Výsledky hledání míst

Zříceniny gotického hradu bez věží z 1. poloviny 14. století. Panské sídlo Smila Vchynského z Vchynic dnes leží v rozvalinách. Hrad zpustl po roce 1502.

Klášter založen kolem r. 1152. Fragmenty se datují do 10.-11. stol. Po napadení protestanty r. 1536 klášter změněn v ruiny. Jeden z nejlépe zachovaných klášterů v Británii. Zájem o místo vznikl v 19. stol. Ruiny v r. 1930 převzalo ministerstvo práce. V klášteře replika kříže vyřezaného z kamene.

Zřícenina protitureckého opevnění zaniklého kostela vybudovaného na starších základech v roce 1586. Kostel zcela zanikl v roce 1855. Obranná bašta upravená na zvonici měla do roku 2009 zvon ulitý v roce 1680.

Zřícenina hradu ze sklonku 13. stol. zal. rodem Čáků. Roku 1392 získal hrad Peter, zakladatel rodu Apponyiovců. V 16. stol. hrad renesančně opraven a opevněn. Roku 1645 neudržovaný hrad vyhořel, po obsazení kuruckými povstalci r. 1708 pobořen císařským vojskem. Od r. 2000 v péči sdružení Apponiana.

Zřícenina hradu postaveného ve 14. stol. parvděpodobně Jindřichem z Dubé. Za 30. leté války pobořen a využíván k hosp. účelům, pomalu chátrá a kámen je rozebírán ke stavebním účelům. Od roku 1997 je hrad konzervován a zpřístupněn veřejnosti.

Zřícenina královského hradu, založeného pravděp. ve 2. pol. 14. stol. bánem a velkoknížetem Hrvoje Vukčićem z rodu Hrvatinić. Hrad se prvně zmiňuje r. 1407 jako majetek vojvody Sandalja Hraniće. V l. 1523 - 1878 byla Ostrovica pod osmanskou navládou. Hrad byl důležitou pohraniční pevností.

Zřícenina hradu z pol. 13. stol. V letech 1278–83 hrad zastaven zemskému správci Otovi Braniborskému, později ho získali v léno páni z Michalovic, po nich Berkové z Dubé a Vartenberkové. R. 1445 hrad dobyt, později sídlo purkrabí. R. 1515 zpustl.

Zřícenina gotického hradu. První zmínka z r. 1433. Zpustl po r. 1535, majitelé přesídlili do tvrze v Bílém Újezdě. V 18. st. jej těžce poškodili hledači pokladů. Dochovány rozsáhlé zříceniny bran, bašt, hradeb paláce a dalších budov.

Zřícenina hradu, postaveného ve 13.–14. stol. na ochranu tzv. České cesty. Byl královským majetkem, r. 1366 darován Mikuláši ze Seče, r. 1394 Ctiborovi ze Stibořic, poté zástavní držitelé hradu. Od r. 1496 Imrich a Martin Czoborové, dále Bakičové. Od konce 18. stol. Pálffyů, postupně zchátral.

Zřícenina hradu, které dominuje Piastowská věž z 2. pol. 13. stol. Věž stojí na románských základech. Východní část hradu pochází z 16. stol. a byla mnohokrát přestavěna. Velká část hradu se zřítila po podemletí povodní r. 1813. Ve 20. stol. provedena dostavba.

Z dolního hradu v Otaslavicích se dochovaly četné valy a torzo obranné věže. První písemné zmínky jsou z r. 1377, kdy hrad získal Jan Puška z Kunštátu. Hrad je však staršího založení. Kolem r. 1400 opevněn, r. 1424 dobyt Albrechtem Rakouským, pobořen a již nikdy neobnoven.

Hrad založen pány z Janovic, r. 1356 majitel Něpr z Pajreku. Důležitá pozice hradu ve válkách s Bavory, r. 1472 dobyt a vypálen bavorským vojskem. R. 1512 zpustlý hrad zakoupil Jindřich Kostomlatský z Vřesovic. Následně zanikl.

Hrad z poloviny 13. století. V 18. století hrad vyhořel, přesto byl částečně opraven. Definitivní zánik mu přinesla demolice napoleonskými vojsky.

Zbytky paláce na pahorku Dungur prý pocházejí z 10. stol. p. n. l. Prý palác královny ze Sáby. Na oltáři chrámu stála Archa úmluvy. Šlo o pozlacenou truhlu z akátového dřeva, obsahovala tabule s deseti přikázáními. Dnes jsou z paláce jen zbytky obvodových zdí.

Hrad nechal vystavět zřejmě na ochranu opatství založeného v r. 1081 byzantský císař Alexios I. Komnenos nebo Jan II. Komnenos. Od 14. století byl v rukou rytířů sv. Jana. V letech 1436-1454 přestavěn. Využíván i po obsazení ostrova Turky v 2. polovině 16. století. Podhradí opuštěno v r. 1830.