Výsledky hledání míst

Barokní kostel sv. Matouše nechala v letech 1767-1769 postavit baronka Marie Antonie z Bukůvky, žijící u tehdejší majitelky jimramovského panství Marie Antonie z Waldorfu. Již v r. 1783 byl po jozefínské církevní reformě kostel zrušen a následně upraven na byty.

Raně barokní kostel nahradil v obci dřevěný renesanční kostel ze 16. stol., který vyhořel v 2. pol. 17. stol. Nový zděný kostel byl vybudován v l. 1683–86 (stavitel Jan Klein). Koncem 19. stol. pseudoslohově upraven. Od r. 1958 je chráněnou památkou ČR. V l. 1989–90 provedena vnější rekonstrukce.

Původní gotický dřevěný kostel ze 14 .stol. po požáru v roce 1665 přestavěna v raně barokním slohu. Další přestavba v 19. stol. V interiéru kostela nástropní malba Poslední večeře. Kolem kostela původně hřbitov, nyní pouze část za kostelem. U vchodu na hřbitov socha sv. Jana Nepomuckého.

Orientovaný jednolodní kostel s pětibokým presbytářem vznikl ve 13. století, stavba patrně prošla dvěma středověkými stavebními etapami. Věž přistavěna v letech 1833-1838. Zásadní oprava proběhla r. 1902, západní portál byl obnoven při opravě r. 1952. Kostel je památkově chráněn od r. 1958.

Pozdně barokní kostel sv. Matouše pochází z konce 18. století. Vystavěn byl na místě původního románského kostela pocházejícího z 13. stol. Na stěnách kostela se dochovalo devět starých náhrobků rodu Zápských z konce 16. století.

Původně gotický kostel ze 13. stol., barokně přestavěn pravděpodobně v letech 1674–1677. V r. 1792 upraven pozdně barokně. Jednolodní stavba obdélníkového půdorysu s trojboce uzavřeným presbytářem. Před západním průčelím hranolová věž. Původně farní, nyní filiální kostel.

Raně barokní farní kostel na západním okraji historického městečka.

Gotický, několikrát upravovaný kostel v centru velké obce na levém břehu Ohře proti Lounům. Jeden z prvních českých dokladů snahy o vytvoření "průčelí" na straně závěru jako kompensace polohy kostela vůči centru obce.

Původní kostel z poloviny 13. století, zmiňován poprvé roku 1309. V roce 1676 uváděn jako kaple. R. 1864 ubourána loď. R. 1904 přistavěna dnešní pseudorománská část.

Historie kostela sahá už před rok 1384, kdy jsou o něm dochovány písemné záznamy. V roce 1500 a 1666 proběhly rozsáhlé přestavby do barokní podoby.

V rámci Chomutovské kotliny jeden z nejvýraznějších bodů krajiny. Kostel ze 13. stol. po přestavbách barokní, v detailech klasicistní a neorokokový, na jehož místě se kdysy rozkládalo hradiště, z něhož se dochoval pouze druhotný materiál.

Kostel sv. Matouše v Záhornici gotického původu prvně připomínán r. 1357. V 18. stol. barokně upraven a vybaven zařízením. Ve zdi starého hřbitova empírová zděná zvonice z r. 1840, která nahradila dřevěnou, zbořenou pro zchátralost r. 1824.

Míčovský farní kostel sv. Matouše je prvně doložen již r. 1349 jako gotická stavba. Jeho současná podoba pochází z novogotické přestavby v letech 1880-1884. Pravidelné sobotní bohoslužby jsou zajišťovány ex currendo z farnosti Ronov nad Doubravou.

Kostel sv. Matouše ve Štěpánově je pozdně renesanční stavba z doby kolem r. 1600, upravována barokně a restaurována koncem 19. stol. Věž přistavěna v letech 1785-1786. Zařízení převážně barokní. Nyní filiální ve farnosti při děkanství Skuteč.

Na místě starší stavby, připomínané poprvé roku 1352, vznikl současný zděný kostel na přelomu 15. a 16. století. Dnešní podobu včetně věže v ose západního průčelí a sakristie získal zřejmě ve II. polovině 17. století. Ústřední prvek hodnotného, ale značně zdevastovaného areálu.