arkády jižního křídla
© Pavel Zany Komárek 8.5. 2005
V pramenech se Niepołomice poprvé objevily v ne zcela věrohodném zápisu datovaném do roku 1262. Věrohodný je až další zápis z roku 1349. Roku 1358 je uvedeno královské sídlo (curia) v pozdějších pramenech již uváděné jako hrad (castrum). Badatelé svorně se starými kronikáři Janem z Czarnkowa a Janem Długoszem uvádějí jako zakladatele krále Kazimíra Velikého. Oblíbené lovecké sídlo tohoto posledního Piastovce ležící v příhodné blízkosti královského Wawelu zvelebovali i jeho nástupci z rodu Jagellonců v 15. a 16. století. Konaly se zde velké hony za účasti cizích hodnostářů, zasedání královské rady i jiné dvorské obřady a kratochvíle. Před polovinou 15. století Vladislav III. Jagello zastavil hrad Michalu Dybaczowi. Od té doby zůstávalo sídlo v rukách provátních rodů, nicméně nepřestalo být královskou rezidencí.
Výrazná renesanční přestavba hradu zaznamenány za Zikmunda Starého po roce 1506 podrobně dokládají účty sepsané Severynem Bonerem, z nichž získáme ucelený obrázek o tehdejších cenách i o podobě raně renesančního sídla. Roku 1550 nákladně přestavěný zámek vyhořel, krátce poté však král Zikmund August pokračoval v otcově díle a v průběhu dvou desetiletí obnovil zámek v renesančním slohu. O podobě zámku podává podrobní svědectví relace z roku 1569, krátce před dokončením rekonstrukce.
Funkci královské rezidence a loveckého sídla plnily Niepołomice až do smrti krále Štěpána Bathoryho roku 1586. Když bylo za Vasovců přeneseno královské sídl a hlavní město z Krakova do vzdálené Varšavy, znamenalo to pokles zájmu panovníků o odlehlé sídlo. Do konce 18. století se zde zdržovali spíše krakovští hejtmani, kterými byli příslušníci mocných rodů Czurylů, Branických a Lubomirskich. Hejtmani nadále upravovali interiéry i exteriéry, celkový vzhled zámku se však již příliš neměnil.
Za švédského vpádu v polovině 17. století byl zámek roku 1655 poškozen, do Švédska byla odvezena kompletní výbava interiéru.
Po dělení Polska na konci 18. století patřily Niepołomice do dílu, který připadl habsburské monarchii. Rakouská armáda přeměnila zámek na kasárna, kterými bylo staré sídlo až do konce rakouského panství a vzniku samostatného polského státu. V Době mezi světovými válkami i po roce 1945 byl zámek veřejnou budovou sloužící ke kulturním a muzejním účelům. Od 70. let 20. století byl prováděn archeologický výzkum, roku 1991, kdy se majitelem zámku stalo město Niepołomice, byla zahájena nákladná rekonstrukce, která vrátila zchátralému zámku jeho bývalou krásu.
stavební vývojMohutnější byla severozápadní hranolová věž, v jejímž suterénu byla studna zajišťující obráncům dostatek vody i v případě dlouhého obležení. Severovýchodní věž měla obdélný půdorys. Při východní hradbě stálo úzké jednotraktové jednopatrové křídlo. Hlavní obytná stavba zabírala jižní kurtinu – byl to dlouhý dvoutraktový jednopatrový palác, před jehož jihozápadní nároží předstupovala subtilní hranolová vížka. Západní kurtina byla bez zástavby, v jejím středu byla proražena prostá kulisová brána. V této podobě hrad setrval až do počátku 16. století, kdy jej Zikmund Starý přestavěl v raně renesančním slohu. Původní gotické budovy byly pohlceny novou zástavbou či zcela zanikly. Nové budovy vyplnily i dosud prázdná místa při severní a západní hradbě, čímž vznikla téměř pravidelná čtyřkřídlá dispozice jednopatrových podsklepených budov. Východní a západní křídlo bylo jednotraktové, severní a jižní byly dvoutakty. Kolem celého nádvoří obíhaly dřevěné ochozy zajišťující spojení mezi místnostmi prvního patra. Ty byly po požáru r. 1550 nahrazeny zděnými. Vertikální komunikaci zajišťovaly dvě hranolové schodišťové věžičky ve dvorních nárožích východního křídla. Vstup byl přenesen na jižní stranu, kde v ose jižního křídla vznikl nový průjezd opatřený honosným portálem datovaným do roku 1552. V blíže neurčené době byla všechna čtyři křídla zvýšena o druhé patro. Opravy po požáru 1550 vedl stavitel Tomasz Grzymała, podíleli se na nich polští a italští umělci včetně např. Santi Gucciho. Upraveno bylo i okolí zámku, královna Bona nechala severně od zámku zřídit zámecký park v italském duchu. Další stavební zásahy již příliš podobu zámku příliš nezměnily. Snad z iniciativy Alexandra Michala Lubomirského byly kolem roku 1637 přestavěny nádvorní ochozy do dnešní podoby zděných arkádových chodeb, pouze východní křídlo má dodnes pavlač vynesenou na mohutných hranolových sloupech. Po požáru bylo kolem roku 1800 sneseno značně poškozené druhé patro a zámek získal svou dnešní podobu.
|
Přihlášení |
