Výsledky hledání míst

Tvrz z konce 14. století uváděná jako sídlo bratří Arnošta a Kuníka z Býšova. Zachovalá dvoupatrová hranolová věžová budova z lomového kamene, neomítnutá, se silnými zdmi a okénky. V 17. století tvrz opuštěna a přeměněna v sýpku. Část hospodářského dvora postavena před r. 1617.

Původní gotická tvrz byla přestavěna renesančně. Konečnou podobu získal zámek při v l. 1848–53, kdy byl přestavěn pseudorománsky, pseudogoticky a některé části i pseudobarokně, díky čemuž je bez umělecké hodnoty.

Zámek byl postaven ve 2. pol. 16. stol. a do předzámčí byla zabudována starší tvrz. Později zámek často měnil majitele, několikrát vyhořel a byl častokrát přestavován. Po r. 1945 byl využíván jako vojenský sklad léků. Dnes je majetkem města, v části zámku je expozice Městského muzea.

Bývalé Německé gymnázium postavené v l. 1899–1901 podle projektu arch. A. Streita z Vídně. Snoubí v sobě renesančně klasicistní prvky s prvky secese, spolu s monumentálním barokním historismem. Dnes Pedagogická fakulta Ostravské university.

Hrad založili v r. 1209 Livonští mečoví bratři. R. 1237 jej převzala livonská větev Řádu německých rytířů a na konci 15. století se stal sídlem velmistrů. Za Livonské války r. 1577 byl pobořen, r. 1620 dobyt Švédy a r. 1703 Rusy. Po roce 1777 částečně přeměněn na zámek. Od roku 1949 je zde muzeum.

Zřícenina strážního hradu, prvně zmiň. r. 1276. R. 1299 hrad dobyl M. Čák Trenčianský. R. 1392 hrad darován králem Ctiborovi I. z Beckova, r. 1436 Michalovi Orságovi. R. 1602 koupen Františkem Nádašdy. Jeho vnuk František zde provedl v obd. 1664–70 rozsáhlé úpravy. R. 1670 hrad dobyt a vypleněn.

Kúrii (skromnější sídlo šlechty) nechal vybudovat počátkem 17. stol. Juraj III. Druget z Humenného, manžel Kataríny Nádašdyové, která byla dcerou Alžběty Nádašdyové (rozené Báthoryové). Později sídlo přešlo do majetku rodu Andrásy (Andrášiovcov) a poté Jesenských (Jesenskovcov).

Zámek (kaštieľ) si v r. 1668 nechal postavit původem chorvatský šlechtic Mikuláš Draškovič. Na počátku 18. stol. jej získali a rozšířili Forgáčové. Dalšími majiteli byli Čenkayové. Poté zchátralá budova přešla do vlastnictví státu. Dnes muzeum.

Zřícenina rozsáhlého hradu se sedmi polygonálními obytnými věžemi a dvěma branskými komplexy. Postaven králem Eduardem I. Anglickým po roce 1283 v rámci okupace Walesu. Dobyt při velšském povstání v letech 1294–95. Místo prohlášení prince Charlese velšským princem v roce 1969. Památka UNESCO.

Čtyřkřídlý kamenný hrad s nárožními věžemi postavil William Marshal, hrabě z Pembroke (dokončen r. 1213) v místě dřevěné pevnosti z r. 1172. V l. 1391-1967 majetkem rodu Butlerů. Poškozen r. 1650 Cromwellovým vojskem, přestavěn při opravě r. 1661 a znovu v 19. st. Opraven v 2. pol. 20. stol.

Hrad dal postavit v l. 1200-12 král Jan Bezzemek na místě vikingské pevnosti z 10. stol. Během staletí byl hrad opakovaně přestavován. Poškozen při dobývání r. 1642. Kasárna v obd. 18. stol. - r. 1922. R. 1935 část hradu zbořena při vestavbě 22 domů (zboř. r. 1989). V l. 2011-13 rekonstrukce hradu.

Původně dřevěný hrad s mottou z přelomu 11. a 12. stol. Do roku 1373 v držení rodu de Bohun, poté v rukou Tomáše Woodstocka. V 15. stol. královský hrad, ale pronajímán. V 16. stol. pustý. Obnoven v 19. stol.

Měšťanský dům v jihovýchodním koutě hlavního náměstí v Pirně získal svou dnešní goticko-renesanční podobu kolem roku 1520. Název dostal podle malíře vedut Bernarda Bellotta, řečeného Canaletto, který ho zvěčnil na jednom ze svých obrazů, věnovaných Pirně. Dnes městské informační středisko.

Hrad založil r. 1110 Gilbert fitz Richard de Clare v rámci anglické okupace jižního Walesu. Velšané jej drželi v l. 1165-1200, 1215-1223 a 1231-1240. Po r. 1240 kompletně přestavěn. R. 1645 zbořen. Od r. 1808 v něm stojí panský dům, areál upraven na zahradu. Od r. 2003 majetek města.

Kamenný hrad založil na místě hradiště Dún Ocalla patrně Hogo de Lacy na přelomu 12. a 13. stol. Od té doby střídavě šlechtický a královský hrad. Přestavěn ve 2. pol. 13. stol. Od r. 1461 trvale královský. Naposledy vojensky využit na konci 17. stol., poté zpustl. Dnes majetek státu.