„Dále od hradu dále“ aneb jak to měli na Kosti s odpadem
1. listopad 2018 | VLADIMÍRA ROZMANOVÁ 2 min
Okolo hradů se ve středověku chodit nevyplatilo. Mohly vás zalít splašky z kuchyně, v horším případně z toalety.
Jeden z našich nejkrásnějších a nejzachovalejších gotických hradů u nás - Kost – leží uprostřed romantické přírody Českého ráje a jeho okolí vybízí k příjemným procházkám. To však neplatilo za časů, kdy jeho zdi obývali urození páni a šlechticové. Tehdy to okolo hradu nevábně zapáchalo. A když jste neměli štěstí, odpad z kuchyně vám přistál přímo na hlavě.
Přibližně na konci 17. století byla na hradě Kost vybudována černá kuchyně. Vařívalo se tu výhradně na kamnech, do kterých se přikládalo shora. Ze spodních dvířek se pouze vybíral popel. Celá místnost tak získala typickou tmavou barvu od všudypřítomného kouře. Veškerý odpad z jídla včetně zbytků nebo popel z kamen pak končil nikoli ve výlevce, ale v rybníku nebo na cestě pod hradem. Jak se můžete dovědět během prohlídky, legendární zvolání: „dále od hradu dále, ať se nestane neštěstí nenadálé“, se používalo právě ve chvíli, kdy se hospodyně chystala odpad vypustit rovnou do podhradí. Traduje se však, že většinou škodolibý personál hradu počkal právě na vhodnou chvíli, kdy kolem kráčel nic netušící kolemjdoucí.
Dříve Kost obklopovaly rybníky ze všech tří stran. Bílý a Černý se zachovaly dodnes, Labutí postupem času zanikl. Hrály velmi významnou strategickou úlohu při obraně hradu. Při otevření všech hrází se okolí hradu zatopilo a stalo se tak nepřístupné pro dobyvatele. Kromě této funkce však sloužily také jako nádrže pro splašky z kuchyně.
Odkud se vzala nadávka prevít
Nebezpečí číhalo na návštěvníky hradu i v případě, že se v nesprávnou chvíli ocitli pod prevétem, neboli středověkou toaletou. Najdeme ji na středověkých obydlích včetně Kosti. Jednalo se většinou o malé arkýře opatřené kamennou sedačkou s otvorem. Z něho padaly výkaly přímo ven z budovy nejčastěji do hradního příkopu. Ze slova prevét vznikla i nadávka prevít označující člověka s nečestnými úmysly. Od průvodců na některých hradech a zámcích se možná dozvíte, že se prevétu lidově říkávalo „výsernice“. Vzhledem k tomu, že v dobové literatuře ani českých slovnících do druhé poloviny 20. století se podobný výraz nevyskytuje, jedná se s největší pravděpodobností o neologismus sloužící pro pobavení návštěvníků památek.
