Výsledky hledání míst

Novorenesanční vila, postavená architektem Františkem Schmoranzem st. pro Jiřího Larische-Mönicha. Areál sloužil za 2. světové války nacistickému vojsku. Po válce v rukou podniku Tesla a Foxconn. Od r. 2015 majetek Čs. obce legionářské a upravován na muzeum.

Statek na samotě nad obcí, první písemné zprávy jsou z první pol. 20.století. V 80.letech vznik cvičného dostihového závodiště. V r. 1989 Zámeček navrácen původním majitelům. Po prodeji objekt vyrabován. Po revitalizaci vybudován jezdecký areál, probíhá zde zemědělská prvovýroba a agroturistika.

Dnes už jen místo původní valové fortifikace ne zcela přesně určeného názvu a funkce nad řekou Jihlavou, u něhož chybí jakékoli historické zprávy.

Zámek stojí na místě původní dřevěné tvrze (13. stol.). Ve 14. stol. za arcibiskupa Arnošta z Pardubic postaven kamenný hrádek. Po r. 1670 za arcibiskupa M. F. Sobka z Bílenberka opraven a barokně rozšířen. Po r. 1849 sídlem báňské školy. Opraven v 70. - 80. l. 20. stol. Dnes galerie a TIC.

Zámeček Staré Ždánice, bývalá neorenesanční rezidence mlynářského rodu Prokešů, byl postaven v roce 1877 mlynářem Josefem Prokešem. Později ji baron Nathaniel Filip de Aras přetvořil na romantický zámeček. Dnes je v procesu rozsáhlé rekonstrukce, při níž se mění na rodinné sídlo a kulturní centrum. Zámeček zaujme svou romantizující architekturou, unikátním starožitným zařízením a vnitřní výmalbou. Obklopuje jej okrasná zahrada. Veřejnosti je přístupný během pravidelných kulturních akcí.

Barokní fara při kostele sv. Jakuba ve Vidžíně postavena r. 1753 klášterem premonstrátů v Teplé a sloužila jako letní sídlo opatů. Nyní soukromé ubytovací a stravovací zařízení zvané Zámecká fara s možností prohlídky. Objekt od r. 1958 památkově chráněn.

Kamenná kašna uprostřed velkého nádvoří zdejšího zámku. Z jaké doby pochází, nezjištěno; uváděn je renesanční původ. Ve tvaru kvadrilobu se stěnami ze žulových bloků; pod horním okrajem na čele oblounová římska. Památkově chráněná.

Postavena r. 1911-1913 podle projektu architekta F. Ohmanna. Dnes po rekonstrukci z r. 2001. Atrium zdobí plastika Ducha pramenů ze železitého pískovce. Její součástí je Horní Zámecký pramen (č.4) a nepřístupná část Dolní Zámeckého pramene (č.3).

Mohutná čtyřpodlažní barokní sýpka z roku 1726, kterou nechala postavit Eleonora Kristína, říšská hraběnka Metternichová. Za napoleonských válek, v roce 1813, zde byl umístěn lazaret. Ve druhé polovině 20. století patřila sýpka státnímu statku. Na konci 20. století byla opuštěna a chátrala.

Historická vodárna v areálu zámku sloužila k zajištění vody pro zámecký areál. Čtyřpatrová stavba na čtvercovém půdorysu. Střecha čtyřboká stanová. V současnosti bez využití. Památkově je chráněna od roku 1979.

Francouzská zahrada vybudována v letech 1760-69. Dále k jihu pak navazuje anglický park. V zahradě bohatá sochařská výzdoba. Střed zahrady tvoří fontána s mohutným sousoším Napájení Héliových koní. Na jižní straně rokoková oranžérie. Areál zahrad a parků má 65 ha.

Kamenný čtyřobloukový most, překračující Ploučnici těsně pod jejím soutokem s Panenským potokem. Vznikl zřejmě po roce 1620 pro spojení zámku s parkem na druhém břehu řeky. Rozšířen r. 1664, opraven po povodních (1805 a 1881) a požáru (1806). Po roce 1945 zchátral, v l. 2006–2010 obnoven.

Areál zámeckého dvora či zámečku v Chotěbudicích je barokního původu z 18. stol. Nyní silně zchátralý, v soukromém vlastnictví.

Zámecký mlýn je rozsáhlá patrová budova s téměř čtvercovým půdorysem a se širokým bohatě členěným štítem. Jeho renesanční podoba je zachycena na pohledu na Horažďovice z roku 1606. Později mnohokrát přestavován, poslední rekonstrukce proběhla v 21. století. Památkově chráněn je od roku 1958.

Vrchnostenský barokní vodní mlýn postavený v 18. století byl majetkem Lichtenštejnů, kteří jej vlastnili až do konce 2. světové války. Později hlavní budova sloužila jako knihovna a rozhlas. Po r. 1990 prošel rekonstrukcí, po níž slouží jako penzion.