Výsledky hledání míst

Pozůstatky vodní tvrze v Obědovicích možná už z 12. století, ačkoliv písemně zmíněna mnohem později. První doslovná zmínka o ní je až z roku 1545, zaniká v průběhu třicetileté války a druhá místní tvrz nejpozději koncem 17. století.

Pískovcový klasicistní obelisk z roku 1806 jako zcela netypické sochařské dílo nechal postavit Anton Knittel. Původně byl obklopen čtyřmi sochami čtyř ročních období. Památkově chráněn od r. 1958.

Obelisk postaven podle projektu Josefa Hardtmutha r. 1808 v empírovém slohu. Volně stojící kamenný obelisk, vysoký 19 m. Představuje symbol svobodných zednářů, odkazuje na mystiku Egypta. V krajinářských areálech patřil obelisk k základním prvkům. Zapsán v seznamu kulturních památek r. 1964.

Kostel zbudován v l. 1927-1928. Sloužil německé evangelické církvi. Vybaven vynikajícími varhanami. Po odsunu Němců převzala kostel Církev československá husitská. Bohoslužby každou neděli. Také pravidelné kulturní akce. Vynikající akustika. Kulturní památka od r. 2020.

Obelisk z pískovcových dílů. Stojí na mírně komolé základně. Na základně připevněny litinové desky s nápisy. Dnes dochovány jen fragmenty nápisů. Obelisk 10 m vysoký. Pochází z roku 1847, postaven k uctění památky Karla Clam-Martinice.

Obelisk postaven r. 1798 na paměť mírové smlouvy mezi Rakouskem a Francií uzavřené r. 1797 v italském Compo Formiu mezi císařem Napoleonem Bonapartem a arcivévodou Karlem Habsburským. Jedná se o jehlan na čtvercovém soklu o celkové výšce 23 m.

Trojboký obelisk postavený 1727–28 dle projektu F. M. Kaňky před západním průčelím zámeckého kostela ve Valči. Bohatá sochařská výzdoba z Braunovy dílny je momentálně odvezena k rekonstrukci.

Dominantní obelisk, zvaný mohyla osvobození, je pomníkem válečným obětem. U něj německý protitankový kanon.

Vila je první realizací secesního architekta Josefa Fanty v Poděbradech. Vznikla v roce 1898 přestavbou stodoly pro rodinu Obereignerovu. Romantická stavba s prvky různých slohů ve své době vyvolala bouřlivé reakce a posměch.

Opevněné hradiště ve vojenském újezdu se zachovalými valy a rozlohou až 100 ha. Datace 1 500 - 1 000 let př. n. l. Osídlení lužické kultury. Archeologicky téměř neprozkoumaná lokalita, známá již od středověku.

Výšinné hradisko, osídlené v pozdní době bronzové a mladší době železné, bylo chráněno dvěma liniemi valů s dřevěnými palisádami a příkopem. Podle nálezů lze předpokládat, že zánik opevnění způsobil požár.

Hradiště bylo pravděpodobně osídleno nositeli púchovské kultury v pozdní době laténské a snad později využíváno i v raném středověku. Prvně lokalitu popsal v r. 1890 J. Kučera a v r. 1896 I. L. Červinka. Některými autory zpochybňovaná lokalita potvrzena r. 1989 kovovými nálezy z povrchového sběru.

Atypický balvan označovaný jako obětní kámen s řadou proláklin. Nejvyšší místo sahá zhruba 135 cm nad okolní terén, prostornou svrchní plochu doplňují tzv. obětní mísy.

Zajímavě tvarovaný kámen na vrcholu kopce Smrkovce, opředený pověstí o tom, že se jednalo o obětní kámen užívaný při pohanských rituálech.

Výrazná skupina balvanů požárecké žuly v oblast přírodního parku Hornopožárský les. Jako „obětní kameny“ je poprvé označila v období mezi válkami amatérská archeoložka Olga Barvířová. Největší balvan má na horní ploše prohlubně a misku s odtokovým žlábkem, pravděpodobně výsledek zvětrávání žuly.