Výsledky hledání míst

Větrný mlýn byl postaven v 80. l. 19. stol. Poslední majitel, mlynář J. Sláma, zde mlel do r. 1926. Od té doby mlýn chátral. V 2. pol. 60. let 20. stol. instalace náznak. rekonstrukce větrného kola Památkovým ústavem. R. 1970 mlýn opravilo místní lovecké sdružení, kterému slouží jako lovecká chata.

Mlýn postavil r. 1840 mlynář Matuška na návrší nad obcí Němčice. Od r. 1925 sloužil již jen ke šrotování. Po r. 1945 přestal plnit i tuto funkci a sloužil jako dům posledního mlynáře až do r. 1965. V 70. letech 20. stol. přebudován k rekreaci, které slouží dodnes. V r. 2002 zrekonstruován.

Mlýn holandského typu vybudovali v r. 1849 Jakub Souček a Antonín Nečas. V r. 1922 mlýn zmodernizován. Později sloužil jako obydlí rodině Součkových. V r. 1964 vyhořel. V r. 1974 byl opraven a přebudován na penzion.

Traduje se že mlýn stál již v r. 1840. Prvně je doložen v kupní smlouvě z r. 1879. V r. 1938 byl mlýn zbořen. V r. 2003 byl proveden archeologický průzkum a v letech 2007-2009 byla podle dochované dokumentace postavena jeho věrná replika.

Větrný mlýn holandského typu je prvně doložen v r. 1842. Kolem r. 1900 došlo k úpravě pro bytové účely. Během II. světové války byla poškozena střecha. K bytovým účelům slouží památkově chráněná stavba dodnes.

Novodobá replika menšího větrného mlýna, které stávaly v obci a okolí.

Hrubě omítnutý mlýn o třech podlažích s několika okny se vypíná do dvanáctimetrové výšky. Nechybí řada zdobných pískovcových prvků. Stavba s typickým kruhovým půdorysem, která je zakončena otáčivou střechou.

Nedokončená romantická vila, kterou si v letech 1930 – 1934 nechal vybudovat sochař a medailér Josef Šejnosta jako letní residenci a muzeum medailí. Projekt vytvořil architekt Kamil Hilbert. K obnově stavby došlo až v roce 2011 a bylo zde opět plánováno muzeum. Ani poté však budova nebyla dokončena.

Vetruše, místo opředené mnoha pověstmi o místě bývalého ústeckého hradu bylo nejspíše jen městským popravištěm. Dnes zde stojí nově zrekonstruovaný objekt s vyhlídkovou věží, postavený r. 1897 Ústeckým horským spolkem podle projektu Alwina Köhlera.

První zmínka o hradu z r. 1234. Později sloužil jako vězení pro odpůrce Přemysla Otakara II. Ve 13. a 14. st. rozšiřován. Utrpěl obléháním Švédy roku 1645, dobyt však nebyl. V polovině 18. st. dostal hrad svou nynější podobu.

Město významné již v 6. stol. V 15. stol. přestavěn palác v luxusní renesanční sídlo. Palác od 19. stol. používán jako vládní budova. Úpravy dokončeny v r. 1985. Přístupný veřejnosti. V paláci sídlí Národní galerie Marche. Přístupná podzemní síť paláce.

Ves poprvé zmíněna r. 1404. Koncem 17. stol. za Vernierů postaven obdélný patrový barokní zámek. V l. 1728-30 rozšířen o vrcholně barokní boční křídlo s navazující obdélnou půlkruhem zakončenou kaplí. Další úpravy klasicistní, rokokové a empírové. Po požáru r. 1881 opraven na poč. 20. století.

Věž Hláska je mladší součástí městských hradeb z 80. l. 15. století. V 16. stol. sloužila jako městská šatlava. Na počátku 20. stol. byla spojena se secesní vilou zvanou Helenin zámeček.

Původní farní kostel Panny Marie nad centrem Seidenbergu (Zawidówa) byl po požáru města v letech 1776–78 nově postaven jako rozlehlá pozdně barokní protestantská svatyně. Při bojích v závěru II. světové války byl těžce poškozen a následně demolován s výjimkou věže. Ta byla opravena v letech 2001–02.

Gotická věž ze 14. století, nejzachovalejší pozůstatek městského opevnění. Věž je čtyřboká, dvoupatrová, se stanovou střechou a malými okny střílnového typu. Od ní vybíhají na jih a západ krátké úseky hradební zdi.