Palác Louvre na pravém břehu řeky Seiny v Paříži

Muzeum Louvre

Palác Louvre je v současné době využíván jako muzeum, nicméně ne vždy tomu tak bylo. Muzeum zde bylo otevřeno v roce 1793. Původně se jednalo o obranný hrad, který později sloužil několika vládním funkcím, včetně občasného využití jako královská rezidence mezi 14. a 18. stoletím. Ačkoli tato oblast podél Seiny byla osídlena po tisíce let, historie Louvru začíná kolem roku 1190, kdy byl Louvre poprvé postaven jako hrad bránící západní stranu Paříže.

Palác Louvre Autor: © Dana Kaiserová 9/2025

Nejstarší částí Louvru, která se dodnes dochovala je honosné křídlo Lescot, které pochází z konce 40. let 16. století, kdy František I. zahájil nahrazování značně rozšířeného středověkého hradu novým stylem inspirovaným klasickou antikou a italskou renesanční architekturou. Většina částí současné budovy byla postavena v 17. a 19. století. Na konci 20. století byly rozšířeny galerijní prostory, mimo jiné došlo také k přidání pyramidy v Louvru na nádvoří Cour Napoleon. 

Po více než tři staletí byla historie a design Louvru úzce spjata s historií a vizuální podobou Tuilerijského paláce, který stál západně od Louvru a byl postaven královnou Kateřinou Medicejskou v roce 1564. Jeho hlavní blok byl nakonec zbořen v roce 1883. Louvre a Tuilerijský palác se fyzicky propojily v rámci projektu zvaného „Grand Design“, jehož součástí byl na počátku 17. století dokončen Pavillon de Flore. Pavillon de Flore a Pavillon de Marsan, které dříve označovaly jižní a severní konec Tuilerijského paláce, jsou nyní považovány za součást Louvru.

Socha na nádvoří v Louvru Autor: © Dana Kaiserová 9/2025

V muzeu je na 60 000 čtverečných metrech k vidění kolem 35 000 uměleckých děl. Muzeum se nachází v pěti patrech. Obdivovat zde můžete například řecké a římské antické sbírky, francouzské malířství od 15. do 19. století a italské renesanční malířství. K ikonickým obrazům, které se v Louvru nachází patří samozřejmě da Vinciho Mona Lisa, dále Rudolf II. jako Vertumnus od Giuseppe Arcimbolda nebo obraz s názvem Svoboda vede lid na barikády autora Eugena Delacroix. 

Pyramida

Velká prosklená pyramida na nádvoří Louvre slouží jako hlavní vstup do muzea. Stavba byla dokončena roku 1989, autorem je architekt Ieoh Ming Pei z New Yorku, který ji vytvořil na objednávku francouzského prezidenta Mitterranda. Její otevření proběhlo u příležitosti 200. výročí Velké francouzské revoluce.

Pyramida má čtvercovou základnu s hranou o délce 35 metrů a výšku 20,6 metrů. Pyramida, stejně jako rozlehlá podzemní vstupní hala pod ní, vznikly z kapacitních důvodů. Původní hlavní vchod do muzea v bočním křídle již nedostačoval množství každodenních návštěvníků. Pyramida zastřešuje podzemní prostor a zajišťuje jeho přirozené osvětlení. V prostoru pod pyramidou se nacházejí pokladny, informační přepážky, tři vstupy do křídel paláce se samotnými výstavními prostory a průchod do dalších podzemních částí, kde jsou obchody, stanice metra a podzemní parkoviště. Tímto konceptem se inspirovalo později i několik jiných muzeí, např. Muzeum vědy a průmyslu v Chicagu.

Pyramidy v Louvru Autor: © Dana Kaiserová 9/2025

Stavba pyramidy se zprvu setkala s částečným odporem pro svůj futuristický vzhled, který je kontrastem k architektuře paláce Louvre. Vzhledem k rozměrům pyramidy, které nepřesahují historickou budovu, nejde o narušení celistvého historického vzhledu objektu. Pyramida si získala své příznivce. Mnoho návštěvníků se snaží o pořízení unikátní fotografie, která má budit dojem, že turista drží pyramidu za její vrchol.

Již během stavby v 80. letech se ve městě tradovala pověst, že pyramida je vytvořena z 666 skleněných tabulek. Po dokončení stavby vedení muzea tuto fámu vyvrátilo a uvedlo, že pyramida se skládá z 673 tabulek (603 kosočtverců a 70 trojúhelníků). Mýtus znovu ožil v roce 2003, kdy spisovatel Dan Brown informaci o 666 tabulkách uvedl ve svém díle Šifra mistra Leonarda.

Zahrady

Tuilerijské zahrady rozkládající se na východní straně Louvru dostali své pojmenování podle zbořeného Tuilerijského paláce. Jedná se o veřejný park o rozloze 28 hektarů, který je spolu s Louvrem zapsán mezi historické památky Francie.

Zahrady byly založeny v roce 1564 při stavbě zmíněného Tuilerijského paláce. Ten byl postaven pro francouzskou královnu Kateřinu Medicejskou, která měla italský původ, proto byly zahrady vytvořeny ve stylu italské renesance. Za vlády Ludvíka XIV. došlo na pokyn ministra Colberta k přebudování zahrad. Roku 1783 ze zahrady vzlétl s lidmi první balón plněný plynem, na což upomíná pamětní deska u vstupu do zahrady a model balónu. Během Velké francouzské revoluce došlo k pustošení zahrad.

Socha lva v zahradách u bazénku Autor: © Dana Kaiserová 9/2025

V době letních olympijských her v roce 1900 zde probíhaly soutěže v šermu. Za druhé světové války došlo k využití zahrady na na pěstování zeleniny kvůli nedostatku dodávek potravin během okupace. V rámci přestavby Muzea Louvre za vlády prezidenta Françoise Mitterranda byly zahrady obnoveny do stavu, který se co nejvíce podobá jejich původnímu vzhledu známému ze 17. století.

V západní části parku se nachází bývalá oranžérie s míčovnou z poloviny 19. století. V bývalé oranžérii dnes sídlí muzeum vystavující díla malířů impresionismu a postimpresionismu. V míčovně je k vidění několik děl moderního umění. V samotné zahradě jsou umístěna další umělecká díla. Ve východní části zahrady se nachází množství soch sochaře Aristida Maillola. Dále jsou zde sochy zvířat od Auguste Caïna.

Balón v zahradách Autor: © Dana Kaiserová 9/2025

Počínaje rokem 1998, začala být do zahrad instalována moderní sochařská díla umělců jako Auguste Rodin, Henry Moore, Roy Lichtenstein, Tony Cragg, Jean Dubuffet, Alain Kirili, Stephen Martin či Giuseppe Penone. Rovněž zde probíhají dočasné výstavy. V celém parku jsou volně k dispozici židle. Uprostřed parku se nalézá malý bazén, druhý se nachází poblíž Arc de Triomphe du Carrousel, kde je možný i pronájem miniaturních plachetnic pro děti.

Použité zdroje: