Putování Švýcarskem: z Arth Goldau na horu Rigi
19. únor 2026 | Dana Kaiserová 8.9 min | Cestování
Při objevování Švýcarska zavítejte na horu, které se přezdívá Královna hor, jedná se o Rigi vysokou téměř 1800 metrů. Na horu se můžete vypravit z městečka Arth Goldau zubačkou. Z hory je krásný výhled na Lucernské jezero a ostatní alpské vrcholy.
Z Arth Goldau na Rigi a zpět do Vitznau
Z městečka Arth Goldau vede pár metrů od vlakového nádraží zubačka až k vrcholu Rigi. Zubačka je v provozu již od roku 1875. Dne 4. června 1875 se horská ozubnicová železnice Arth-Rigi zapsala do historie jako první železniční trať nacházející se výhradně na území kantonu Schwyz.
Trať stoupá po severovýchodním svahu z Arth-Goldau z výšky 543 metrů nad mořem po svahu směrem do sedla Rigi Staffel. Při stoupání se vám naskytne kouzelný pohled na východní část Švýcarska. V zastávce Rigi Staffel se k dráze připojuje trať z Vitznau, obě trati jsou tak zde propojeny. Toto propojení slouží k servisním účelům. K vrcholu Rigi do výšky 1 752 metrů nad mořem pokračují obě tratě po vlastní koleji. Na trati jezdí jak historické, tak i nové vozy.
Společnost Arth-Rigi-Bahn jako první dosáhla vrcholu Rigi. Z hory Rigi se nabízí výhled 365 stupňů kolem dokola. Vidět je na 3 země, 24 švýcarských kantonů, 620 vrcholů a 13 jezer. Celý masiv je téměř zcela obklopen vodou tří různých vodních ploch: Lucernského jezera, Zugerského jezera a Lauerského jezera. Jméno Rigi pochází ze švýcarského staro-hornoněmeckého slova ,,rigî", což znamená pruh, záhyb či pás, podle vodorovných skalních říms a travnatých pásů obklopujících horu od západu k východu. Název se poprvé objevil v roce 1350 jako Riginun. Interpretoval jej Albrecht von Bonstetten roku 1479 jako Regina montium, tedy „Královna hor“. Tato přezdívka vrcholu zůstává dodnes.
Zpáteční cestu doporučujeme absolvovat opět zubačkou. Abyste se prošli a po cestě se kochali výhledy, sejděte si pěšky jednu zastávku zubačky k restauraci. Odtud se můžete vydat opět zubačkou do městečka Vitzau. Tato zubačka je první horská dráha v Evropě normálního rozchodu. V provozu je od roku 1871. Trať cestujícím odkrývá pohled na Lucernské jezero, samotný Lucern a při dobré viditelnosti až k Alpám v kantonu Bern.
Po Lucernském jezeře parníkem do Lucernu
Ve Vitzau vystoupíte ze zubačky a pár metrů odtud je zastávka parníků na Lucernském jezeře. Voda v jezeře je krásně čistá a modrá. Nevylekejte se, že na zastávce bude pravděpodobně čekat na parník mnoho lidí, parníky mají velkou kapacitu. Z lodi se budete kochat výhledy na zasněžené štíty hor a na okolní městečka, včetně samotného Lucernu.
Kapličkový most
V Lucernu je turistickým lákadlem zejména zdejší Kapličkový most (Kapellbrücke). Jedná se o nejstarší dřevěný most v Evropě. Bohužel část již není originální. V 90. letech se po jezeře projížděla loď, jejíž členové posádky odhodili na most nedopalek cigarety. Most částečně shořel. Od té doby je v této části zákaz plavby lodí. Most je ale restaurován, na první pohled nepoznáte část novou od té původní. Když se procházíte po mostě, stopy požáru jsou patrné. Všimnout si můžete ohořelých trámů. Dívejte se vzhůru, protože v horní části je most zdoben malbami ze 17. století.
Název ,,Kapličkový" nese proto, že byl jediným mostem, po kterém se dalo dostat do zdejší kaple svatého Petra. Součástí mostního komplexu je osmiboká věž „Wasserturm“ vysoká 34,5 metrů. Název v překladu znamená „vodárenská věž“ ve smyslu „věž stojící ve vodě“. Věž byla postavena asi o 30 let dříve než most. V průběhu staletí sloužila jako vězení, mučírna a později městský archiv a také jako místní pokladnice. Dnes není věž veřejnosti přístupná, ačkoli v ní sídlí místní dělostřelecký spolek a obchod se suvenýry.
Samotný most byl původně postaven kolem roku 1365 jako součást lucernského opevnění. Spojoval staré město na pravém břehu řeky Reuss s novým městem na levém břehu a chránil město před útokem z jihu (od jezera). Most byl původně dlouhý přes 270 metrů, ačkoli četné zkracování v průběhu let a doplňování břehů řeky znamenají, že most nyní měří pouze 204,7 metrů. Je to nejstarší dochovaný příhradový most na světě, skládající se z vzpěrných a trojúhelníkových vazníků středního rozpětí, podepřených pilotovými kozlíky.
Lucern je unikátní tím, že jeho tři dřevěné lávky pro pěší, Hofbrücke (Dvorský most - byl zbourán v 19. stol.), Kapellbrücke (Kapličkový most) a Spreuerbrücke (Most vetešníků), všechny měly malované vnitřní trojúhelníkové rámy. Žádná z ostatních dřevěných lávek v Evropě tento prvek nemá. Malby, pocházející ze 17. století a vytvořené místním katolickým malířem Hansem Heinrichem Wägmannem, zobrazují události z historie Lucernu. Z původních 158 obrazů existovalo v roce 1993 před požárem 147 dochovaných maleb. Po požáru byly shromážděny zbytky 47 obrazů, plně restaurováno jich zatím bylo 30. Nicméně restaurátorské práce průběžně probíhají i nadále.
Dřevěné desky, na kterých se malby nachází, byly vyrobeny ze smrkového dřeva a jen několik z nich bylo z lipového a javoru. Obrazy vznikly během protireformace a zobrazovaly výjevy propagující katolickou církev. Obrazy byly financovány členy městské rady, kteří na panel mohli umístit svůj osobní erb. Pod každou scénou byl vytištěn popis každého obrazu. Obrazy se táhly po celém mostě a sahaly od života a smrti lucernského patrona svatého Légera až po legendy o druhém patronu města, svatém Mořici. Na mostě Spreuerbrücke jsou malby s názvem Tanec smrti. Na každé z nich je vyobrazena smrtka.
Kaple svatého Petra
Jak jsme již zmínili, po historickém mostě dojdete ke kapli sv. Petra. Ač Švýcarsko bylo historicky protestantskou zemí, tento kostel je římskokatolický. Jedná se o nejstarší kostel v bývalých městských hradbách. První doložená zmínka o kapli pochází z roku 1178. Na stejném místě však pravděpodobně stál jednoduchý dřevěný kostel dlouho před založením města. Patronát apoštola Petra a označení kostela jako „capella“, které je již použito v dokumentu z roku 1178, naznačují, že kostel mohl být založen irskými putujícími mnichy z okolí Galla a Kolumbana. Dialektový název „Chappele“ nebo „Chappelchile“ se v lidové mluvě zachoval dodnes.
Klíčová data, která se v souvislosti s kaplí dochovala, jsou rok 1259, kdy byly zřejmě provedeny tak významné strukturální změny, že tehdejší kostnický biskup Eberhard II. z Waldburgu kostel znovu vysvětil. Střecha byla znovu pokryta v roce 1376 a znovu vysvěcena byla kaple v roce 1511. Současný vzhled je primárně výsledkem rozsáhlých rekonstrukcí z poloviny 18. století. Mezi lety 1746 a 1751 došlo ke kompletní přestavbě kaple. Původní obložená klenba byla nahrazena současnou valenou klenbou zdobenou štukem, byla přistavěna dvoupatrová galerie a nově navržen vstupní prostor kolem hlavního portálu. Po dokončení prací na lodi kostela byl chór vylepšen štukatérskými pracemi a byl přidán nový hlavní oltář ze štukového mramoru od umělce Hanse Georga Wirtha z Kemptenu. Z tohoto období pocházejí také postavy svatých, vyřezané Antonem Schlegelem, a růžencové medailony od malíře Jacoba Carla Staudera.
Kostel sloužil v minulosti nejen jako prostor pro osobní modlitbu a společné bohoslužby. Kromě občanských schůzí, porad a vydávání dokumentů se zde v pozdním středověku konaly tzv. „ Schwurtage “ (dny přísahy), během nichž občané skládali slavnostní přísahu městské ústavě. Roku 1483 byla v kapli sv. Petra rozdělena část kořisti z burgundských válek. V 16. století se zde účastníci lucernské velikonoční hry připravovali na své vystoupení na Vinném trhu. V důsledku rozhodnutí Tridentského koncilu, mezi lety 1578-1582 a poté od roku 1592, pořádali jezuité v kapli sv. Petra prakticky po celé 17. století kurzy pro mládež. Během 20. a 21. století byla kaple sv. Petra kostelem různých cizojazyčných mší pro francouzsky a především italsky mluvící komunitu. Poslední rekonstrukce kaple proběhla mezi lety 2017 a 2018.
Nejstarším předmětem, který se dodnes v kapli sv. Petra nachází, je nejstarší velká socha, která se dochovala ve městě Lucern. Jde o nadživotní krucifix z poloviny 14. století, který pochází z nedalekého dvorního kostela sv. Leodegara. V interiéru je k vidění několik oltářních obrazů malíře Melchiora Paula von Deschwandena, které vznikly v letech 1840 až 1843. Z původních pěti obrazů zobrazujících život Krista se dochovaly tři.
Zajímavostí a velkou novinkou v kapli je obraz Ježíše, který je ,,napojen" na umělou inteligenci. Instalace je označována jako Deus in machina. Ježíš je s lidmi schopný vést dialog ve 100 jazycích. Tento experiment byl v kapli započat v srpnu roku 2024.
Tip: pokud budete po Švýcarsku cestovat vlaky a zubačkami, doporučujeme zakoupit si jakousi jízdenku zvanou Swiss pas. Platí na všechny švýcarské vlaky, na většinu zubaček, MHD, parníky (na ten po Lucernském jezeře platí určitě), platnost se vztahuje i na některé lanovky. Pokud na nějaký dopravní prostředek neplatí, obvykle se Swiss pasem máte alespoň slevu (většinou 50 %) na dané jízdné. Slevy se vztahují i na některé vstupy do muzeí a památek (např. do curyšského Národního muzea je vstup se Swiss pasem zdarma). Swiss pas se kupuje na konkrétní jméno, při kontrole jízdenek tak chtějí průvodčí obvykle vidět i váš doklad totožnosti (stačí OP).
Použité zdroje:
- https://www.myswitzerland.com/cs/destinace/vybrane-destinace/rigi-kralovna-hor-leto/
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Arth-Rigi-Bahn
- https://en.wikipedia.org/wiki/Rigi
- https://de.wikipedia.org/wiki/Peterskapelle_(Luzern)
- https://en.wikipedia.org/wiki/Kapellbr%C3%BCcke
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitznau-Rigi-Bahn
Galerie
