Dobczyce

Ten je výslovně zmiňován až roku 1362. Roku 1390 nařídil král Vladislav Jagello zástavnímu držiteli Klemensovi z Moskorzowa, aby hrad opravil a vyhradil mu na tyto účely větší část příjmů wieliczské župy. V zástavě zůstával hrad i v dalších staletích, vystřídaly se zde známé rody jako Lanckoronští, Lubomirští, Jordanové. Zejména Lubomirští se zasloužili o přeměnu strohého středověkého hradu na pohodlnou renesanční rezidenci, které nechyběla kaple či hodinová věž. Během Potopy na hrad zaútočili švédská (1655) a sedmihradská vojska (1657), přesto neutrpěl vážnější škody, jak dokládá kontrola provedená roku 1660. Jiná situace nastala na počátku 18. století, kdy hrad zpustošila (pravd. roku 1702) švédská vojska Karla XII. Tím začal celkový úpadek hradu, který byl roku 1782 definitivně opuštěn a rychle se změnil ve zříceninu, která byla v první polovině 19. století z větší části rozebrána okolním obyvatelstvem – stavební materiál se přemístil z hradu do nového kostela a domů v jeho sousedství. Další škody má na svědomí kamenolom v té době zřízený. Úplnému zániku hradu zabránil až roku 1900 zásah Památkového spolku Západní Haliče, z jehož iniciativy proběhly v letech 1901-1902 zabezpečovací práce. V 60. a 70. letech 20. století proběhl archeologický průzkum, po němž následovala nepříliš šťastně provedená rekonstrukce..

Pouze od východu odděluje ostrožnu od hřebenu mělké sedlo, přes které vedla po mostě přístupová cesta do hradu. Přibližně trojúhelné jádro hradu zaujalo nejvyšší jihovýchodní část ostrohu. Jižní a východní stranu trojúhelníka tvořila dvě na sebe kolmá jednotraktová křídla přiléhající k obvodové hradbě. Jejich zbytky jsou zastřešeny a upraveny na regionální muzeum. Při jižním nároží pravděpodobně stála hranolová věž o rozměrech 5,2 x 5,3 metru. Ve středu nevelkého nádvoří odkryl výzkum základy okrouhlé věže o průměru cca 9 metrů, která mohla pocházet z nejstarší fáze hradu. Stavební vývoj předhradí v severní části ostrohu je mnohem méně jasný. Nejzřetelnější situace je v místě vstupu do hradu v SV části předhradí, kde byly archeologickým výzkumem odkryty zbytky vstupní brány, které byly následně dostavěny a zastřešeny. Do brány vedl padací most, který ve spuštěné poloze dosedal na obezděnou jámu. Zbytek šířky sedla před hradem překonával již pevný trámový most na dřevěných pilířích. Z nádvoří na bránu navazoval zděný koridor široký 3,6 a dlouhý přes 10 metrů. Západní parkán s malou polookrouhlou baštou padl v 19. století za oběť kamenolomu. Na hřebeni před samotným hradem stávalo staré město Dobczyce. Dnes v jeho středu stojí kostel z 19. století a z města samotného se dochovaly pouze zbytky opevnění – torzo brány a úseky hradeb s částečně dochovaým cimbuřím a dvěma hranolovými baštami..