České královny byly nejen půvabné, ale i odvážné a chytré

Eliška Rejčka 1288 – 1335

Na český trůn usedla hned dvakrát. Poprvé v pouhých dvanácti letech, když byla provdána za Václava II. a stala se jeho druhou ženou. Pak si ji jako čerstvou vdovu vybral Rudolf Habsburský, který po smrti posledního mužského potomka Přemyslovců Václava III. získal českou korunu. I ten ale záhy zemřel a Eliška Rejčka se znovu dostala do hlavního centra sporů o vládu nad českými zeměmi. Její úhlavní sokyní byla Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského.

Osudovým mužem Elišky Rejčky se stal mocný šlechtic Jindřich z Lipé. To, že byl ženatý, jim ve společné lásce nijak nebránilo. Eliška Rejčka kolem roku 1318 přesídlila z Hradce Králové do Brna, kde prožila po Jindřichově boku nejšťastnější léta svého života.

Pyšnila se pověstí krásné ženy, která není nijak svázaná konvencemi. Od obou manželů zdědila slušné jmění a uměla s ním velmi dobře hospodařit. Věnovala se dobročinnosti a v Brně založila několik církevních budov.

Její tělo odpočívá po boku milovaného Jindřicha z Lipé v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Brně. 

Anna Svídnická 1339 – 1362

Bylo jí pouhých čtrnáct let, když se roku 1353 stala v pořadí třetí manželkou Karla IV. Původně byla zaslíbená jeho synovi Václavovi, který však ve věku nedožitých dvou let zemřel. Sedmatřicetiletý ovdovělý Karel překvapil celou Evropu tím, že si Annu Svídnickou vzal sám. Nová česká královna měla pověst nejkrásnější ženy v Evropě, což dokazují i její dobová vyobrazení a busty. Významným momentem v jejím životě byla římská jízda a korunovace, během níž se stala římskou královnou a císařovnou. Svému muži dala kromě dcery konečně mužského následníka trůnu – budoucího krále Václava IV.

Zemřela ve třiadvaceti letech během třetího porodu společně s dítětem. Odpočívá v katedrále svatého Víta na Hradčanech.

Judita Durynská 1135 – po 1174

Druhou manželku Vladislava II. líčí kronikáři jako ženu znamenité krásy a ducha. Podle všeho byla velmi vzdělaná a dobře se orientovala v politických záležitostech. Ovládala latinu slovem i písmem a dokonce se naučila i česky. V historii je známá jako iniciátorka stavby kamennému mostu přes Vltavu, který nesl její jméno - Juditin. Ve střední Evropě to byl teprve třetí most z tohoto stavebního materiálu. Strhla ho teprve povodeň roku 1342 a přibližně v jeho místech dnes najdeme most Karlův. Se svým chotěm měla Judita Durynská tři děti, nejstarší syn Přemysl Otakar I. se stal českým králem.

Letos na podzim odborníci zveřejnili vizualizaci královnina obličeje vytvořenou na základě kosterních pozůstatků. Ty byly objeveny v 50. letech minulého století během archeologického průzkumu v románské bazilice a klášteře v Teplicích.

Anna Jagellonská 1503 – 1547

Roku 1526 zemřel v bitvě u Moháče následník trůnu Ludvík Jagellonský. Českým králem se tak stal manžel jeho sestry Anny Jagellonské Ferdinand I. Habsburský. Brali se roku 1521, když oběma bylo osmnáct let. Podle historických pramenů se jednalo o velice šťastné a harmonické manželství.

Anna je popisována jako krásná, hodná, inteligentní a skromná žena. Ráda jezdila na koni, účastnila se honů a pěkně vyšívala. Ctila ideály humanismu a uměla několik jazyků. Ferdinand si od ní nechával často radit v politických záležitostech. Díky ní se Habsburkové těšili v českých zemích větší oblibě. Měla ráda Prahu a zasloužila se o opravu katedrály svatého Víta po požáru roku 1541. Na její počest nechal Ferdinand I. postavit na Pražském hradě renesanční Letohrádek královny Anny zvaný Belveder. Dokončení stavby se bohužel nedočkala. Zemřela při porodu patnáctého dítěte a je pohřbena ve svatovítském chrámu. Ačkoli ji Ferdinand přežil o sedmnáct let, už nikdy se znovu neoženil. 

Kunhuta Uherská 1245 – 1285

Ve své době proslula dokonce i daleko za našimi hranicemi jako neobyčejně krásná a temperamentní žena. Druhá choť Přemysla Otakara II. často doprovázela svého muže na turnajích. Porodila mu pravděpodobně šest dětí, jen tři se dožily dospělého věku. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli roku 1278 se dostala do centra mocenských bojů v Českých zemích. Kvůli neshodám s Otou Braniborským skončila uvězněna se svými dětmi na Bezdězu. Odtud se jí nakonec podařilo utéci ovšem za cenu toho, že opustila své potomky včetně následníka trůnu budoucího Václava II.. Za to bývá často odsuzována.

Uchýlila se na Hradec u Opavy, kde se stala milenkou a později manželkou Záviše z Falkenštějna. Je pohřbena v Anežském klášteře v Praze.