Teplice jako významné město plné lázeňských domů

Lázeňství v Teplicích

Příběh teplických lázní začal již ve 12. století. Většina lázeňských míst datuje svůj vznik o více než dvě století později. Lázně Teplice v Čechách jsou nejstarší lázně v Česku i ve střední Evropě, a to díky české královně Juditě. V roce 1154 zde založila klášter, kde se poprvé cíleně léčilo termálními prameny. Léčebné úspěchy později podnítily stavbu prvních lázeňských budov, které se dějinami rozrůstaly a vylepšovaly. Dodnes zůstávají pamětníky nejstarší lázeňské tradice a nepřetržitě slouží lázeňským hostům, jsou pamětníky návštěv z nejvyšších kruhů. Unikátní soubor historické lázeňské architektury a zástupy slavných jmen v knize hostů daly vzejít teplickým přezdívkám Malá Paříž a Salon Evropy. Korunované hlavy a jejich doprovod zde trávily celé léto. Ve své době totiž Teplice zařadil slavný Paracelsus mezi 10 nejvýznamnějších lázní světa, a tak se Teplice staly letním sídlem umělců, vojevůdců a králů.

Teplické léčebné prameny

Svěřit se teplickým pramenům znamená ponořit se do vody, která 18 000 let strávila ve vulkanickém podloží. Když se spojí účinky termální vody a odborné péče, mizí i chronické obtíže a lidé si z Teplic odvážejí novou pohybovou kondici. Druhé takové prameny na světě nebyly nalezeny. Složení teplické vody předchází osteoporóze, pomáhá oddálit změny v kloubech a posiluje pohybovou kondici. Proto se v Lázních Teplice v Čechách dnes potkávají sportovci, ale i lidé, které práce nutí sedět u počítače. Zdejší péče patří již dlouhá léta ke špičce v pohybové medicíně a pomáhá možným obtížím i předcházet. Teplické prameny jsou plně přístupné v Thermaliu. Jde o komplex termálních bazénů vsazený přímo do lázeňského domu Beethoven. Bazény jsou naplněné čistě termální vodou, aby zde hned z vývěru předala návštěvníkům svou sílu. V největší lázni má pramen 35°C. Zde se neplave, k relaxaci a rozptýlení slouží více než 100 masážních a rehabilitačních prvků. Bazén na plavání lemuje z jedné strany prosklená plocha s výhledem do Lázeňské uličky a z druhé strany Kneippův chodník. Součástí Thermalia jsou také sauny. Nesmíme opomenout ani plavecký areál s termální vodou, který využívá vodu z termálních pramenů. V letech 2017 – 2019 prošel rozsáhlou rekonstrukcí a nyní nabízí nový tobogán, divokou řeku, masážní lavice a spoustu dalších atrakcí.

Sadové lázně Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Sadové lázně

Sadové lázně jsou vedlejší budovou lázeňského domu Beethoven. Postaveny byly roku 1823 jako dvoupatrová klasicistní budova. Budova má obdélníkový půdorys a valbovou střechu. Od začátku nesla budova název Deutsches Haus, tedy Německý dům. V době kolem poloviny 19. století dům od původního německého majitele odkoupil kníže Colloredo-Mansfeld, dům tak změnil svůj název. Podle nového vlastníka začal být nazýván jako Colloredovský palác. Roku 1886 zakoupil dům další kníže Edmund Clary-Aldringen a nechal ho předělat na lázeňskou budovu. Za 1. světové války sloužila budova jako lazaret pro raněné vojáky. Název Sadové lázně se ujal po 2. světové válce. V té době zde sídlilo ředitelství Státních lázní a vřídel. To zde bylo do roku 1959. Následně budova sloužila jako lůžková část lázeňského komplexu Beethoven. Sadové lázně jsou dvoukřídlá budova. Průčelí je orientováno na severozápad. Hlavní vstup do budovy se nachází ve střední části v přízemí. Nad vstupem je balkon s kovovým zábradlím. Všechny tři řady oken jsou dvoukřídlé a dřevěné. Okna na poschodí zdobí štukové šambrány s nadokenními římsami, které jsou uchycené na malých konzolkách. Valbová střecha je krytá pálenou krytinou, tzv. bobrovkou. Budova Sadových lázní je umělecky a historicky hodnotnou stavbou. Ukazuje příklad klasicistní architektury. Jde o vyhledávaný lázeňský dům, ve kterém bylo ubytováno několik významných hostů. Budova stojí v Rooseveltově ulici naproti parku divadla. Od května roku 1958 patří Sadové lázně mezi chráněné kulturní památky.

Pasířské lázně Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Pasířské lázně

Dnešní podoba tohoto domu vznikla po roce 1813 přístavbou patra, a to v souvislosti s rozšířením kapacity lázeňských domů. Původní domy lázní byly stavěny dříve, klasicistní podobu získaly až po požáru ve městě roku 1793. Pasířské lázně jsou součástí komplexu dvanácti lázeňských objektů, doplněných kotelnou, krytým dvorem a parkem, dnes nazývaného Beethoven. Jde o dvoupatrový zděný objekt obdélného půdorysu, zasazený do terénu. Na obou stranách sousedí s vedlejšími domy, přičemž je oproti nim o něco nižší. Nad vstupem se nachází pásová bosáž, která se zalamuje do klenáků, ve vrcholu stlačeného oblouku je plastický hlavní klenák. Okna budovy jsou dvoukřídlá. Pod nimi je parapetní římsa. Hladce omítnutou plochu prvního a druhého patra člení průběžné pilastry. Římsa, nahoře zakončená do stříškovitého tvaru, společně s konzolami tvoří pole, které vyplňuje štukový reliéf. V jeho středu je ženská hlava s rouškou, která je nahoře po stranách zavázaná do uzlu a splývá pod ženinu bradu. Od hlavy se na obě strany rozvíjí symetricky provedený stonek s listy, jehož rozvětvení se stáčejí a jsou zakončena rozvinutým květem. Dům má valbovou střechu, krytou bobrovkami. Objekt staršího původu, v dnešní podobě vzniklý přestavbami na přelomu 18. a 19. století, je dokladem postupného vývoje a rozmachu teplického lázeňství. Jde o součást cenného komplexu lázeňských budov, situovaných severovýchodně od Zámeckého náměstí, který je výrazným prvkem urbanistické struktury historického jádra města.

Knížecí lázně

Knížecí lázně jsou součástí komplexu Beethoven. Jedná se o nárožní dvoupatrovou lázeňskou budovu s valbovou střechou, čtvercového půdorysu, tvořící roh uzavřeného areálu lázní. První patro a nároží jsou zdobeny bosáží. V přízemí se nachází prázdná nika a jednoduchý obdélný vchod. Na fasádě se nachází zdobení rostlinným reliéfem. V pravé krajní ose přízemí je vstup tvořený novodobými dřevěnými dveřmi rámové konstrukce, nad nimi je stejný oblouk jako u oken. Dům má sedlovou střechu s valbou na jihozápadě, krytinou jsou bobrovky. Díky nižší úrovni střechy vedlejšího domu je vidět část štítu na severovýchodní straně, postrádající členění i otvory.

Použité zdroje: