Putování Švýcarskem: obdivujeme další krásy Lucernu
4. březen 2026 | Dana Kaiserová 7.4 min | Cestování
Lucern je proslavený zejména svými dřevěnými mosty, o nichž jsme již psali. Zajímavou historii má také budova nádraží. Při pohledu na město upoutají naši pozornost katolické kostely - svatého Leodegara a Františka Xaverského. Pro obdivovatele moderní architektury je zde velké kulturní a kongresové centrum.
Vlakové nádraží
Lucernské vlakové nádraží je hlavní vlakové nádraží ve městě Lucern. Stanice byla otevřena v roce 1859, je třetí nejrušnější stanicí ve Švýcarsku. Kromě vnitrostátní dálkové dopravy a mezinárodních spojení do Milána je stanice uzlem lucernské S-Bahn, městské a regionální autobusové dopravy. Vlakové nádraží stojí v lucernské čtvrti Neustadt, poblíž břehů Lucernského jezera. Před budovou se nachází Bahnhofplatz (Nádražní náměstí) se starým vchodem do nádraží z roku 1896.
Úplně původní budova železniční stanice byla jednopatrová dřevěná stavba postavená podle plánů architekta Ludwiga Maringa. V roce 1864, se zahájením přímého provozu na trati Curych–Zug–Lucern, byl Lucern přímo propojen s Curychem.
Do roku 1896 byla podle plánů Hanse Wilhelma Auera postavena nová budova nádraží. Nápadná, přes 40 metrů vysoká kopule, byla tehdy považována za kontroverzní, protože se zde měly konat bohoslužby. Tato druhá budova lucernské stanice brzy dosáhla svých kapacitních limitů, proto bylo na rok 1914 plánováno její rozšíření. K tomu však již nedošlo z důvodu vypuknutí první světové války. Stanice byla elektrifikována v roce 1922. Mezi lety 1922 a 1926 byla stanice kvůli velkému nárůstu dopravy po první světové válce rozšířena výstavbou východního křídla.
V únoru 1971 budova stanice téměř celá vyhořela. Charakteristická skleněná kopule se zřítila. Požár vypukl kolem 8. hodiny ranní a byl zcela uhašen až pozdě večer. Příčina požáru nebyla nikdy definitivně stanovena. Za nejpravděpodobnější příčinu se považuje hořák použitý při svářečských pracích na střeše stanice. Při požáru naštěstí nikdo nezemřel. Po úklidových pracích byl provoz stanice obnoven následující den. Byly postaveny dočasné stavby, které nahradily vyhořelé části budovy.
Zajímavostí je, že tehdy stály na nádraží nákladní vlaky převážející cukr. Vlaky začaly hořet a cukr se vysokou teplotou proměňoval v karamel. Údajně po celém Lucernu byla tehdy cítit karamelová vůně.
Po požáru vyvstala otázka, zda by měla být stará budova stanice přestavěna, nebo nahrazena novou stavbou. Nakonec byla většina ohořelých původních částí nádraží stržena. Dodnes se dochoval pouze vstupní portál zdobený sousoším.
V roce 1985 byla uvedena do provozu většina dílčích služeb, včetně pošty, energetického centra či podchodu pro pěší. Ve stejném roce byla zbourána stará budova vstupní haly a zahájena výstavba nové nádražní haly. Nová hala byla oficiálně otevřena 5. února 1991 v 9:03, přesně 20 let poté, co v den požáru přestaly tikat hodiny na stanici.
Kostel svatého Leodegara
Jedná se o římskokatolický kostel, který byl postaven po částech v letech 1633 až 1639 na základech původní římské baziliky, jejíž stavba byla započata v roce 735 a která v roce 1633 vyhořela. Tento kostel byl jedním z mála, které byly postaveny na sever od Alp v průběhu třicetileté války. Zároveň byl jedním z největších a bohatě zdobených kostelů období pozdní renesance ve Švýcarsku.
Jak již bylo zmíněno, v 8. století již na místě dnešního kostela, který daroval Pipin Krátký, stálo opatství zasvěcené svatému Mořici, tehdy známé jako Monastarium Luciaria. Ve 12. století bylo opatství pod jurisdikcí opatství Murbach, jehož patronem byl svatý Leodegar. Roku 1291 bylo opatství prodáno Habsburkům. V roce 1433 pak převzalo kontrolu nad opatstvím město Lucern. Klášter zažil svůj rozkvět v době reformace, protože Lucern byl významným městem pro švýcarské katolické kantony. Papežský nuncius sídlící v Lucernu v této době využíval kostel jako svou katedrálu. V roce 1874 byl založen farní kostel sv. Leodegara, a tím se kostel stal zároveň klášterním i farním kostelem, jak je tomu dodnes.
Kostel je velmi bohatě zdoben. Vstupní brána je dřevěná, vyzdobena sochami vyřezanými ze dřeva. Před vstupem se ve výklencích nachází i další sochy svatých. V jednom větším výklenku je na přední straně kostela vyobrazena celá biblická scéna. Krásná výzdoba je i v interiéru kostela. Nachází se zde jeden hlavní oltář a dva postranní, přičemž oltář hlavní je za jakousi mříží, čímž je opticky oddělen od okolního prostoru. Kostel disponuje velkými varhany.
Jezuitský kostel sv. Františka Xaverského
Na břehu řeky Reuss stojí další impozantní kostel. Je to první velký barokní kostel postavený ve Švýcarsku severně od Alp.
Jezuitský řád, založený Ignácem z Loyoly v roce 1534, se aktivně účastnil protireformace, katolického boje proti protestantům. Protestantští reformátoři jako Zwingli v Curychu a Kalvín v Ženevě rozdělili převážně katolické Švýcarsko. V reakci na to byli jezuité městskou radou v roce 1573 povoláni do Lucernu, aby založili kolej. Ludwig Pfyffer, starosta Lucernu, nabízel jezuitům každoroční finanční podporu ze svých soukromých prostředků. Jezuitská kolej v Lucernu byla založena v roce 1577 v Ritterově paláci, budově původně postavené v roce 1557 jako rezidence starosty Luxe Rittera.
Stavba přilehlého kostela začala v roce 1667. Do roku 1673 byla dokončena hrubá stavba kostela a hlavní průčelí. Kostel byl vysvěcen v roce 1677, ačkoli interiér ještě nebyl zcela dokončen. Několik bočních oltářů stále chybělo a dokonce i hlavní oltář byl kvůli finančním problémům postaven až o čtyři roky později. Cibulovité věže byly dokončeny až v roce 1893. Klenba byla nově vyzdobena v polovině 18. století. Ve vnitřní kapli jsou uložena původní roucha bratra Klause, slavného švýcarského mecenáše. Strop kostela je zdoben krásnými barevnými malbami.
Kongresové a kulturní centrum
Moderní multifunkční budova byla otevřena v roce 1998. Navrhl ji architekt Jean Nouvel a nahradilo předchozí budovu Lucernského uměleckého a kongresového centra od Armina Meiliho. Koncertní sál, proslulý svou vynikající akustikou, je ústředním bodem centra. Navštívit zde můžete také Lucernské muzeum umění, multifunkční „Lucerne Hall“, nebo restaurace. Součástí centra jsou též konferenční a zasedací místnosti.
Jean Nouvel původně plánoval postavit novou koncertní síň ve tvaru lodi přímo v Lucernském jezeře. Z urbanistických a ekologických důvodů se tato myšlenka nemohla realizovat. Nouvel projekt přepracoval a přišel s následujícím řešením: ,,Pokud nemůžu jít k vodě, měla by voda přijít ke mně". Nouvel používá termín inkluze k popisu své myšlenky přinést vnější svět dovnitř a vnitřní svět ven. S vodními kanály, které vedou přímo do budovy, a střechou, která sahá za jezero, dal své myšlence inkluze konkrétní podobu. Dva vodní kanály vytvořily tři nezávislé části budovy: křídlo koncertního sálu, křídlo lucernského sálu a křídlo kongresů a muzeí. Tyto tři budovy jsou seřazeny jako lodě v loděnici a vyznačují se svou vlastní individuální identitou. Architektura také odráží filozofii budovy, tedy že pod jednou velkou střechou se koná široká škála akcí, nejen samostatně, ale také navzájem propojených. Tyto akce zahrnují oblasti kultury, kongresů a gastronomie.
Zdejší koncertní sál je považován za jeden z nejlepších sálů pro klasické koncerty. Zvuková komora ve tvaru lodního trupu se vyznačuje elektricky nastavitelnými zvukovými komorami a speciálně navrženými sádrovými reliéfy. Součástí sálu jsou varhany. Koncem léta je toto místo po dobu několika týdnů vyhrazeno pro klasické koncerty Lucernského festivalu, který nabízí hudební program s nejlepšími světovými filharmonickými orchestry. Kromě klasických koncertů program zahrnuje tradiční lidovou hudbu, dechovky, jazz a blues.
Použité zdroje:
- https://de.wikipedia.org/wiki/Bahnhof_Luzern
- https://de.wikipedia.org/wiki/Kultur-_und_Kongresszentrum_Luzern
- https://en.wikipedia.org/wiki/Church_of_St._Leodegar_(Lucerne)
- https://en.wikipedia.org/wiki/Jesuit_Church,_Lucerne
Galerie
