Výsledky hledání míst

Název Skalákovna získal byt o dvou místnostech vytesaný ve skále počátkem 19. století na úpatí Mazovy či Hudcovy horky. Jeho název zpopularizovala spisovatelka Karolina Světlá svou povídkou Skalák z r. 1863.

První zmínka o vsi je z r. 1263, kdy patří k vimperskému panství. V r. 1494 získává Bohumilice Zdeněk Malovec z Chýnova. Po něm kolem r. 1549 dědí panství Jan Malovec z Chýnova a staví zde ren. tvrz. V r. 1818 zámek přestaven a v r. 1890 přistavili Lumbové západní křídlo. Dnes je používán k bydlení.

V letech 1831-1839 nechal hrabě František Daun postavit na místě kaple a údajného sídla současný zámek. Kolem vznikl park, v němž se nachází památný platan. Zámek se v r. 1954 stal majetkem České katolické charity, která zde zřídila domov důchodců. Tomuto účelu slouží zámek dodnes.

Původně Herodkův větřák stával v Dřevohosticích. Okolo r. 1850 přechází sňatkem do majetku rodiny Červků a je přestěhován do Skaličky. Do roku 1960 byl v provozu, dnes rodinné muzeum.

Barokní zámek Hnátků z Wegfurtu z r. 1722, po požáru r. 1772 obnoven Chorynskými z Ledské, na přel. 19. a 20. st. postaven hosp dvůr. Dnes v soukromém vlastnictví. Zámek je obdélná přízemní budova s mansardovou střechou zakončenou hranolovou vížkou.

Od 16. století již ve Skaličce stál dřevěný zámek. Počátkem 19. století přestavba dřevěného zámku na cihlový.

Zámek byl postaven v druhé polovině 17. století poté, co původní hrad byl za třicetileté války zpustošen Švédy a nebyl už obnoven. Tehdejší majitelé Hrzánové z Harasova pro stavbu nového zámku použili stavební kámen ze starých hradních budov.

Viléma Ostrovský ze Skalky původní tvrz přestavěl na renesanční zámek. Za Mladotů ze Solopysk zámek přestavěn v barokním slohu, průčelí zámku pak v polovině 18.stol. v rokokovém stylu. Později bylo v zámku muzeum Jiráskova Temna.

Křemencový val dlouhý cca 3,8 km, táhnoucí se od Prachatic severovýchodně. Dosahuje výšky až 15 metrů a byl v historii několikrát využit při obléhání města. V r. 1905 byl pojmenován Schillerova skála, po r. 1918 byl označován jako Žižkova skalka, která byla r. 1989 vyhlášena přírodní památkou.

Rozhledna 25 m (435 m n. m.) s dřevěnou konstrukci s kovovými prvky byla postavena v obd. červen–listopad 2011, oficiálně zpřístupněna v dubnu 2012. Stavbu iniciovali manželé Holíkovi, kteří pro ni r. 2008 zakoupili pozemek. Vyhlídkové patro ve výšce 21 m nabízí vyhlídku až na Ještěd, Sněžku atp.

Národní přírodní památka Skalky skřítků chrání pseudokrasové dutiny ve svahu Švédlova vrchu na okraji Doupovských vrchů. Chráněné území má rozlohu 11,64 ha a bylo vyhlášeno r. 1979. Je to geologicky zcela ojedinělá lokalita s několika desítkami dutin, jejichž vznik není spolehlivě vysvětlen.

Renesanční tvrz, barokně upravená, postavená po roce 1541 za pánů z Wirspergu. Tvrz sloužila majitelům do poloviny 18. století. Poté ji nahradil nový zámek.

Zachovalý hrad. R. 1224 se po něm psal Gerold, poté Vojtěch Nothaft. V maj. jeho rodu do konce stol. Časté střídání majitelů. Za Gummerauerů v 15. stol. staveb. úpr. V 16. stol. přest. na zámek. R. 1783 vyst. nový zámek na předhradí (Trautenbergové).

Přírodní výtvor vznikl bochníkovitým zvětráváním amfibolicko-biotitické porfyrické žuly typu Čertova břemene. Tvoří jej tři balvany o rozměrech od 3,5 m do 1,2 m, výška průchodu je cca 1,6 m, délka téměř 4 m. Leží na naučné stezce Kovářovsko.

Vápencová skalní brána na dně soutěsky potoka Lapikoerreka v jižní části baskického pohoří Urkiola. Brána je pozůstatkem zaniklého jeskynního tunelu. Dle baskické mytologie jde o pohanský most, který si v horách postavili obři.