert zdědil Sceaux v roce 1683. Zdejší oranžerie byla slavnostně otevřena králem Ludvíkem XIV. v roce 1685. Sceaux bylo v roce 1699 prodáno Ludvíkovu nemanželskému synovi, Ludvíkovi Augustovi, vévodovi z Maine. Jeho manželka Anna z něj v prvních desetiletích osmnáctého století udělala místo pro svůj salon. Slavnosti hudby, opery a baletu se zde konaly každé dva týdny pod vedením Jeana-Josepha Moureta a přitahovaly nejlepší francouzské hudebníky. Salón ve Sceaux přilákal i mladého básníka Voltaira, který zámek navštěvoval.
Během francouzské revoluce bylo sídlo zkonfiskováno, jeho vybavení prodáno ve prospěch národa. Sídlo koupil M. Lecomte, obchodník ze Saint-Malo. Za konzulátu byl původní zámek zbourán, ale pavilon Aurore, oranžerie, stáje a hospodářské budovy byly zachovány.
Panství nakonec zdědil vévoda z Trévise, ten se pustil do obnovy parku, pavilonu a oranžerie. Zahrady byly obnoveny, partery a štěrk byly z velké části nahrazeny udržovanými trávníky. V letech 1856-1862 byl postaven současný menší zámek z cihel s kamennými bosážemi, navržený tak, aby evokoval styl Ludvíka XIII. Ve 20. letech 20. století byl park zpřístupněn veřejnosti. V okolí se rozrůstalo město Sceaux. Od roku 2010 sídlí v zámecké budově muzeum, které obsahuje jednu z největších sbírek děl malířů Pařížské školy.
Francouzská vojska panství obsadila v roce 1914. V roce 1923 zvažovala dědička markýze de Trévise prodej tohoto panství, které si nedokázala udržet. Jean-Baptiste Bergeret de Frouville, starosta Sceaux v letech 1919 až 1925, panství zachránil tím, že přesvědčil generální radu departmentu Seina, aby jej získala. V roce 1971 se panství stalo majetkem departmentu Hauts-de-Seine.
Byla zahájena rozsáhlá obnova panství. Restaurátorské práce začaly v roce 1928 pod vedením architekta Léona Azémy. Současná podoba parku do značné míry odráží půdorys, který zamýšlel Le Nôtre, významný architekt. Celkový přístup je věrný klasicismu, i když detaily svou jednoduchostí, ne bez určité suchosti, odhalují provedení ve 30. letech 20. století. Tento přístup také umožnil omezit náklady na údržbu. Restaurátorské práce byly dokončeny až v 70. letech 20. století.
Některé významné pozůstatky připomínají původní podobu sídla z dob Colberta a jeho syna. Vstupní bránu rámují strážní budky zakončené zvířaty od Jeana-Baptisty Théodona, které jsou alegorií ctností: jednorožec s drakem symbolizují čistotu a nezištnost, zatímco doga, která chytá vlka pod krkem, představuje věrnost. V zahradě, za hospodářskými budovami, se nachází Pavilon úsvitu, zakončený kupolí, na které Charles Le Brun namaloval ,,Úsvit honící noc" a je vyzdoben obrazy Nicolase Delobela. Kromě již zmíněné oranžerie můžeme zmínit také čestný vchod se dvěma kamennými strážnicemi a hospodářskými budovami.
Nedaleko zámečku byla u příležitosti výstavy Île-de-France-Brabant instalována skupina čtyř podrobených národů (Císařství, Holandska, Španělska a Braniborska) od Martina Desjardinse, která doprovází pěší sochu Ludvíka XIV. z Place des Victoires v Paříži. Na konci parku byla v roce 1932 znovu sestavena fasáda hannoverského pavilonu, postaveného v letech 1758 až 1760 architektem Jeanem-Michelem Chevotetem v zahradách hotelu vévody de Richelieu na ulici Neuve-Saint-Augustin. V roce 2021 došlo k výstavbě lávky pro pěší přes kanál Octagon, podobné stavbě ze 17. století.
Park de Sceaux
Park je klidným místem vhodným k relaxaci. Mnozí místní obyvatelé jej využívají k běhání. Za příznivého počasí se to zde běžci jen hemží, ale nemusíte mít obavu z přeplněného prostoru, park je dost velký a návštěvníci se zde rozprostřou. Rozhodně se nejedná o turisticky vytížené místo, což je velkou výhodou zámečku a jeho zahrad. Návštěvníci zde mají klid, nachází se tu plno laviček a na okraji parku také občerstvení. Pro pejskaře jsou zde vyhrazena ,,canis" místa, což jsou části parku v zalesněné oblasti, které jsou obehnány plotem, aby zde mohli čtyřnozí kamarádi volně pobíhat, aniž by se ztratili.
Park se rozprostírá na rozloze 181 hektarů. Jeho návrhářem byl slavný André Le Nôtre, proslulý zahradník krále Ludvíka XIV., který byl zodpovědný také například za zahrady na zámku Versailles. Dnes zde můžete trávit na slunci klidné chvíle, odpočívat v zahradách nebo se uchýlit do stínu lesů, případně se projít podél kanálu Grand Canal, lemovaného topoly. V jarních měsících je toto místo obzvláště kouzelným. Rozkvétají zde japonské třešně, které zbarvují výhled růžovými okvětními lístky. Je to magická podívaná, kterou si nesmíte nechat ujít, zvláště když se v Parc de Sceaux slaví také svátek rozkvetlých třešní Hanami. V parku je k obdivování velké množství soch.
Použité zdroje:
- https://en.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%A2teau_de_Sceaux
- https://www.sortiraparis.com/cs/co-navstivit-v-parizi/prochazky/articles/248348-parc-du-domaine-de-sceaux-a-jeho-zamek-historie-a-program
- https://fr.wikipedia.org/wiki/Parc_de_Sceaux
