Výsledky hledání míst

Původní sokolovský farní kostel, doložený ve 13. stol. byl zničen v roce 1632 saským vojskem. V letech 1632–37 byl opraven a přestavěn pozdně renesančně. Barokní úpravou prošel v letech 1671–8. Věž, ovlivněná saskou renesancí, byla přistavěna v letech 1680–81. Zařízení kostela je převážně barokní.

Na místě dřevěného kostela z 16. st. postaven r. 1736 kostel kamenný – orientovaná jednolodní stavba s půlkruhovým závěrem, sakristií na severu a hranolovou věží na západě. R. 1758 při bitvě rakouských a pruských vojsk pobořen a vypálen. Opravován až do poč. 19. st. Poslední opravy po r. 1980.

Kostel patří k nejstarším chrámům západních Krkonoš. Jedná se o jednolodní, raně barokní stavbu. Vysvěcena byla r. 1682. Uvnitř se nachází výmalba z roku 1894. Kostel slouží bohoslužebným účelům a také se v něm konají občasné koncerty.

Barokní kostel podle staršího projektu K. I. Dienzenhofera (?) vznikl na místě původní, nejpozději gotické svatyně. Stejného původu je i márnice v rohu stále funkčního hřbitova. Část vnitřního zařízení pochází ze starého kostela.

Kaple údajně připomínána v 11. stol. R. 1265 románský, r. 1384 již gotický kostel. Původní kostel r. 1893 z velké části zbourán a v l. 1894–95 vystavěn kostel v novogotickém slohu. Některé části zdí zachovány z původního kostela. Zařízení kostela většinou novogotické.

Barokní kostel vznikl přestavbou středověké kaple r. 1742. R. 1799 staveb. upraven, v 19. stol. přistav. jižní kaple. Ze 16. stol. náhrobníky místní šlechty, socha Panny Marie Hromničné (1507). Obraz Krista (1848) vytvořil B. Sylva-Tarouca, hl. oltář (1942) H. Kotrba. Samostatná zvonice (16. stol.).

Kostel stojí na místě pův. středověkého kostela, který vyhořel r. 1760. Po r. 1770 byl postaven nový kostel, slavnostně vysvěcen r. 1784. Od r. 1958 patří mezi nemovité památky ČR. V interiéru cenný mobiliář, mj. renesanční tepaná křtitelnice (před r. 1596) nebo ciborium (před r. 1600).

Kostel připomínán již v roce 1352. Gotický kostel byl následně barokně upraven roku 1780 a poté roku 1880 dle návrhu stavitele Achilla Wolfa regotizován – mj. byla vztyčena nová štíhlá sanktusová věžička,obdélná okna zaměněna za hrotitá. Zchátralá dřevěná zvonice se v polovině 19. stol. rozpadla.

Kostel sv. Jakuba Většího v Pomezí nad Ohří románského původu přestavěn do barokní podoby koncem 18. století. Po 2. světové válce zchátral, opraven po r. 2000. Nyní filiální ve farnosti Cheb bez pravidelných bohoslužeb.

Původně gotický kostel je poprvé zmiňován v r. 1353. Při opravě po požáru v roce 1764 byl kostel rozšířen a přestavěn do současné pozdně barokní podoby. Jednolodní chrám s polygonálním ustoupeným presbyteriem a průčelní věží s barokní bání. V průčelí figurální náhrobníky Václava a Půty z Ludanic.

Původně raně gotický kostel, poškozený v r. 1560. Přestavován a zvětšen v 18. stol. a dále koncem 18. a zač. 20. století. Kostel je zachovalý. Přístupný příležitostně.

Gotický, možná již románský kostel byl přestavěn renesančně, po požáru r. 1740 opraven barokně. Jednolodní orientovaná stavba s pravoúhlým závěrem a sakristií od jihu, V západním průčelí hranolová vstupní věž. Vybavení kostela pochází z konce 18. a počátku 19. stol., náhrobníky renesanční.

Farní kostel se připomíná r. 1350. R. 1744 zbořen a nákladem hraběnky Kinské postaven nový barokní kostel – jednolodní neorientovaná stavba s hranolovou věží v průčelí, půlkruhem zakončeným závěrem se sakristií a oratoří po stranách. R. 1856 vyhořel, obnoven r. 1858. Mobiliář převážně rokokový.

Kostel sv. Jakuba Většího připomínán jako gotická stavba r. 1350, rozšířen a významně barokně upraven r. 1764. Z pův. stavby zachován presbytář, při zachování gotických prvků dostavěna barokní loď a hranolová věž s jehlancovou střechou v západním průčelí. Nyní filiální kostel farnosti Zbiroh.

Barokní kostel sv. Jakuba Většího postaven v letech 1723-1725 jako náhrada zbořené gotické stavby doložené r. 1350, stavebník kníže Jan Trautson. Dvě plánované věže nerealizovány, na zvonici a hřbitovní bránu upravena starší věž. Areál po r. 1750 doplněn o faru a křížovou cestu. Opravován r. 1880.