Výsledky hledání míst

Mlýnek s větrnou turbínou – vyskytují se na geograficky malém, omezeném prostoru mezi Moravskoslezskými Beskydami a Ostravou.

Mlýnek s větrnou turbínou vyskytující se na geograficky malém, omezeném prostoru mezi Moravskoslezskými Beskydami a Ostravou.

Mlýnek s větrnou turbínou se objevoval v usedlostech Slezska koncem 19. století.

Původně zde zmiňována v r. 1481 sklářská huť. První zmínka o vsi je z r. 1576. V r. 1594 Dominik Schürer z Waldheimu dostává do správy sklárnu a v r. 1598 ve vsi staví kostel a malý ren. zámek. V r. 1612 je z Mlýnic samostatné panství, v r. 1737 se stává součástí lichtenštejskému panství Ruda.

Jediná dochovaná městská brána bývalých hradeb o nichž je zmínka již z r. 1290. Přestavěna r. 1585 biskupem Stanislavem II. Pavlovským. R. 1840 novogoticky upravena Ant. Archem.

Původní dřevěná stavba z r. 1748 byla nahrazena r. 1882 dnešní stavbou architekta J. Zítka. Ke kolonádě patří prameny Mlýnsky (č.6), Rusalka (č.7), kníže Václav (č.8., dvě pramenní vázy), Libuše (č.9) a Sklaní (č.10), který je v sousedství kolonády.

Mlýnský náhon při řece Bečvě zbudovaný v roce 1474 Vilémem z Pernštejna dosahující délky až 14 km.

Vodní plocha Mlýnského rybníka vznikla z toho důvodu, aby měl zdejší mlýn dostatek vody v sušších obdobích, kdy v Šanovci a Bělečském potoce voda chyběla. K jejímu vybudování došlo na počátku 17. století a na rozdíl od mnoha dalších rybníků nedošlo nikdy k jejímu zrušení.

Mlýnský vrch, zalesněné žulové bradlo nad rybníkem při cestě z Blatna do Stebna, byl pravděpodobným místem srážky císařských rejtarů se vzbouřenými sedláky ze širokého okolí. K nerovnému boji došlo dvě hodiny po poledni dne 25. dubna roku 1680.

Bývalá tvrz ze 14. století na skalnatém ostrohu v majetku Pelhřima z Mnichu. R. 1359 se uvádí Pikart z Mnichu, po něm Petr z Mnichu (1367) a Jan z Mnichu (1394). R. 1762 byla tvrz upravena a slouží jako fara.

Zámek postavený snad počátkem 17. století jako sídlo majitelů fojtství, pravděpodobně Bedřichem Vogelem. V 18. století pak fojtství vlastnili Antonín Schöpse, po něm Josef Hledík a nakonec Ignác Peschke. Potomci Peschkeů zámek s přestávkami vlastnili až do 20. století.

Barokní zámek, pův. renesanční. Od r. 1627 majetkem rodu Valdštejnů. Koncem 17. stol. byl zámek barokně přestavěn zároveň s konírnami a sallou terrenou. V r. 1833 se zde konala schůzka panovníků Svaté aliance, na které byla upevněna moc Rakouska-Uherska, Ruska a Pruska.

Vtok Bobřího potoka do Novozámeckého rybníka ve 14. století vyřešil průraz pískovcovou skálou. Koncem 18. století jej přemostil kamenný obloukový most pro císařskou silnici z Prahy do České Lípy. Součástí díla je i menší mostek přes bezejmennou vodoteč.

Zámek byl středověkou tvrzí, za vlády Přemyslovců přestavěnou na lovecký hrádek.V r. 1487 zbudovali na místě hrádku zámeček Vratislavové z Mitrovic. Ten byl zpustošen třicetiletou válkou a nový majitel na ruinách zámečku vystavěl rozsáhlý zámek.

Klasicistní mohutný kříž z roku 1846, který nechala postavit hraběnka Helena z Mniszku-Lubomirská na památku svému zesnulému manželovi hraběti Stanislavu z Mnizsku na jeho oblíbené vyhlídce. Od kříže je výhled na protilehlý zámek i údolí řeky Dyje.