Bizarní domy - v Teplicích je jich hned několik

Dělnický dům Rittenburg

Pseudorenesanční objekt pochází z roku 1887. Původně sloužil jako restaurace. Má velmi bohatě plasticky zdobené fasády. Dům, zasazený do terénu, má půdorys tvaru písmene L. Jeho hlavní část, obracející se k dnešní Masarykově třídě, je provedená nesymetricky v tom smyslu, že od dvoupatrové střední části je jednopatrový a širší, zatímco opačný úsek je dvoupatrový a užší. Ve střední části domu není okno, nýbrž malba, zobrazující legendu o nalezení bohosudovské sochy Panny Marie Bolestné. Nachází se v obdélném profilovaném rámu s hrotovitě zvýrazněnými rohy, dole doplněnými kapkami. Na pravé straně výjevu je mohutný, bohatě olistěný strom, pod jehož rozvětvením je v kmeni dutina. Z dutiny vycházejí paprsky, směřující k dívce v levé části scény. Dívka je otočena k dutině stromu. Má světlou blůzu s krátkými rukávy, světlou zástěru a červenou sukni. Levá paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka spočívá pod zástěrou, pravá paže je natažená od těla, ruka drží srp. Kolem dívčiny ruky a předloktí je obtočený tmavý had. Dívka má hnědé vlasy sčesané z čela, vzadu jsou vidět tři jejich prameny. Před stromem je odložená nůše na trávu, v pozadí je krajina s areálem bohosudovského poutního kostela Panny Marie Bolestné. Hodnotný objekt původně zájezdního hostince je poměrně honosnou architekturou, dokládající rozvoj části Teplic, Trnovan, v průběhu 19. století. Postaven byl na místě staršího objektu, jehož část byla zahrnuta do nové stavby. Je to jedna z urbanistických dominant přilehlé oblasti a je zároveň cenným dokladem historické zástavby Trnovan, z níž byla v minulosti velká část zbořena. Dům sloužil později jako ubytovna pro dělníky.

Jirschova vila Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Vila Gustava Jirsche

Vilu si nechal v letech 1900-1906 postavit významný teplický architekt Gustav Aolf Jirsch jako své sídlo, sám si ji také navhl. Jirsch se inspiroval vilou Schwarzer v polské obci Cosel, některé zdroje uvádí, že šlo dokonce o plagiát. Architekt použil směsici různých architektonických stylů. Hlavním stylem domu je Heimatstil, jenž byl v severozápadních Čechách na počátku 20. století velmi populární. Celkový vzhled budovy odkazuje na německou hradní architekturu, což dokládá mimo jiné socha rytíře na věži domu. Jsou zde též znatelné vlivy secese – členění oken na západní fasádě, tvarování hrázdění, štuková výzdoba a okenní vitráže v interiéru budovy. Budově dominuje 25 metrů vysoká věž s hrázděním na vrcholu, která je vidět z celého okolí. Nároží věže jsou vyhloubená do niky, nahoře zakončené do špičky. Levá nika je prázdná, v pravé se nachází socha rytíře. Jde o čelně stojící mužskou postavou, oděnou do zdobně tvarované zbroje. Přední části nohou přečnívají z podlahy niky do prostoru. Rytíř má obě paže ohnuté v lokti před tělem, ruce drží široký meč, opřený hrotem o podlahu niky před rytířovýma nohama. Hlava, opatřená přilbou, je natočená k pravému rameni a mírně pozdvižená. V horní části niky se nachází plastická mušle, stejná je i v prázdné nice. Výše se zvedá horní část s okny, která je hrázděná. V severozápadní a jihovýchodní stěně věže jsou uprostřed této hrázděné části dvě obdélná, na výšku orientovaná okna, umístěná vedle sebe. Tyto strany zakončuje lichoběžníkový štít, v jehož horní části je ve dvou středních polích hrázdění drobné okénko, nahoře tvaru segmentového oblouku. Věž má polovalbovou střechu, krytou drážkovými taškami. Vila je cenným a dobře dochovaným příkladem hodnotné reprezentativní architektury z počátku 20. století, sloužící obytným účelům. Budova, dokládající rozvoj stavební činnosti v této části města v období po roce 1900, je díky svému provedení jednou z dominant urbanistické struktury dané lokality.

Landhaus Autor: © Dana Kaiserová 10/2023

Landhaus

Svým vzhledem nijak extra tato vila nevyčnívá, ale rozhodně jde o budovu se zajímavou historií. Stojí v ulici Pod Doubravkou, nedaleko Jirschovy vily. Postavena byla zřejmě v druhé polovině 19. století. Je zajímavá tím, že v 80. letech téhož století si ji pronajímala nizozemská královna. V roce 1902 byla kompletně přestavěna významným teplickým architektem Reinholdem Blaschkem starším v neobarokním stylu. Jeho pozdní díla se vyznačovala až velmi nestřídmou dekorativností, nejinak je tomu u vily Landhaus. Východní průčelí jednopatrové budovy s půdorysem do písmene U je členěn ryzalitem, který nad korunní římsou přechází ve vížku s cibulí, uliční průčelí je souměrné se vchodem, nad nímž se nachází balkon. Mezi lety 1939-45 v budově bydlel významný německý skladatel a hudební pedagog Julius Janiczek, známý pod pseudonymem Walther Hensel, který se zabýval studiem německých a slovanských písní. Toho zde připomíná pamětní deska s reliéfní bustou umístěná na domě. V 90. letech 20. století v budově sídlilo, mimo jiné, teplické Salesiánské středisko mládeže. Vila je součástí městské památkové zóny, která byla prohlášena v roce 1992. Památkové hodnoty můžeme spatřovat v základní hmotové a výškové konfiguraci stavby, která doplňuje navazující zástavbu a spoluvytváří charakter uličního interiéru. Pozornost si zcela jistě zaslouží i dochovaná bohatá štuková výzdoba suprafenester a frontonů, balkonu a pilastrů, která je svým charakterem víceméně eklektická, s mnohými rysy přežívajícího historismu, ale svou úrovní se vymyká běžnému průměru architektury z počátku 20. století. Ve své době měla vila jistě krásnou zahradu, ze které zde zbyly chodníčky a k vidění je také, dnes již nefunkční, kašna.

Použité zdroje: