Výsledky hledání míst

Průtočná vodní elektrárna na pravém břehu Smědé, postavená v letech 1918–22. Napájena přívodním kanálem z přehrady pod elektrárnou Harta (viz heslo). Celkový instalovaný výkon tří původních turbin činí 500 kW. Po povodni 2010 rekonstrukce regulační techniky a rozvaděčů.

Vodní elektrárnu na levém břehu Vydry napájí podzemní přivaděč ze Vchynicko-tetovského kanálu. Byla postavena v letech 1937–39, akumulační nádrž u bývalé osady Sedlo byla dokončena roku 1942. V letech 2005–6 rozsáhlá modernisace technologie.

Zpřístupněný vodní hamr z 16. stol. V provozu trvale od r. 1656. Původní dřevěná stavba postupně rozšiřována, dnešní podoba dílem přestavby z let 1825-30. Vodou poháněno původně 5 kol (dnes 4) roztáčejících stroje i el. generátor.

Svobodné Hamry, původně Hamr nad Kamenicí, vznikly v 15. st. V 16. st. postaven renesanční zámeček, později upravený v pseudobarokním stylu. V 19. st. se stal významným kulturním centrem a místem pobytu např. F. Palackého, F.L.Riegra, K.V. Raise. Vedle zámečku stojí barokní socha sv. J. Nepomuckého.

Výrazný plochý žulový balvan v pastvině mezi Cetvinami a Janovou Vsí. Podle pověsti se zde zastavila Svatá rodina a v místě, kde usedla Panna Marie, vznikla mělká prohlubeň vyplněná teplou vodou. Místo bylo navštěvováno poutníky, kteří věřili v léčivou moc nikdy nevysýchající vody v prohlubni.

Vodní kaple, součást poutního areálu na Svatém Hostýně, vznikla r. 1658 na místě zázračného pramenu z podnětu hraběte Jana z Rottalu. Přestavována v letech 1700, 1748 a 2003-2007.

Bývalý vodní mlýn přestavěný v rodinný dům. Založen spolu se vsí Skalice, zmiňován prvně v r. 1664. Součástí byla i vodní pila. V 1. pol. 20. stol. vlastněn rodem Slaninů a Kunčických. Po 2. sv. válce již nemlel, chvíli fungovala jen turbína, poté upraven čistě pro obytné účely.

Areál s mlýnským stavením, hospodářským stavením a pilířovou bránou s ohrazením. Volně stojící, zděná, omítnutá jednopatrová budova na obdélném půdorysu. K zadní straně objektu přiléhá patrová mlýnice. Dvůr uzavřen pilířovou branou. Mlýn památkově chráněn od r. 1973.

Mlýn byl založen r. 1739 ve starší budově z počátku 18. stol. V. r. 1805 zmiňován mlynář Matěj Melkus. V r. 1930 vlastnil mlýn cukrovar v Brodku. V 50. l. 20. stol. byl mlýn zrušen a sloužil JZD. Dnes patří mysliveckému sdružení, které jej v r. 1999 opravilo a zřídilo v něm malou vodní elektrárnu.

V r. 1781 byl na okraji Lutína postaven Janem Zmeškalem malý mlýn. Mlýnu se pro jeho velikost říkalo "mlének". Posledním mlynářem byl Josef Procházka, za nějž byla činnost mlýna v r. 1907 ukončena. Koncem 80. let. 20. stol. byl zbořen a na jeho místě vznikl rodinný dům.

Kdy mlýn vznikl není známo. Poprvé je zaznačen na I. vojenském mapování–josefském z let 1764-1783. V r. 1930 byl mlynářem Eduard Škorpil. Dnes má objekt bývalého mlýna č. p. 2, je veřejnosti nepřístupný a slouží jako obytný dům.

Původně vodní mlýn na řece Budišovce z 1. pol. 18 st. Roku 1996 bylo v budově otevřeno Muzeum břidlice. Zachycuje historii těžby, zpracování a využití břidlice v okolí Budišova nad Budišovkou. V roce 2008 prošlo muzeum kompletní rekonstrukcí. Na muzeum navazuje naučná stezka.

Vodní mlýn na Janovickém potoce doložen jako panský od počátku 17. stol. Od r. 1759 v držení rodu Parisů a v provozu až do období 1. republiky. Od r. 2010 kulturní památka v soukromém vlastnictví.

Barokní mlýn na horní vodu byl vystavěn roku 1741. Objekt si zachoval téměř původní podobu s výraznou mansardovou střechou, uliční fasáda je zdobena štuky z 19. století. V roce 1930 zde kromě mlýna fungovala i pila, obojí vlastnil Karel Wagner. Mlýn je památkově chráněný od roku 1958.

Velký vodní mlýn na Mlýnské strouze (umělé pravé rameno Dyje mezi Krhovicemi a Hevlínem). Poprvé zmiňován 1512, dnešní podoba z počátku 17. století. Od roku 1974 musejní exposice, mlýnské zařízení svezeno z jiných objektů jižních Čech a Moravy.