Výsledky hledání míst

Zvonice je drobná sakrální architektura z 2. pol. 19. stol. Hranolová stavba, v jejímž vrcholu je osazen sanktusník. U zvonice mariánský sloup z 2. pol. 18. stol. Jde o toskánský sloup, na jehož hlavici stojí na obláčku postava Panny Marie. Na čelní straně sloupu kříž s korpusem, nad ním hlava andílka. Zvonice i sloup jsou zapsány v seznamu kulturních památek od r. 1964.

Původní dřevěná zvonice zničena vichřicí r. 1882, obnovená pak požárem r. 1920. Nynější stavba z r. 1929 opravena r. 2014 a r. 2024 vybavena dvěma zvony. Sousední barokní sloup z r. 1693 doplněn r. 1891 o tzv. obecní kříž. Zvonice i sloup s křížem od r. 1958 chráněny jako kulturní památky.

Rozložitá dřevěná zvonice z 80. let 19. stol. v severní zdi hřbitova nahradila starobylou zvonici, která stávala východně před hřbitovem a byla patrová. Na jejím místě stojí nyní stoletá lípa.

Klasicistní zvonice s lidovou sochou sv. Jana Nepomuckého ve středu obce Trboušany u Dolních Kounic.

Novodobá, převážně dřevěná mohutná zvonice v rekreační lokalitě Soláň z roku 2006. Dílo arch. J. Kotáska. Uvnitř prostory infocentra a galerie místních umělců.

Zvonice ve Skřivánkově je zasvěcena sv. Floriánovi, patronovi hasičů. Postavena byla v roce 1776. Samotný Skřivánkov vznikl až roku 1786 po parcelaci panského dvora. Jméno bývalá obec nese po obročím Janu Nepomuku Skřivánkovi.

Zvonice z roku 1769. Opravována v letech 1910 a 1997. Dnešní zvon je z roku 1921.

Pozdně gotická roubená zvonice pochází z konce 16. století. Má osmibokou dolní část a vysokou jehlan. střechu, krytou šindelem. Okenní otvory zvonového patra kryjí výklopné okenice. Jediná v Čechách s konstrukcí nahoru sbíhavého hranolu štenýřů (čtyř rohových nosných sloupů). Zvony z l. 1576 a 1928.

Pozoruhodnou dřevěnou zvonici vedle kostela v Sudoměři postavil tesař Jan Wolf z dubového dřeva bez použití kovových hřebů r. 1616. Konstrukce je dosud původní, jen šindelová krytina byla vyměněna v letech 1933 a 1967. Dva ze tří historických zvonů byly zrekvírovány za 1. světové války.

Hranolová zvonice ze 16. stol. je zděná s bedněnou vrchní částí, krytou šindelovou střechou. Dochovány dva zvony (z 1. pol. 16. stol. a z r. 1564). Sekera zaseknutá ve špičce střechy připomíná místní legendu. Zvonice, vestavěná do ohradní zdi hřbitova, tvoří vstup do hřbitovního areálu s kostelem.

Dřevěná zvonice o výšce 12 m vystavěna kolem r. 1600. Jde o kombinovanou konstrukci vzpěradlovou a štenýřovou. Dolní část zvonice je proto osmiboká, horní patro čtyřboké a střešní část končí strmou špicí. Z původních dvou zvonů byl jeden zrekvírován za 1. světové války.

Jedna z nejstarších dochovaných roubených zvonic pochází z r. 1515. Je pokládána za příklad smíšené štenýřovo-vzpěradlové konstrukce. Novodobě poněkud znehodnocena oplechováním místo původní šindelové krytiny. Dva ze tří původních zvonů zrekvírovány během 1. světové války.

Kobylnice se připomíná ve 12. stol. Je zmiňována kobylnická tvrz a dvůr. Zvonice je dřevěná stavbička, sestávající jen z dřevěného sloupu. V horní části rozvětvená s malým zvonečkem. Pochází z konce 19. století.

Němčice se poprvé připomínají r. 1222. Zvonička pochází z konce 19. stol. Do roku 1919 stávala na místě dnešní autobusové čekárny. Pak byla přenesena na místo, kde je dnes pomník padlých. R. 1921 opět přenesena na současné místo. Tam stojí dodnes.